36 CO 340/2022-152 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I) a na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II). 2. Rozhodl tak o požadavku žalobce na zaplacení nevrácené zápůjčky, později zajištěné písemným uznáním závazku. 3. Vyšel ze zjištění, zprostředkovaného účastníkům v bodech 7 až 14, ze kterého uzavřel, že v [anonymizováno] [rok] si žalovaný od [jméno] [příjmení] půjčil [částka] (mezi účastníky nesporné). Žalovaný jako dlužník a [jméno] [příjmení] jako věřitel pak [datum] sepsali listiny [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] o [anonymizováno]. Žalovaný v nich uznal, že [jméno] [příjmení] (věřiteli) dluží [částka] s tím, že se jedná o nesplněný závazek ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a zároveň se zavázal, že uznaný dluh věřiteli splní do [datum] v postupných, nespecifikovaných 11 týdenních [anonymizováno] počínaje [datum]. Tento závazek splnil jen částečně, když na úhradu [anonymizováno] zaplatil [jméno] [příjmení] pouze [částka]. 4. Neuvěřil tak žalovanému, že původní dluh [částka] [jméno] [příjmení] zaplatil a že [anonymizováno] závazku ve výši [částka] a [anonymizováno] o [anonymizováno] podepsal pod nátlakem, bez svobodné vůle, když podlehl bezprávné výhrůžce [jméno] [příjmení], který mu vyhrožoval zejména tím, že pokud listiny nepodepíše, bude v jeho neprospěch svědčit v opatrovnickém řízení; ze stejného důvodu mu zaplatil částku [částka]. Konstatoval, že účastnická výpověď, kterou se snažil žalobce podpořit toto své obranné tvrzení, byla plná rozporů a postrádala jakoukoli racionální linku, a že jiné relevantní důkazy na podporu svých tvrzení žalovaný soudu neposkytl. 5. Dále vzal za prokázané, že dne [datum] věřitel J. [příjmení] uzavřel se žalobcem Smlouvou o postoupení pohledávky, kterou celou nesplacenou pohledávku ve výši [částka] postoupil žalobci. Před podáním žaloby pak žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky 6. Uvedené skutečnosti soud prvního stupně hodnotil dle § 587 odst. 1, § 2053 o. z. a uzavřel, že v době [anonymizováno] (podpisu [anonymizováno] závazku a Dohody o [anonymizováno]) žalovaný [jméno] [příjmení] částku [částka] dlužil. Za situace, kdy neprokázal jinou úhradu tohoto [anonymizováno], než zaplacení [částka], žalobě co do požadované jistiny [částka] vyhověl. Spolu s ní přiznal žalobci jako postupníkovi dlužné částky spolu s příslušenstvím i zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky. O nákladech řízení pak rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Vymezil se zejména proti nesprávným skutkovým zjištěním prvostupňového soudu, když se ohradil proti závěru, že se mu nepodařilo prokázat protiprávní jednání [jméno] [příjmení], který jej výhrůžkami donutil [anonymizováno] závazku podepsat. V této souvislosti namítl, že soud nesprávně hodnotil jeho účastnický výslech. Připustil sice, že při výslechu nebyl schopen srozumitelně objasnit, proč [jméno] [příjmení] odvezl do nemocnice a hradil za něj nájem, důvodem však byla skutečnost, že původně byli kamarádi a až po smrti manželky se jejich vztah výrazně proměnil. Vytkl soudu, že neprovedl výslech [jméno] [příjmení], která by mohla ozřejmit původní vztahy mezi ním a [jméno] [příjmení]. Vyjádřil přesvědčení, že ačkoli nemá žádný přímý důkaz o tom, že mu [jméno] [příjmení] vyhrožoval, z navržených nepřímých důkazů bylo možné zjistit skutečnosti, které by vytvořily ucelený obraz o bezprávných výhrůžkách věřitele. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a k doplnění dokazování věc vrátil prvostupňovému soudu zpět. 8. Žalobce ve vyjádření odmítl odvolací námitky jako liché a irelevantní, opětovně vystavěné na nedostatečně konkrétních tvrzeních, ke kterým není možné vést dokazování. Akcentoval rovněž, že žalovaný ani ve svém účastnickém výslechu nebyl schopen se vyvarovat rozporů, které jej výrazně znevěrohodňují. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal mu i plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. 9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Odvolací námitky žalovaného se týkají zejména hodnocení provedených důkazů, když odvolacímu soudu předkládá vlastní verzi tohoto hodnocení. Uvedené výhrady však odvolací soud nesdílí. 11. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázány a proč. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud proto na uvedená zjištění v plném rozsahu odkazuje. 12. Nezbytným pojmovým předpokladem právního jednání (právního úkonu) je především svobodná a vážná vůle jako psychický vztah jednajícího subjektu k zamyšlenému (chtěnému) následku. Právní úkon však vzniká až tehdy, je-li takto utvořená vůle projevena určitým a srozumitelným způsobem navenek a učiněna seznatelnou jiným osobám. Má-li navenek projevená vůle jednajícího skutečně odpovídat jeho vlastní vůli, musí být výsledkem jeho vnitřního ([anonymizováno]) rozhodovacího procesu. O svobodné právní jednání proto nejde, bylo-li činěno buď v důsledku přímého fyzického donucení (vis absoluta), což ovšem není případ posuzovaný v této věci, nebo v důsledku psychického donucení (nátlaku), zejména bezprávné výhrůžky (vis compulsiva). 13. [anonymizována dvě slova] podle § 2053 OZ je zajišťovacím institutem, jehož podstatou je založení právní domněnky existence [anonymizováno] v době jeho [anonymizováno]. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik [anonymizováno], ani jeho trvání v době, kdy k [anonymizováno] došlo, a je naopak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo zanikl jinak, aby to prokázal. 14. V této souvislosti je pak třeba připomenout, že [anonymizována dvě slova] není samostatným zavazovacím důvodem, kterým by dluh vznikl. Původní právní důvod vzniku řádně uznaného závazku tak trvá, což v projednávaném případě má za následek, že bylo na žalovaném, aby existenci důvodu (původního závazku), pro který obě strany přistoupily k sepsání [anonymizováno] a dohody o [anonymizováno], hodnověrným způsobem popřel a následně svá tvrzení o absenci závazku prokázal, nebo aby uznáním přenesenou důkazní povinnost vrátil na žalobce tím, že zpochybní platnost uznávacího prohlášení prokázáním nedostatku své svobodné vůle [anonymizováno] sepsat a [anonymizováno] o [anonymizováno] uzavřít. 15. Žalovaný zvolil druhý způsob obrany, když v řízení zpochybňoval platnost [anonymizováno] tvrzením, že uznávací prohlášení, které je jednostranným právním jednáním, neučinil ze svobodné vůle, ale byl k němu bezprávnou výhrůžkou donucen. Pokud by byl v této snaze úspěšný, bylo by pak na žalobci, aby prokazoval existenci [anonymizováno]. 16. Prvostupňový soud proto správně řešil otázku, zda [anonymizováno] závazku je neplatné pro nedostatek svobody vůle žalovaného z důvodu bezprávné výhrůžky ze strany druhého subjektu dvoustranného právního úkonu – [jméno] [příjmení]. 17. Bezprávnou výhrůžkou je takové protiprávní působení na vůli jednajícího, když se jeho vůle vytváří pod vlivem důvodné bázně či strachu z protiprávní hrozby. Její existenci se však žalobci prokázat nepodařilo, když ani tvrzení, která měla dokládat nepřiměřený nátlak vylučující svobodnou vůli při sepisu (resp. podpisu) jednostranného uznávacího prohlášení nemohla postačovat k prokázání tak významného psychického či fyzického nátlaku, který by natolik deformoval jeho vůli, že jeho jednání by nevyvolalo sledované právní účinky. 18. Lze plně přisvědčit závěru, že žalovaný nebyl k právním jednáním – jednostrannému uznávacímu prohlášení a uzavření dohody dvoustranné o narovnání – přinucen okolnostmi vyvolanými původním věřitelem ([jméno] [anonymizováno]), když neuvedl, a tedy ani neprokázal žádné konkrétní přesvědčivé důvody způsobilé bezprávnou výhrůžku v době, kdy tyto úkony strany činily, vyvolat. Skutečnosti tvrzené žalovaným si vzájemně odporovaly a nemohly tak postačovat k prokázání významného psychického či fyzického nátlaku, který natolik deformoval jeho vůli, že jeho jednání bylo neplatné (nevyvolalo sledované právní účinky). Nebyl schopen ani přesvědčivě vysvětlit jakými kompromitujícími materiály mu J. [příjmení] hrozil, když zároveň rezolutně popřel, že protiprávní jednání ([anonymizována dvě slova]), které měly blíže nespecifikované materiály prokazovat, se nikdy nestaly. Vzhledem k absenci jednoznačných tvrzení není