36 CO 271/2022-70 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl požadavek žalobce, aby mu bylo poskytnuto zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a písemné omluvy za nesprávný úřední postup soudkyně během soudního jednání (výrok I). Neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok II). 2. Nevyhověl tak požadavku žalobce, aby mu žalovaná poskytla konstatování porušení práva a písemnou omluvu za nesprávný úřední postup, kterého se měla dopustit věc vyřizující soudkyně během soudního jednání v [anonymizováno] [rok] tím, že po něm požadovala předložení negativního testu na přítomnost coronaviru [anonymizováno] a nasazení ochrany dýchacích cest. Vynucováním protizákonného a nedůstojného požadavku zasáhla do jeho lidské a stavovské cti, narušila jeho tělesnou integritu, chráněnou [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], čímž mu vznikla nemajetková újma, kterou se formou konstatování a omluvy domáhá odškodnit. 3. Vyšel z nesporných skutkových zjištění o průběhu soudního jednání v opatrovnické věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne [datum], při kterém soudkyně projednávající věc po něm jako právním zástupci jednoho z účastníků řízení požadovala dodržet předem avizovaný požadavek na předložení potvrzení o negativním výsledku antigenního nebo [anonymizováno] testu a za tím účelem mu nabídla samotest. Vzhledem k tomu, že test nepředložil, odmítl nabídku samotestu i nasazení ochranného prostředku dýchacích cest, byl soudem vyzván, aby opustil jednací síň. V reakci na jeho odmítavý postoj, kdy soudu sdělil, že požadované pokyny nesplní, jednací síň neopustí, jej soud upozornil, že mu nezbyde, než kontaktovat justiční stráž; na to se výzvě k opuštění jednací síně již podvolil a soud pak jednání ukončil (odročil). 4. Na základě nesporných zjištění o průběhu posuzovaného jednání a jejich právního hodnocení zejména dle [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších předpisů (OdpŠk) a § 54, [ustanovení pr. předpisu], soud prvního stupně dospěl k závěru o absenci odpovědnostního titulu, když konstatoval, že soud se při jednání [datum] nesprávného úředního postupu nedopustil. 5. Akcentoval zejména, že v době pandemie nelze považovat žalobcem vytýkaný postup soudu za nesprávný úřední postup, když § 117 o. s. ř. soudci nejen umožňuje, ale i ukládá činit vhodná opatření k naplnění účelu jednání, tedy i opatření k ochraně života a zdraví osob, které se nacházejí v jednací síni. Vznesený požadavek na předložení negativního testu a nasazení roušky v době pandemie [anonymizována tři slova] tak nepředstavoval nepřiměřené opatření, ani nebyl projevem šikany či zneužití moci. Naopak sledoval legitimní cíl ochrany zdraví a života v jednací síni a byl způsobilým prostředkem k minimalizaci vysokého [anonymizována dvě slova]. 6. Pozastavil se rovněž na nepřiměřenou odmítavou reakcí žalobce, který jako advokát hraje klíčovou roli při zajišťování důvěry veřejnosti vůči soudům. Odkázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] v. Bosna a Hercegovina, [číslo] podle kterého tato zvláštní role advokátů při výkonu spravedlnosti s sebou nese řadu povinností; zejména jejich profesionální chování musí být diskrétní, čestné a důstojné. 7. V této souvislosti uvedl, že by to měl být právě advokát, kdo porozumí mimořádné situaci v době probíhající pandemie a bude respektovat dopředu soudem avizovaná opatření, směřující k prevenci šíření této choroby, která sama o sobě přitom nijak nenarušovala průběh řízení; za narušování a prodlužování soudního řízení by bylo možno naopak pokládat situaci opakovaných domluv účastníkovi či právnímu zástupci v zájmu objasňování důvodů pro použití ochranného prostředku, jak a proč takové ochrany použít během soudního jednání. Žalobcovo chování v jednací síni (neuposlechnutím opakované výzvy) hodnotil ve smyslu ustanovení § 54 o. s. ř. jako jednání hrubě narušující pořádek (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 8. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl a podle zásady úspěchu uložil žalobci povinnost uhradit žalované náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. 