36 CO 322/2022-59 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně vyhověl požadavku žalobců na vyloučení předmětných věcí z výkonu rozhodnutí, když žalovaná uplatněný žalobní nárok v plném rozsahu uznala. Akcesorickým nákladovým výrokem pak uložil žalované povinnost uhradit žalobcům na nákladech řízení částku [částka] sestávající z dvou úkonů právní služby po [částka], dvou náhrad hotových výdajů po [částka], soudního poplatku [částka] a 21 % DPH ve výši [částka]. 2. Proti výroku o nákladech řízení podali žalobci včasné odvolání. Ohradili se proti výši přiznané náhrady, když akcentovali, že soud prvého stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že právní zástupce v řízení zastupoval více osob, a tedy mu náleží k přiznání mimosmluvní odměny za zastupování každého z nich dle ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 187/19 96 Sb. Navrhli proto, aby odvolací soud změnil napadený nákladový výrok tak, že neúspěšné žalované uloží povinnost uhradit jim (jejich právnímu zástupci) náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. 3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném nákladovém výroku (§ 212, § 212a o. s. ř.), aniž se zabýval opravným prostředkem nedotčeným meritorním výrokem (I.), a dospěl k závěru, že nákladový výrok soudu prvého stupně nemůže obstát. 4. Soud prvého stupně v dané věci postupoval podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., aniž vzal v úvahu povahu tohoto sporu, tedy skutečnost, že řízení o vylučovací (tzv. excindační) žalobě není běžným sporem, nýbrž specifickým, dílčím řízením, které může být vyvoláno v důsledku postupu vykonavatele (soudního exekutora), který byl pověřen výkonem pravomocného rozhodnutí. Princip úspěchu ve věci, který je automaticky uplatňován v žalobách na plnění, však v tomto typu řízení může způsobovat nespravedlnost, když žalovaný věřitel (oprávněný), který v předchozím řízení osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy a požadoval výkon příslušného rozhodnutí je tak sankcionován za zákonný postup, když jinak by se mu nedostalo plnění jeho legitimního nároku. 5. V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], podle kterého je třeba aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. řízení o tzv. excindační žalobě tam, kde věřitel (oprávněný) vznik nákladů řízení úspěšné straně nezavinil. K aplikaci výjimečného ustanovení § 150 o. s. ř. je pak nezbytné zvažovat, zda oprávněný trval na provedení mobiliární exekuce z předmětných movitých věcí zahrnutých do soupisu. 6. Za situace, kdy z procesního spisu je zřejmé, že žalovaná (T- [právnická osoba]) na provedení mobiliární exekuce předmětnými movitými věcmi netrvala a naopak po seznámení s žalobním návrhem nárok žalobců uznala, je namístě aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř., když uložení povinnosti hradit náklady řízení za vedení sporu, který nezavinila, by bylo nutné považovat za nespravedlivé. 7. Pro posouzení uvedených hledisek není podstatné tvrzení ohledně postupu soudního exekutora či jeho zaměstnanců v době probíhajícího soupisu, když tento postup žalovaná nemohla ničím ovlivnit. Případný ledabylý nebo svévolný postup exekutora by pak mohl být pouze předpokladem vzniku jeho odpovědnosti za škodu ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 e. ř. a nelze k němu přihlédnout při rozhodování o nákladech řízení. 8. Odvolací soud tak uzavírá, že za situace, kdy žalovaná v exekučním řízení se pouze domáhala výkonu rozhodnutí, které dcera a sestra žalobců nebyla schopna či ochotna respektovat, je dán předpoklad pro ustanovení pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. 9. Odvolací soud proto napadený nákladový výrok změnil v souladu s ustanovením § 220 ve spojení s § 221a o. s. ř. tak, že úspěšným žalobcům náklady řízení nepřiznal. 10. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalované žádné účelně vynaložené náklady v odvolacím řízení nevznikly.