36 CO 53/2022-116 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení v rozsahu [částka] zastavil (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu s 10% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok II) a na nákladech řízení částku [anonymizována dvě slova] (výrok III). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, původně domáhal zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím, sestávající z relutární náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] a náhrady hmotné škody v podobě úroků z prodlení ve výši [částka] z nevyplacené a zaměstnavatelem nezákonně zadržované části mzdy. Oba finanční požadavky si nárokoval v souvislosti s nesprávným úředním postupem v exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [číslo jednací], jehož provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], který ve snaze vymoci pohledávku věřitele exekučním příkazem postihl žalobcovu mzdu nezákonným exekučním příkazem. Neoprávněně vedeným exekučním řízením a zadržováním mzdy v období od [anonymizováno] [rok] do [datum] mu byla způsobena psychická újma a ušel mu i zisk v podobě zákonných úroků z prodlení, které představují jím požadovanou majetkovou škodu. 3. V průběhu řízení dílčími částečnými zpětvzetími vzal žalobce svůj požadavek na finanční odškodnění imateriální újmy z nesprávného úředního postupu zcela zpět a částečně z důvodu chybného propočtu omezil i požadavek na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení (majetkové škody) z titulu nezákonného rozhodnutí – exekučního příkazu exekutora. V době konečného meritorního rozhodování tak požadoval po žalované zaplatit již jen majetkovou škodu ve výši [částka], představující zákonné úroky z prodlení z nezákonně postižené mzdy za dobu od [datum] do [datum], přičemž o posledním omezení žalobního žádání soud rozhodl dle § 96 odst. 1 o. s. ř. (výrok I). 4. Vyšel z převážně nesporných skutkových zjištění, že dne [datum] byl podán exekuční návrh k realizaci výkonu cizozemského rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 8 pověřil dne [datum] jejím provedením soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], který [datum] vydal příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného (žalobce), jenž byl jeho zaměstnavateli doručen dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce návrh na zastavení exekuce a [datum] návrh na její odklad, kterému bylo vyhověno. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], exekuci zastavil. Toto konečné rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. V odůvodnění usnesení exekuční soud uvedl, že před pověřením soudního exekutora nebyla splněna jedna z podmínek provedení exekuce, když nebylo vydáno usnesení, kterým by byl exekuční titul prohlášen vykonatelným na území České republiky. Dále konstatoval, že pověření soudního exekutora k výkonu cizozemského rozhodnutí bylo chybně vydáno vyšší soudní úřednicí, nikoliv soudcem. Pravomocné usnesení o zastavení exekuce bylo zaměstnavateli povinného doručeno dne [datum]. Exekucí nebylo soudním exekutorem vymoženo ničeho, když zaměstnavatel žalobce na účet soudního exekutora zadržovanou mzdu nikdy nepoukázal. 5. Dále vzal za prokázané, že [datum] byla na účet žalobce připsána mzda [částka] a pro exekuci byla zadržena částka [částka]. V období od [anonymizováno] [rok] do května 2018 mu zaměstnavatel zadržel mzdu v celkové výši [částka]. Dopisem ze dne [datum], doručeným žalované [datum] žalobce předběžně uplatnil nárok, žalovaná jej ve stanovisku ze dne [datum] odmítla. 6. Uvedené skutečnosti právně posoudil zejména dle § [anonymizováno], § 5, § 7, § 8, § 32 OdpŠk. Dospěl k závěru, že v exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 5 písm. a) a § 8 odst. 1 zákona, kterým je exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na jehož základě došlo ke stržení a deponování finančních prostředků zaměstnavatelem povinného (žalobce). 7. Konstatoval, že v dané věci jsou splněny i podmínky existence škody a příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a hmotnou škodou, když v důsledku zamezení nakládání s finančními prostředky žalobci ušel zisk, kterým je zákonný úrok z prodlení z jednotlivých deponovaných částek od okamžiku jejich zadržení do vyplacení (viz bod 24 rozsudku). Vzhledem k tomu, že soudem takto propočtený zákonný úrok z prodlení je vyšší ([částka]) než žalobcem požadovaná částka ([částka]), žalobě v rozsahu celé zbylé jistiny vyhověl, a přiznal mu dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. také 10% zákonný úrok z kapitalizovaného zákonného úroku od [datum], kdy se žalovaná uplynutím šestiměsíční lhůty od podání žádosti dostala do prodlení. 8. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř, když jejich náhradu poměrně rozdělil podle poměru úspěchu ve věci. 9. Proti vyhovujícímu výroku (II) a akcesorickému nákladovému výroku (III) podala žalovaná včasné odvolání. Ohradila se zejména proti existenci škody a příčinné souvislosti mezi ní a nezákonně vedeným exekučním řízením (nezákonným rozhodnutím). Zopakovala své tvrzení, že soudní exekutor nemohl způsobit žalobci škodu, když zaměstnavatel žalobce žádné mzdové prostředky na účet exekutora nevyplatil, a ani úroky z prodlení nemohou představovat žádné zmenšení žalobcova majetkového stavu či hodnotu, kterou musel vynaložit na reparaci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Navrhla, aby odvolací soud napadený meritorní výrok změnil tak, že žalobu zamítne. 10. Žalobce ve vyjádření k odvolání se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 11. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 12. K obecným předpokladům odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb. patří [anonymizováno]) existence nezákonného rozhodnutí 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody (kauzální nexus). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně, jejich existence musí být v soudním řízení bezpečně prokázána (postavena na jisto) a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. K naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit úvaha o možných následcích ani znemožnění záměru v budoucnu s finančními prostředky zamýšleným způsobem naložit. 13. Lze souhlasit se závěrem, že v posuzovaném exekučním řízení nebyly splněny podmínky pro vedení exekuce, když soudní exekutor k jejímu provedení nebyl řádně pověřen a před vydáním exekučních příkazů neodstranil vadu spočívající v absenci usnesení, kterým by byl cizozemský exekuční titul prohlášen vykonatelným na území České republiky. 14. Posouzení správnosti napadeného rozhodnutí se tak soustřeďuje zejména k prověření správnosti o závěru soudu prvního stupně o existenci škody (ušlého zisku) a příčinné souvislosti mezi ní a nezákonným rozhodnutím (exekučního příkazu a tvrzenou škodou), když odpovědnost státu je dána tehdy, nastala-li v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím majetková škoda. 15. Soud prvního stupně však dospěl k nesprávnému závěru o existenci škody, a tedy i o existenci příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Odvolací soud akcentuje, že existence škody neplyne ani ze žalobních tvrzení, když úvaha žalobce, převzatá soudem prvního stupně, že úrok z prodlení představuje ušlý zisk, není správná. 16. Konstrukci zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) nelze spojovat s ušlým ziskem, neboť plní zcela odlišný účel a v žádném případě jej nelze vnímat ani jako snahu zákonodárce o jakoukoliv paušalizaci ušlého zisku. 17. V daném případě tak absentuje jakékoli skutkové žalobní tvrzení, které by mohlo představovat ušlý majetkový prospěch, jenž by mohl žalobce důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Úrok z prodlení nepředstavuje plánovaný majetkový přínos (ušlý zisk), který by nastal na základě existujících a reálně dosažitelných okolností nebýt škodné události (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či obdobně též rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V této souvislosti je možné odkázat i na rozhodovací praxi dovolacího soudu prezentovanou v odborné publikaci [jméno], P. [příjmení] za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 3 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. 18. Odvo