35 CO 118/2022-96 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy doručené žalobci [anonymizováno] znění:„ [stát. instituce] jednající za [anonymizována dvě slova], jakožto orgán spravující centrální registr [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení], za porušení jeho práva na ochranu soukromí zaručeného článkem 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů [anonymizováno] znění pozdějších předpisů a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou (výrok I) a na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění [anonymizováno] výši [částka] (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy [anonymizováno] výši [částka] a poskytnutí omluvy jakožto zadostiučinění za skutečnost, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (dále jen„ zákon“), který byl protiústavně novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., byly od podání [anonymizováno] dle zákona o střetu zájmů žalobcem až do listopadu [rok] plošně, neomezeně a nekontrolovatelně zveřejňovány citlivé údaje z žalobcova soukromí z důvodu jeho působení jako starosty obce Ivančice, tudíž jakožto veřejného funkcionáře, čímž docházelo k setrvalému porušování práv na ochranu jeho soukromí. Protiústavnost novely stvrdil Ústavní soud v nálezu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (dále jen„ nález“). Pochybení žalované spatřuje v aplikaci protiústavního předpisu, jenž umožnil anonymní přístup komukoli k shora vyjmenovaným údajům žalobce, čímž docházelo k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod. V důsledku zveřejnění citlivých [anonymizováno] informací žalobce na internetu se stal terčem poskytování různých obtěžujících komerčních nabídek. K ukončení protiprávního postupu a porušování práv žalobce žalovaná přistoupila až [datum], ačkoliv k omezení přístupu k [anonymizováno] mohlo dojít mnohem dříve. Žalobce dále [anonymizováno] své žalobě odkázal na ochranu soukromí zakotvenou na zákonné úrovni (§ 81 odst. 2 a § 90 o. z.). Konečně se domáhal přímé aplikovatelnosti Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to s odkazem na celou řadu rozhodnutí ESLP a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu z [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. 3. Žalovaná [anonymizováno] svém vyjádření z [datum] uvedla, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu [anonymizováno] výši [částka] včetně omluvy v souvislosti s jejím nesprávným úředním postupem spočívajícím [anonymizováno] zveřejňování a zpřístupňování [anonymizováno] evidovaných v [anonymizována tři slova]. K projednání nároku žalobce došlo dne [datum]. Konstatovala, že je správcem [anonymizována tři slova] a nepříslušelo jí posuzovat souladnost zákona s Ústavou České republiky a [anonymizováno] případ protiústavnosti tento předpis neaplikovat. Sporná ustanovení zákona byla nálezem zrušena až uplynutím dne [datum], tzn. ani po vyhlášení nálezu dne [datum] nelze v publikaci [anonymizováno] veřejných funkcionářů v [anonymizována dvě slova] spatřovat protiprávnost jednání žalované, když vykonatelnost nálezu byla právě z důvodu dostatečného časového prostoru [anonymizováno] přijetí nové právní úpravy odložena na konec roku [rok]. V tomto směru odkázala na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS – st. [číslo], které dovodilo, že orgány veřejné správy jsou povinny aplikovat právní úpravu po dobu odkladu vykonatelnosti nálezu jako ústavně souladnou. Vznik újmy je pak nutno dávat do souvislosti s přijetím protiústavní úpravy, nikoli s postupem žalované, kdy legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. Omezení zveřejňování [anonymizováno] od [datum] neznamená, že by se žalovaná dopouštěla nesprávného úředního postupu v předchozí době, neboť postupovala v souladu s platnými právními předpisy. 4. Soud I. stupně v posuzované věci rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které v zájmu stručnosti není třeba opakovat. 