36 CO 359/2021-120 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti elektronické veřejné dražby opakované, která se konala dne [datum] na adrese www. [webová adresa], id. dražby [číslo], a byla prováděna dražebníkem [právnická osoba], [IČO] (žalovaná 1)), se sídlem [adresa] (dále též„ předmětná dražba“), na základě které Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] (žalovaný 2)), bytem [adresa], jako vydražitel vydražil spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 pozemku parc. [číslo] – orná půda, v katastrálním území Řeporyje, obec Praha, zapsáno na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, ve vlastnictví společnosti [osobní údaje žalobkyně] (žalobkyně), se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (výrok I). Výroky II a III pak uložil žalobkyni povinnost zaplatit každému z žalovaných náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. 2. Takto rozhodl o žalobě žalobkyně, která požadovala určení neplatnosti předmětné dražby z důvodu, že žalovaná 1) pro účely opakované dražby nevyhotovila dražební vyhlášku a tuto nedoručila. 3. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby, neboť dle jejich názoru při opakované dražbě nebyla žalovaná 1) povinna vyhotovit a doručit dražební vyhlášku. 4. Soud prvního stupně svá skutková zjištění shrnul v bodě 4. napadeného rozsudku. Odvolací soud z důvodu stručnosti na jeho skutková zjištění plně odkazuje a z těchto vychází. V bodě 5. napadeného rozsudku pak učinil soud prvního stupně tento skutkový závěr: Žalovaný 2) jako zástavní věřitel žalobkyně a žalovaná 1) uzavřeli dne [datum] smlouvu o provedení výkonu zástavního práva a dražby nedobrovolné, přičemž součástí této smlouvy učinili pro případ nevydražení předmětu dražby ujednání o opakované veřejné dražbě nedobrovolné. Ve sjednané lhůtě 3 dnů, tj. [datum] žalovaná 1) žalobkyni zaslala oznámení o dražbě nedobrovolné ze dne [datum], dražební vyhlášku ze dne [datum], oznámení o započetí výkonu zástavního práva ze dne [datum]. Dražební vyhlášku k dražbě dne [datum] žalovaná 1) zveřejnila na tzv. centrální adrese. Při dražbě konané dne [datum] nebyl předmět dražby vydražen, o čemž žalovaná 1) žalobkyni vyrozuměla zasláním oznámení ze dne [datum] s protokolem o provedené dražbě. Dne [datum] žalovaná 1) na tzv. centrální adrese zveřejnila oznámení o konání opakované dražby nedobrovolné, a to dne [datum]. Průběh opakované dražby nedobrovolné dne [datum] osvědčil notář JUDr. [jméno] [příjmení] a žalovaná 1) vyhotovila protokol o provedené dražbě opakované a vyhotovila potvrzení o nabytí vlastnictví v dražbě opakované nedobrovolné. 5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc dle § 43 odst. 1 – 7, § 48 odst. 3 a 4 a § 49 odst. 1 – 6 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), kdy uvedená ustanovení citoval. Uvedl, že pokud žalovaná ohledně veřejné dražby nedobrovolné dne [datum] na tzv. centrální adrese zveřejnila dražební vyhlášku, s ohledem na dikci § 49 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. nebyla povinna i přes znění § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. vyhotovovat dražební vyhlášku na opakovanou dražbu konanou dne [datum]. Stačilo, aby na tzv. centrální adrese žalovaná 1) zveřejnila oznámení o konání opakované veřejně dražby nedobrovolné. Pokud žalovaná 1) na tzv. centrální adrese zveřejnila oznámení o konání opakované veřejné dražby nedobrovolné dne [datum], shledal soud prvního stupně dražbu platně provedenou, a proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a každému ze žalovaných přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení, tj. 4 x [částka] za hlavní úkon právní služby (převzetí věci, podání vyjádření ze dne [datum] a [datum], účast při jednání soudu), 4 x [částka] paušální náhrada nákladů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále částku [částka] na 21 % DPH. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítala nesprávné právní posouzení učiněné soudem prvního stupně. Žalobkyně setrvala na své argumentaci, že bylo povinností dražebníka, tedy žalované 1) v případě opakované dražby vyhotovit dražební vyhlášku. Uvedla, že soud prvního stupně nekonkretizoval, z jakého důvodu dospěl k závěru, že tuto povinnost žalovaná 1) při opakované dražbě neměla. Dle jejího názoru tuto skutečnost nelze ze znění zákona dovodit. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu stanovit, že v případě opakované dražby není dražebník povinen vyhotovovat a doručovat dražební vyhlášku, pak by tuto skutečnost výslovně uvedl v zákoně. Z ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb., však naopak vyplývá, že je tak povinen učinit, že zde nejde jen o dobrovolnost či alternativnost stanovené povinnosti. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě. 7. Žalovaní v podrobném vyjádření k odvolání k námitce žalobkyně, že pokud by zákonodárce měl v úmyslu stanovit, že v případě opakované dražby není dražebník povinen vyhotovovat a doručovat dražební vyhlášku, pak by tuto skutečnost výslovně uvedl v zákoně, odkázali na důvodovou zprávu k § 25 zákona č. 26/2000 Sb., resp. k § 24 původního návrhu zákona, a argumentovali, že dle této důvodové zprávy dražebník v případě opakované dražby již není povinen vyhotovit dražební vyhlášku a zveřejnit ji. Ustanovení § 25 zákona č. 26/2000 Sb. sice upravuje dobrovolnou dražbu, ale znění § 25 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. je shodné jako znění § 49 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. v případě opakované dražby nedobrovolné. Z důvodové zprávy je jednoznačně seznatelný úmysl zákonodárce ulevit dražebníkovi od administrativní zátěže tím, že dražebník, který již v rámci (první) dražby přímo a adresně informoval dotčené osoby o existenci dražebního procesu mj. i zasláním oznámení o dražbě a dražební vyhlášky, není povinen v případě opakované dražby určité úkony, včetně vyhotovování nové dražební vyhlášky, opětovně provádět. V tomto případě zákonodárce výslovně vyjádřil obsah normy, kdy sám uvedl, že zákonná úprava opakované dražby povinnost vyhotovit opětovně dražební vyhlášku neukládá. Pokud jde o druhou námitku žalobkyně, že povinnost vyhotovit dražební vyhlášku dražby opakované vyplývá ze znění § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb., ani s tímto závěrem žalovaní nesouhlasili a poukázali na to, že opět zcela totožné znění jako má § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. obsahuje i § 20 odst. 1 písm. a) tohoto zákona upravující náležitosti dražební vyhlášky dražby dobrovolné. Zákonodárce v důvodové zprávě k § 25 zákona č. 26/2000 Sb. výslovně uvedl, že dražebník není při opakované dražbě povinen dražební vyhlášku vyhotovit, a to i navzdory znění § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. Je tedy zřejmé, že zákonodárce formulací § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. a stejně jako § 43 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, neměl v úmyslu povinnost vyhotovit novou dražební vyhlášku při opakované dražbě dražebníkovi uložit ani při dražbě nedobrovolné a není tak možné tuto povinnost z těchto ustanovení dovodit. 8. Dále argumentovali, že ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. je aplikovatelné i na vyhotovení oznámení o konání opakované dražby, které dle § 49 odst. 4 tohoto zákona musí obsahovat náležitosti„ podle § 43 odst. 1 písm. a) až e) a k )“. Oznámení o konání opakované dražby tak musí obsahovat informaci dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb., tedy informaci, že se jedná o dražbu opakovanou. Obsah § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. proto i přes svoje výslovné znění nesměřuje pouze na dražební vyhlášky, ale i na oznámení o konání opakované dražby. Ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. v části ukládající dražebníkovi uvést v dražební vyhlášce, resp. v oznámení o konání opakované dražby, informaci, že se jedná o dražbu opakovanou, má své opodstatnění, nicméně jiné než mu přisuzuje žalobkyně. Dovozování povinnosti vyhotovit dražební vyhlášku opětovně i při opakované dražbě ze znění § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. je tak pouhou dezinterpretací. Opakované dražby podléhají speciální úpravě § 49 zákona č. 26/2000 Sb. Tato úprava zohledňuje skutečnost, že dražba a s ní spojené úkony dle § 40 a násl. zákona č. 26/2000 Sb. již byly jednou provedeny, což se projevuje podstatným zjednodušením postupů, které je nezbytné při opakované dražbě vykonat. Ustanovení § 49 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. je proto speciální a výlučnou úpravou povinností dražebníka týkajících se oznamování informací o opakované dražbě. Žádné jiné povinnosti týkající se oznamovaní opakované dražby, než jsou stanoveny v § 49 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., dražebníkovi tento zákon neukládá. 9. Na podporu své argumentace žalovaní dále uvedli, že jak plyne ze znění § 49 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., dražebník je pro případ opakované dražby povinen vyhotovit speciální„ kvalifikované“ oznámení, které, na rozdíl od oznámení o dražbě vyhotoveného při první dražbě dle § 40 tohoto zákona, obsahuje podstatné