35 CO 113/2022-368 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 p. a. od [datum] do zaplacení jdoucím (výrok I.), zastavil řízení co do zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jejího advokáta (výrok III.), přičemž k plněním určil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhá odčinění nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé daňové řízení s tím, že dne [datum] u ní správce daně zahájil daňovou kontrolu, na základě které vydal dne [datum] dodatečné platební výměry (celkem jich bylo [anonymizováno]), k odvolání žalobkyně byly tyto platební výměry dne [datum] správcem daně zrušeny a řízení bylo k tomuto dni pravomocně ukončeno. Celková délka posuzovaného řízení tak činila [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíce. 2. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.), byla zamítnuta žaloba v části [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III.). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl a konstatoval, že v řízení zahájeném [anonymizována tři slova] [územní celek], územní pracoviště [anonymizováno] [část Prahy] [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] (dále jen posuzované řízení) došlo k porušení práva žalobkyně na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; dovolání žalované usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítl. 5. Dalším, druhým v pořadí rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítnuta (výrok I.), bylo zastaveno řízení co do zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III.). 6. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.) 7. Rozsudkem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího byly posledně uvedené rozsudky zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vyslovil názor, že daňové řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a proto dovolatelce (zde žalobkyni) svědčilo právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dané právo plyne již z národní právní úpravy, je nadbytečné zabývat se otázkou, zda na dané řízení dopadá též čl. 41 Listiny základních práv Evropské unie. Soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval délkou posuzovaného řízení jednotně od zahájení daňové kontroly. 8. Žalovaná poukázala na to, že uvedený rozsudek Nejvyššího soudu je protikladný k rozhodnutí téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 9. V průběhu soudního řízení žalobkyně vzala zpět žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím, soud prvního stupně proto v této části se souhlasem žalované řízení zastavil. 10. Nyní napadeným, v pořadí třetím rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. od [datum] do zaplacení (výrok I.), řízení zastavil co do zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.), přičemž k plněním stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku. 11. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění tak, jak jsou shrnuta v bodě 12 odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze [anonymizováno] stručnost odkázat. Žalobkyně nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum] a žalovaná jej dopisem ze dne [datum] odmítla. 12. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (ve znění pozdějších předpisů (dále jen OdpŠk). Po citaci jeho §§ 13 a 31a a s přihlédnutím k závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ke Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], dovodil, že posuzované správní řízení spadá pod ochranu čl. 38 odst. 2 Listiny, je tedy možné aplikovat Stanovisko, podle něhož se uplatní domněnka o vzniku nemajetkové újmy, ze které vychází Evropský soud pro lidská práva, že nepřiměřená délka řízení znamená [anonymizováno] stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Celková délka posuzovaného řízení [anonymizováno] let, [anonymizováno] měsíce a 16 dnů je zcela zjevně nepřiměřená [anonymizováno] tento typ řízení a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Nepřiměřená doba řízení zpravidla vždy způsobuje účastníkům řízení nemajetkovou újmu, k jejíž kompenzaci nepostačí samotné konstatování porušení práva, ale je třeba finanční kompenzace. Vzhledem k tomu, že měl za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i jím vyvolanou nemajetkovou újmu, poskytl žalobkyni finanční zadostiučinění. Při stanovení jeho výše přihlédl k jednotlivým kritériím, a to k celkové délce řízení, jeho složitosti, jednání poškozeného, který přispěl k průtahům v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení [anonymizováno] poškozeného. Za přiměřenou částku považoval [částka]. Vycházel přitom ze základní částky zadostiučinění, a to [částka] za každý rok řízení, resp. [částka] za každý měsíc řízení, přičemž první dva roky řízení ohodnotil částkou poloviční (po zohlednění skutečnosti, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá). Základní částku stanovil ve výši [částka]. Tuto základní výměru dále modifikoval. Navýšil ji o 20 % z důvodu, že se jednalo o běžné řízení, které je náplní orgánů finanční správy, dále ji ponížil o 30 % s ohledem na rozsah prováděného dokazování i různorodost důkazních prostředků (listinné důkazy, množství vyslýchaných osob a podobně). K délce řízení přispěla i sama žalobkyně svojí procesní aktivitou, a proto základní výměru z tohoto důvodu ponížil o 20 %. Z hlediska postupu správního orgánu zadostiučinění navýšil o 20 %, neboť správní orgán nepostupoval důsledně tak, aby bylo řízení skončeno v rozumné lhůtě. Z hlediska významu posuzovaného řízení [anonymizováno] žalobkyni výměru navýšil o 20 %, protože řízení [anonymizováno] žalobkyni mělo zvýšený význam, jelikož z vydaných dodatečných platebních výměrů byla ohrožena povinnost hradit daně, penále a úroky z prodlení ve výši cca. [anonymizována dvě slova] Kč. Protože žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby požadovala pouze částku [částka], žalobě vyhověl v této výši včetně zákonného úroku z prodlení od [datum], neboť od tohoto data je žalovaná v prodlení, jelikož žalobkyně svůj nárok u ní předběžně uplatnila podáním [datum] a lhůta [anonymizováno] předběžné uplatnění nároku uplynula dnem [datum] O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávající se ze zaplacených soudních poplatků, z odměn a náhrad advokáta včetně DPH. Advokátovi nepřiznal náhradu cestovného, neboť sídlo zástupce žalobkyně je v [obec]. 13. Proti tomuto rozsudku žalobkyně i žalovaná podaly v zákonné lhůtě odvolání. 14. Žalobkyně svým odvoláním napadla nákladový výrok III. Namítla v něm, že jí měla být přiznána náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři cesty k soudu prvního stupně a zpět x 6 započatých půlhodin x [částka] = [částka] spolu s DPH, tedy dalších [částka]. 15. Žalovaná svým odvoláním napadla výrok o věci samé I. a nákladový výrok III. Opětovně v něm poukazovala na