5. Rozsudek soudu I. stupně napadl žalobce včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), d), e), a g) o. s. ř. namítal, že není přijatelné, aby pod záminkou různých interpretací tzv. norem jednoduchého práva byla ústavně zaručená práva žalobce, jichž se žalobou dovolává, oslabena nebo dokonce vypnuta. Připomněl, že do září 2017 byla úprava zákona o střetu zájmu odlišná, kdy teprve novela zák. [číslo] 2017 umožnila přístup v CRO k podaným oznámením, který mimo jiné představoval bezpečnostní riziko [anonymizováno] osoby, které informace o svém soukromí poskytovaly. Proti novele se zdvihl masivní odpor představitelů menších měst a obcí, kdy řadou z nich bylo podání [anonymizováno] bojkotováno, což bylo masivně (cca 30 000 řízení) státem sankcionováno. Žalobce poukázal na odchod funkcionářů z komunální politiky i úbytek zájmu o veřejnou funkci. Akcentoval s odkazem na předmětný nález vyšší míru intenzity zásahu do soukromí s ohledem na skutečnost, že [anonymizováno] je podáváno s vědomím, že se majetkové poměry oznamovatele stanou bez dalšího věcí veřejnou a neexistenci možných záruk souvisejících s nakládáním s dalšími údaji na základě poskytnuté žádosti. Uzavřel, že žalovaná nedostála požadavku, aby nakládala s podanými oznámeními v CRO při respektu k jeho ústavnímu právu na ochranu soukromí a osobních (mnohdy citlivých) údajů. 6. Následně žalobce v odvolání citoval z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 s tím, že stát je odpovědný za to, že jeho ústavně zaručené právo na ochranu soukromí bylo státem porušeno. Klade si otázku, proč žalovaná neučinila opatření k zabránění přístupu k podaným oznámením bez zbytečného prodlení po zveřejnění nálezu, např. v březnu či dubnu [rok]. Je přesvědčena, že v čl. 7 a čl. 10 odst. 3 LZPS jsou zakotvena práva, která jsou přímo aplikovatelná bez potřeby zákonné úpravy. 7. Žalobce považuje za zcela nepřípustné, že na webovém portálu žalované byly v ohromujícím rozsahu zveřejňovány po dobu několika let, než tuto praxi zrušil Ústavní soud, ale dokonce i po vydání nálezu citlivé osobní údaje žalobce, které si mohl kdokoli anonymně prohlížet, stáhnout, že tyto údaje následně volně pluly internetem, což dokládá také praxe serveru [anonymizována dvě slova] a dalších serverů, které si pravidelně stahovaly informace z CRO a dále je zveřejňovaly. Tuto praxi ukončil až zásah Úřadu [anonymizováno] ochranu osobních údajů. Volně dostupné informace o [anonymizováno] poměrech, které žalovaná o žalobci zveřejňovala, opět komukoli anonymně, a nezajišťovala ani jejich elementární ochranu (např. technickým zabezpečením, tzv. digitální stopou apod.) pokládá žalobce za přímou pozvánku k neoprávněnému nakládání s takovými údaji. 8. Žalobce zdůraznil, že odpovědnost [anonymizováno] [číslo] Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je objektivní odpovědností bez možnosti liberace, stát se jí tudíž nemůže nikterak zprostit. 9. Žalobce dále na základě příměru o hypotetické legalizaci mučení [anonymizováno] vazebních věznicích či v prolomení listovního tajemství, které by byly následně z hlediska své legalizace shledány protiústavními, dovodil [anonymizováno] své věci stejnou míru nepřípustnosti. Neztotožnil se se závěrem o důsledcích odložené vykonatelnosti nálezu, kterým je vysílán vzkaz:„ ještě musíte strpět porušování vašich ústavně zaručených práv“. Odložená vykonatelnost byla vzkazem [anonymizována dvě slova], nikoliv žalované. Ostatně sama žalovaná k [datum] plošné a přímé zveřejňování podaných [anonymizováno] ukončila. Navíc lhůta poskytnutá Ústavním soudem k nápravě, nebyla přijetím nové zákonné úpravy naplněna, podaná [anonymizováno] jsou poskytována na základě zák. č. 106/1999 Sb., což se rovněž jeví problematické. 10. Parlament lhůtu určenou Ústavním soudem nedodržel, a úpravu, která byla nálezem sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze zákona o střetu zájmů vyškrtnuta, nenahradil. Žalovaná se proto uchýlila k praxi, že podaná [anonymizováno] zveřejňuje k individuálním žádostem podle zákona č. 106/1999 Sb. Takový postup pokládá žalobce za pochybný, nesouhlasí s ním ani [anonymizována dvě slova] ochranu osobních údajů, jak vyplývá z dopisu předsedy UOOU adresovaného ministryni spravedlnosti ze dne [datum], který svědčí o libovůli žalované a jejím soustavném protiprávním postupu. Žalovaná poskytuje citlivé údaje žalo