35 CO 122/2022-114 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobci ve znění:„ Ministerstvo spravedlnosti ČR jednající za Českou republiku, jakožto orgán spravující centrální registr [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení], za porušení jeho práva na [anonymizováno] soukromí zaručeného článkem 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [příjmení] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění pozdějších předpisů a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou (výrok I) a na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve výši [částka] (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka] a poskytnutí omluvy jakožto zadostiučinění za skutečnost, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který byl následně v rozporu s Ústavou novelizován zákonem č. 14/2017 Sb., a zákonem č. 112/2018 Sb., byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány jeho údaje o majetku, příjmech a závazcích z důvodu jeho postavení veřejného funkcionáře v [anonymizována tři slova]. Tímto docházelo k porušování práv na [anonymizováno] jeho soukromí (čl. 7, 10 LZPS). Protiústavnost novely potvrdil Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS. [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná tak nebyla oprávněna postupovat podle zákona, který byl [anonymizováno] rozpor s ústavními předpisy zrušen, a proto se žalobce domáhá výše uvedených nároků žalobou na [anonymizováno] osobnosti s odkazem na § 81 odst. 2, § 86 a § 90 o. z. Žalobce zdůraznil, že se nedomáhá odškodnění za přijetí protiústavního předpisu, nýbrž za pochybení žalované, která protiústavní předpis aplikovala. K porušování práv žalobce docházelo od nástupu žalobce do funkce až do [datum]. Žalobce vykonává funkci v menší obci, jeho známost je obecně dána výkonem funkce a byl donucen k „ majetkovému striptýzu.“ Zveřejněné informace o žalobci si navíc každý může volně najít na internetu a dál je šířit. Žalobce [anonymizováno] vytýká, že bylo jeho povinností zajistit [anonymizováno] jeho práv, této povinnosti však stát nedostál a žalobci vznikla újma, kterou opakovaně žádal odčinit. 3. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] uvedla, že § 14b odst. 1, písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů byl zrušen nálezem Ústavního soudu z [datum], vyhlášeným [datum] pod sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 s tím, že tato ustanovení byla zrušena uplynutím dne [datum]. Podle názoru žalované tak nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu publikací [anonymizováno] veřejných funkcionářů v [anonymizována dvě slova] ani po [datum], neboť zrušení předmětné zákonné úpravy bylo odloženo až do konce roku [rok]. Na podporu své argumentace zmiňuje žalovaná stanovisko pléna Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo]. Žalovaná tak žalobou uplatněné nároky [anonymizováno] absenci odpovědnostního titulu neuznala. 4. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil, že žalovaná zveřejňovala informace až do [anonymizováno] [rok] v [anonymizována tři slova], přičemž se jednalo o citlivé informace ze soukromí žalobce a tyto informace byly zveřejňovány bez jakéhokoliv omezení, souhlasu žalobce či možnosti ovlivnit osud oznamovaných [anonymizováno]. Žalobce uvedl, že jak před vydáním rozhodnutí Ústavního soudu ČR, k němuž došlo [datum], tak po jeho vydání až do [datum] žalovaná ignorovala protiústavnost svého jednání a nadále [anonymizováno] neomezeně veřejně zpřístupňovala. Od [anonymizováno] 2021 žalovaná zvolila ještě absurdnější přístup a předmětné informace neposkytuje už ani podle zákona č. 106/1999 Sb., což svědčí o její libovůli a popírá to smysl zákona. Ohledně výkladu zásahu do práva na soukromí žalobce dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1022/21. Žalobce dále uvedl, že posouzení věci dle zákona č. 82/1998 Sb. není jednoznačné, když újma vůči [anonymizováno] vyplývá přímo z Listiny základních práv a svobod a není možné se schovávat za právní předpis, který by upravoval pouze určitou skupinu právních vztahů a vyhýbat se tak následkům odpovědnosti za porušení ústavně zakotvených pravidel. V tomto směru odkazuje na ustanovení čl. 7 a 10 Listiny s tím, že není možné ústavně zaručené právo porušovat a vycházet při posuzování následků jeho porušení ze zákonných předpisů, který je normou nižší právní síly. Žalobce rovněž nesouhlasí s obranou žalované, že újma vznikla při legislativní činnosti, která není nesprávným úředním postupem. Žalobce opakovaně zdůraznil, že derogační nález Ústavního soudu má bezprostřední aplikační dopad na posuzovanou kauzu a nikoliv odloženou vykonatelnost. Žalovaná nerespektovala právo na soukromí a rodinný život garantovaný čl. 8 Úmluvou o ochraně lidských práv a základních práv a svobod. Toto právo nesmí být vykládáno restriktivně, jak dovodil Evropský soud pro lidská práva. Závěrem žalobce poukázal na to, že žalovaná argumentuje odložením vykonatelnosti derogačního nálezu, sama však ještě před uplynutím této lhůty v souladu s nálezem omezila zveřejňování těchto citlivých informací. 5. Soud I. stupně v posuzované věci rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které v zájmu stručnosti není třeba opakovat. 6. Rozsudek soudu I. stupně napadl žalobce včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), d), e), a g) o. s. ř. namítal, že není přijatelné, aby pod záminkou různých interpretací tzv. norem jednoduchého práva byla ústavně zaručená práva žalobce, jichž se žalobou dovolává, oslabena nebo dokonce vypnuta. Připomněl, že do září [rok] byla úprava zákona o střetu zájmu odlišná, kdy teprve novela zák. [číslo] [rok] umožnila přístup v [anonymizováno] k podaným oznámením, který mimo jiné představoval bezpečnostní riziko [anonymizováno] osoby, které informace o svém soukromí poskytovaly. Proti novele se zdvihl masivní odpor představitelů menších měst a obcí, kdy řadou z nich bylo podání [anonymizováno] bojkotováno, což bylo masivně (cca 30 000 řízení) státem sankcionováno. Žalobce poukázal na odchod funkcionářů z komunální politiky i úbytek zájmu o veřejnou funkci. Akcentoval s odkazem na předmětný nález vyšší míru intenzity zásahu do soukromí s ohledem na skutečnost, že [anonymizováno] je podáváno s vědomím, že se majetkové poměry oznamovatele stanou bez dalšího věcí veřejnou a neexistenci možných záruk souvisejících s nakládáním s dalšími údaji na základě poskytnuté žádosti. Uzavřel, že žalovaná nedostála požadavku, aby nakládala s podanými oznámeními v [anonymizováno] při respektu k jeho ústavnímu právu na [anonymizováno] soukromí a [anonymizováno] (mnohdy citlivých) [anonymizováno]. 7. Následně žalobce v odvolání citoval z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 s tím, že stát je odpovědný za to, že jeho ústavně zaručené právo na [anonymizováno] soukromí bylo státem porušeno. Klade si otázku, proč žalovaná neučinila opatření k zabránění přístupu k podaným oznámením bez zbytečného prodlení po zveřejnění nálezu, např. v březnu či dubnu [rok]. Je přesvědčena, že v čl. 7 a čl. 10 odst. 3 LZPS jsou zakotvena práva, která jsou přímo aplikovatelná bez potřeby zákonné úpravy. 8. Žalobce považuje za zcela nepřípustné, že na webovém portálu žalované byly v ohromujícím rozsahu zveřejňovány po dobu několika let, než tuto praxi zrušil Ústavní soud, ale dokonce i po vydání nálezu citlivé osobní údaje žalobce, které si mohl kdokoli anonymně prohlížet, stáhnout, že tyto údaje následně volně pluly internetem, což dokládá také praxe serveru [anonymizována dvě slova] a dalších serverů, které si pravidelně stahovaly informace z [anonymizováno] a dále je zveřejňovaly. Tuto praxi ukončil až zásah Úřadu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Volně dostupné informace o majetkových poměrech, které žalovaná o žalobci zveřejňovala, opět komukoli anonymně, a nezajišťovala ani jejich elementární [anonymizováno] (např. technickým zabezpečením, tzv. digitální stopou apod.) pokládá žalobce za přímou pozvánku k neoprávněnému nakládání s takovými údaji. 9. Žalobce z gramatického výkladu pojmu„ nesprávného úředního postupu“ dovodil, že tento pojem by měl rovněž zahrnovat případy, které v době vzniku újmy mohou být v souladu s pravidly, avšak protože tento postup zapříčinil vznik škody nebo nemajetkové újmy, je třeba jej mít podle jeho následku objektivně za nesprávný, což ostatně vyplývá i z komentářové literatury. Žalobce zdůraznil, že odpovědnost [anonymizováno] [číslo] Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je objektivní odpovědností bez možnosti liberace, stát se jí tudíž