9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém zopakoval či parafrázoval svou dosavadní žalobní argumentaci. Ohradil se proti právnímu hodnocení nesporného skutkového stavu, přičemž akcentoval, že soud může vykonávat svou pravomoc jen v mezích zákona. Uvedl, že„ advokát není od toho, aby nepřemýšlel a slepě dělal to, co mu jiný řekne“. Vymezil se tak proti nesprávné aplikaci § 117 o. s. ř. s tím, že toto zákonné ustanovení neumožňuje soudům zasahovat do jeho ústavně zaručených [anonymizováno]. Opětovně poukázal na možnou výjimku z povinnosti nosit ochranu dýchacích cest pro účastníky soudních jednání a jejich zástupce, které se při posuzovaném jednání domáhal, i na její chybný restriktivní výklad soudu, jenž z možné výjimky konstruoval výjimku z výjimky. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. 10. Žalovaná ve vyjádření odmítla žalobcovy odvolací námitky, plně se ztotožnila s napadeným rozsudkem a navrhla jeho potvrzení. 11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 12. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právním hodnocením nesporných skutkových zjištění a v plném rozsahu na ně odkazuje. Kvituje přitom důsledný a příkladný přístup prvostupňového soudu k věci, který se projevil nejen z jeho přesvědčivě pojatého odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku, ale i pečlivého a úplného vypořádání se všemi relevantními námitkami žalobce. Své skutkové i právní závěry soud prvního stupně účastníkům natolik dostatečně zprostředkoval, že odvolací soud, aniž by parafrázoval či opakoval části dotčeného rozhodnutí, již prakticky nemá k věci co dodat. 13. Vytýkaným postupem soud nezneužil svou pravomoc, nepostupoval contra legem. V době probíhající pandemie vysoce [anonymizována dvě slova] jeho opatření směřovala výhradně k ochraně zdraví osob, které se účastnili soudního jednání., a rozhodně nebyla činěna za účelem dehonestace či šikany přítomných (žalobce). Ochrana zdraví účastníků řízení, osob přítomných na jednání i zaměstnanců soudu je nepochybně chráněným zájmem dle § 1 a § 117 o. s. ř., a tedy soud byl nejen oprávněn, nýbrž povinen je aplikací uvedených ustanovení chránit. O svých opatřeních žalobce dopředu informoval a umožnil mu i jejich dodatečné splnění (nabídka samotestu). 14. Obdobný závěr učinil i Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], který jako zjevně nedůvodnou odmítl stížnost advokáta proti uložení pořádkové pokuty pro nerespektování pokynu soudu, aby po dobu jednání měl nasazený respirátor. Konstatoval, že pokyn soudu byl zcela srozumitelný, logicky směřující k ochraně zdraví osob, a advokát jej měl nejen respektovat, ale k jeho splnění mohl být soudem donucen i uložením pořádkového opatření. S ohledem na probíhající pandemii nebylo nutné účastníkům řízení (a tím méně profesionálním právním zástupcům) vyčerpávajícím způsobem vysvětlovat souvislosti mezi ochranou zdraví a vydaným pokynem. 15. Lze rovněž přisvědčit prvostupňovému soudu, že právě od advokáta je na místě očekávat zvýšený respekt a porozumění k právům druhých, tedy i jejich odůvodněným obavám z možného přenosu nakažlivé choroby, pro který je vyhlášen stav pandemie. V této mimořádné době je bezpochyby na místě, aby jako legitimní byl hodnocen ten výkon práva, který nezasahuje do [anonymizováno] a oprávněných zájmů druhého, tedy aby slovo respekt ve spojení respekt k právu byl správně vykládán i jako ohled k právu druhého. Jak konstatoval Ústavní soud ve výše uvedeném usnesení, obdobný postup je ústavně souladný i v situaci neprobíhající pandemie, pokud pro něj existují podmínky (např. při výslechu imunokompromitovaného svědka). Autorita prosazovaná soudem v rámci férového, jasně odůvodněného (předem avizovaného) procesního postupu by neměla činit advokátu potíž. Naopak tvrdošíjné, zatvrzelé prosazování subjektivního práva, které v konkrétní situaci je způsobilé zasáhnout do [anonymizováno] druhého, projevené neochotou respektovat opatření soudu směřovaná na ochranu jiného, může vyznívat jako neprofesionalita hrubě ztěžující postup řízení (§ 53 o. s. ř.) či prostý nedostatek ohleduplnosti, empatie k druhému. 16. V daném případě s ohledem na konkrétní okolnosti věci proto odvolací soud souhlasí se závěrem prvoinstančního soudu o absenci odpovědnostního titulu (nesprávného úředního postupu) a napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 17. Shodně postupoval i ve vztahu k nákladovému výroku, když soud prvního stupně správně aplikoval ust. [ustanovení pr. předpisu] a počet paušálních náhrad i jejich výši stanovil v souladu s [ustanovení pr. předpisu] Za situace, kdy výčet úkonů v § 1 odst. 3 vyhlášky je demonstrativní a o výši paušalizované ná