36 CO 307/2022-46 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby soud uložil žalovanému povinnost uvést účet žalobce vedený u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], do stavu ke dni [datum] (výrok I) a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost uvést účet žalobce vedený u [právnická osoba], do stavu, v jakém se nacházel ke dni [datum], a to z důvodu, že předmětný účet postihl žalovaný jako soudní exekutor v rámci exekuce exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], k přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu ve prospěch oprávněné [země] – [stát. instituce]. Žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou požadoval uvolnění předmětného účtu a navrhl zastavení exekuce v plném rozsahu. Namítal, že mu nebylo umožněno disponovat s peněžními prostředky na předmětném účtu do výše trojnásobku životního minima a byla mu znemožněna podnikatelská činnost. Žalovaný se pak proti žalobě bránil tím, že na základě předmětného exekučního příkazu, který žalovaný vydal dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], nedošlo k postižení prostředků na účtu, neboť [právnická osoba], soudnímu exekutorovi dopisem ze dne [datum] sdělila, že blokovaný účet byl dne [datum] zrušen a ke dni blokace se na účtu nacházelo [částka]. Žalobce (coby v exekuci povinný) na tomto účtu žádné finanční prostředky neměl, nemohla mu ani banka ani soudní exekutor tyto prostředky postihnout. 3. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze zjištěného skutkového stavu věci (popsaného v bodě 3. odůvodnění napadeného rozsudku), jež shrnul v závěru o skutkovém stavu, podle něhož žalovaný coby soudní exekutor při provádění exekuce vydal předmětný exekuční příkaz v souladu s oprávněními a povinnostmi, které mu ukládá zákon. Tímto exekučním příkazem žalovaný poučil žalobce i banku o skutečnosti, že žalobce je oprávněn z účtu, který pro něj banka vedla, čerpat finanční prostředky až do výše trojnásobku životního minima. To, že žalobce nemohl své prostředky z bankovního účtu čerpat, nebylo důsledkem vydání exekučního příkazu žalovaným, ale toho, že na uvedeném účtu žádné prostředky nebyly. 4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně posoudil tak, že v daném případě žalovaný coby soudní exekutor při provádění předmětné exekuce vůči žalobci jakožto povinnému vykonával veřejnou moc z pověření soudu, tu nelze omezit rozhodnutím vydaným v rámci nalézacího řízení, nápravy se bylo možno domáhat pouze opravnými prostředky v rámci exekučního řízení. Zákon neumožňuje v rámci nalézacího řízení vydat takové rozhodnutí, kterým by soudnímu exekutorovi uložil povinnost zdržet se provádění exekuce. Soud prvního stupně dále dodal, že i kdyby se ke dni vydání exekučního příkazu na předmětném bankovním účtu nějaké finanční prostředky žalobce nacházely, nebyl to žalovaný, kdo mohl s účtem nakládat jinak než formou exekučního příkazu. K uložení povinnosti, jíž se žalobce žalobou domáhal, tak žalovaný není v tomto řízení pasivně legitimován. Konečně soud prvního stupně uzavřel, že ke dni vyhlášení napadeného rozsudku však již byl účet žalobce u [právnická osoba], zrušen a možnost jakkoli s ním nebo s případnými finančními prostředky na něm nakládat zanikla. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., úspěšnému žalovanému, který nebyl v řízení zastoupena advokátem, přiznal soud náhradu nákladů ve výši [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 5. Proti napadenému rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž namítal, že žalovaný nepostupoval při provádění exekuce řádně, neboť jednak nerozhodl o návrhu žalobce na zastavení exekuce ze dne [datum] a dále žalobci nebylo umožněno disponovat s peněžními prostředky na účtu do výše trojnásobku životního minima ve smyslu ust. § 304b o. s. ř., přestože je fyzickou osobou, na kterou se nevztahují zákazy uvedené v ust. § 304 odst. 1, 3 o. s. ř. ani postup dle ust. § 307 odst. 2, 3 o. s. ř. Spočíval-li důvod zamítnutí žaloby v tom, že činnost exekutora nelze omezit rozhodnutím vydaným v rámci nalézacího řízení a nelze exekutorovi uložit povinnost zdržet se provádění exekuce, pak právě proto, že žalovaný coby soudní exekutor nepostupoval v dané věci podle příslušných právních předpisů, a měl nalézací soud tato pochybení napravit. Tím není bráněno činnosti soudního exekutora, žalobce pouze požaduje, aby tato činnost byla prováděna v souladu s právními předpisy. Uváděl-li soud prvního stupně, že předmětný bankovní účet byl dne [datum] zrušen a ke dni vyhlášení rozsudku již neexistoval, pak žalobce požadoval, aby byl účet uveden do stavu ke dni [datum], kdy účet prokazatelně existoval. Žalobce zopakoval, že nařízením exekuce formou přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu mu byly znemožněny platby z tohoto účtu a tím mu byla znemožněna i jeho podnikatelská činnost a dožadoval se vysvětlení,„ kam zmizel zůstatek účtu po nařízení exekuce, neboť mu bylo sděleno, že zůstatek činí [částka]“. Žalobce nesouhlasil ani s uložením povinnosti k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši [částka], neboť poškozeným v dané věci je žalobce. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobě vyhoví. 6. K odvolání žalobce se žalovaný nevyjádřil. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se k výzvě odvolacího soudu opačně nevyjádřili. 8. Odvolací soud dospěl v první řadě k závěru, že ve věci samé soud prvního stupně spolehlivě zjistil skutkový stav projednávané věci, tedy provedl dokazování v potřebném rozsahu k rozhodným skutečnostem pro právní posouzení věci, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, jež nedoznaly změny ani v rámci odvolacího řízení. 9. Odvolací soud má rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné i v rovině právní. Na správné odůvodnění napadeného rozsudku se odkazuje (viz body 5., 8. a 9. odůvodnění), není k tomu co dodat, aplikované ustanovení právní úpravy jsou řádně citována a na věc dopadají. Právní posouzení není třeba opakovat, odvolací soud na něj proto zcela odkazuje. 10. K odvolacím námitkám žalovaného lze dodat pouze to, že nejsou způsobilé na závěrech soudu prvního stupně, jež odvolací soud zcela aprobuje, ničeho zvrátit. Odvolací soud pouze dodává, že žalobce si dosud neujasnil, jakým ustanovením hmotného práva má být jeho nárok„ na uvedení bankovního účtu v předešlý stav“ opodstatněn, pročež konstruuje žalobní požadavek, jenž není hmotněprávní úpravou založen. Žalobce sice substancuje svůj nárok tvrzením o údajném nesprávném úředním postupu žalovaného coby soudního exekutora v exekuci, čímž žalovanou materii jakoby zaměřuje do oblasti odpovědnosti státu za škodu (újmu) způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, avšak požadovaný petitorní nárok neodpovídá žádnému ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., který danou materii upravuje. Jednoznačně se tak žalobce domáhá v nalézacím řízení ochrany práva, které mu zákonem není dáno. Už jen proto žalobě nemůže být vyhověno. Stejně tak je přiléhavý závěr soudu prvního stupně, že proti rozhodnutím vydaným v rámci exekučního řízení a při provádění exekuce bylo možno brojit pouze prostředky exekučního řízení a nebylo lze se domáhat ochrany cestou nalézacího řízení, jímž se exekuční proces obchází. Žaloba není právně opodstatněná. Není-li žaloba právně opodstatněná, není třeba se vypořádávat i s dalšími důvody její neúspěšnosti, jako například tím, zda skutečnost, že ke dni vyhlášení napadeného rozsudku byl předmětný bankovní účet zrušen, a zda to hraje nějakou roli. Nehraje, žaloba zkrátka nemá právní opodstatnění. 11. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem, který je správný jak co do uložení povinnosti k náhradě, tak co do její výše. 12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když tyto nevznikly. 13. Výrok III napadeného rozsudku o odměně advokátky žalobce ustanovené soudem k ochraně jeho zájmů nebyl odvoláním napaden, proto zůstal stranou přezkumu odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci.