39 CO 23/2022-354 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. až VII. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem částku [částka] s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem VIII. povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím podle mezi účastníky uzavřené smlouvy o spolupráci ze dne [datum], kdy žalobce žalovanému v období srpna [rok] až ledna [rok] a září [rok] poskytoval právní služby, jejichž rozsah byl žalovaným vždy v příslušném měsíci odsouhlasen. Žalobce následně vystavil za poskytnuté služby jednotlivé faktury, které specifikoval v žalobním návrhu, přičemž žalovaný tyto faktury, znějící na celkovou částku [částka], neuhradil. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Byť zmíněné faktury eviduje, pokládá je za neoprávněné, protože údajné právní služby žalobce, na jejichž základě byly faktury vystaveny, nebyly provedeny vůbec, jsou smyšlené nebo nebyly poskytnuty žalovanému. Žalobce nikdy žalovanému nedoložil, o jaké právní služby se mělo jednat, kdo žalobci provedení takovýchto právních služeb zadal a ani zda byly provedeny a pro koho. Zároveň není zřejmý rozsah právních služeb, který byl údajně poskytnut pro žalovaného. Žalovaný žalobci ničeho nedluží a je to naopak žalobce, který dluží žalovanému částku ve výši [částka], jak vyplývá z jeho sdělení v e-mailu ze dne [datum]. Žalovaný se dále bránil námitkou započtení, když ve vztahu ke klientovi [právnická osoba] odměnu fakturoval přímo žalobce a také ji obdržel, přičemž v souvislosti s prací pro tohoto klienta využíval i koncipienty žalovaného a žalovaný mimo jiné hradil mzdové a další náklady, z nichž podstatná část se týkala klienta žalobce, kterým byla právě zmíněná společnost. Žalobce také v souvislosti s tímto klientem obdržel odměnu i od žalovaného, tj. odměnu obdržel dvakrát, a na jeho straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovaný proto v rámci smírčího řízení dne [datum] provedl z důvodu procesní opatrnosti, pro případ, že by v minulosti jakákoliv část faktur žalobce byla oprávněná, zápočet vzájemných pohledávek. Nově pak provedl zápočet pohledávek dopisem ze dne [datum], představující částku ve výši [částka], která na odměně byla žalobci vyplacena dvakrát. 4. Soud I. stupně poté, co provedl dokazování listinami, výslechem svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], jakožto bývalých jednatelů žalovaného a výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] – účetní žalovaného, kdy skutkové závěry z jednotlivých provedených důkazů jsou popsány v odstavci 3 až 17 odůvodnění rozsudku, uzavřel, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] sjednána smlouva o spolupráci, na jejímž základě byl žalovaný jako advokátní kancelář oprávněn přidělovat žalobci jako advokátovi práci a žalobce měl právo za takto vykonanou a vyúčtovanou práci (činnosti a služby) na sjednanou odměnu ve výši [částka] měsíčně, plus DPH (paušál) a dále odměnu ve výši [částka] plus DPH za jednu hodinu činností a služeb, které žalobce žalovanému poskytl (posléze žalobce účtoval dle dohody pouze tuto sjednanou hodinovou odměnu podle vykonané práce). Žalobce podle této smlouvy mohl využívat v prostorách kanceláře žalovaného sekretářské služby, sekretářský a kancelářský materiál, elektronickou poštu a počítačové vybavení. Žalovaný se dále zavázal zaplatit každou fakturu vystavenou advokátem do 30 dnů po jejím obdržení na účet advokáta. Svědci potvrdili, že standardně praxe mezi účastníky probíhala tak, že žalobci zadávali práci všichni původní jednatelé žalovaného, tj. advokát Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení]. Mgr. [jméno] [příjmení] sice od žalovaného odešel již v roce [rok], ale i poté s žalovaným spolupracoval, tj. jeho klienti byli nadále v advokátní kanceláři žalovaného, takže advokáti, kteří pracovali pro jeho klienty (mj. i žalobce) platila advokátní kancelář, tedy žalovaný. V roce [rok] si pak Mgr. [jméno] [příjmení] své klienty převzal zpět a řešil je již samostatně. Mezi svědkem [jméno] [příjmení] a žalovaným došlo ohledně provize pro svědka [příjmení] [příjmení] k vypořádání v roce [rok]. V případě provedené práce situace u žalovaného vypadala tak, že žalobce na konci toho kterého měsíce odevzdal přehled provedených prací tomu kterému společníkovi, který mu práci zadal, ten přehled prací, pokud k němu nebyly výhrady, odsouhlasil a následně žalovaný, jakožto advokátní kancelář, vyúčtoval klientovi odvedenou práci a advokát za ni dostal sjednanou odměnu. [příjmení] typ smlouvy, jako měl uzavřený žalobce s žalovaným, byl uzavřen i s ostatními spolupracujícími advokáty. Žalobce takto vystavil žalovanému jednotlivé faktury a to v srpnu až lednu [rok] a září [rok] na celkovou částku [částka]. Svědkyně [jméno] [příjmení] (účetní) dostávala od advokátů faktury již schválené žalovaným a tato tedy podepsala stav závazků žalovaného ve vztahu k žalobci ke dni [datum] a ke dni [datum], obsahující též žalobcem vystavené a nezaplacené faktury. Tyto byly schváleny k úhradě, zaevidovány do účetnictví žalovaného a měly být žalobci proplaceny. Z těchto faktur byl následně nárokován odpočet zákonné sazby daně z přidané hodnoty. Žalovaný ve vztahu k žalobci učinil několik pokusů o započtení pohledávky, a to dopisem ze dne [datum], adresovanému nikoli žalobci, ale třetímu subjektu - [obec] advokátní komoře v rámci smírčího řízení mezi účastníky, kdy tato měla představovat bezdůvodné obohacení ve formě využití administrativního aparátu žalovaného, včetně studentů, advokátních koncipientů a ostatních advokátů, žalobcem pro práci pro společnost [právnická osoba], a to v celkové výši [částka]. Další projev vůle směřující k započtení učinil žalovaný v rámci tohoto řízení dopisem ze dne [datum], který byl určený žalobci a započítával pohledávku žalovaného vůči žalobci ve výši [částka] bez DPH za období od dubna [rok] do prosince [rok] a ve výši [částka] bez DPH za období od září [rok] do března [rok] představující vyplacenou odměnu žalobci za klienta [právnická osoba], kterou žalobce obdržel taktéž od společnosti [právnická osoba], přičemž došlo k dvojímu plnění (tj. od žalovaného i od společnosti [právnická osoba]). Potvrzením ze dne [datum] vypořádali účastníci řízení odměnu žalobce, kterou žalobce za provedené služby od roku [rok] do [datum] této společnosti vyfakturoval v částce [částka] bez DPH a rovněž tak částky [částka] bez DPH. Tedy do celkové výše fakturace, kterou učinil žalobce vůči této společnosti v částce [částka] [anonymizováno], [částka] bez DPH, a to tak, že si žalobce tuto částku ponechá a faktura za měsíc leden [rok] ([číslo] [rok]) bude o částku [částka] ponížena. Dále se účastníci řízení dohodli, že žalobce nebude nést žádné náklady za služby, jejichž užívání v prostorách kanceláře žalovaného bylo umožněno a dohodnuto a tento nebude nést ani jakékoli jiné náklady. Naposledy pak bylo potvrzeno, že žalovaný nemá za žalobcem žádnou pohledávku ke dni [datum] z titulu poskytovaných služeb žalobcem společnosti [právnická osoba] ani žádnou jinou pohledávku a žalobce má právo požadovat po žalovaném odměnu za poskytnuté služby klientům žalovaného a společnosti [právnická osoba] v období od [datum]. Za žalovaného pak listinu podepsal Mgr. [jméno] [příjmení]. 5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc s odkazem na § 1746 odst. 2 o. z., § 1982 odst. 1, 3 o. z. a uzavřel, že účastníci řízení uzavřeli nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z., přičemž žalobce v rámci řízení prokázal, že pro žalovaného provedl advokátní práce v rozsahu, které byly žalovaným následně odsouhlaseny a žalobce poté vystavil sporné faktury, které nebyly žalovaným uhrazeny. Jelikož žalovaný porušil povinnost sjednanou ve smlouvě o spolupráci – uhrazení odměny za vykonanou práci podle žalobcem vystavených faktur, uznal jej soud I. stupně k zaplacení této částky a žalobě tak v plném rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení soud I. stupně žalobci přiznal s odkazem na § 1970 o. z., neboť se žalovaný s úhradou dluhu dostal do prodlení, a to po splatnosti jednotlivých uvedených faktur, jejichž splatnost žalovaný nesporoval. Současně soud I. stupně uzavřel, že faktury byly žalovanému doručeny, když je evidoval ve svém účetnictví. Námitkou započtení se soud I. stupně nezabýval, neboť se jednalo o pohledávku nejistou, tedy nezpůsobilou k započtení. Soud I. stupně nejprve osvětlil, pokud se jednalo o úkon učiněný v dopise ze dne [datum], že toto nelze brát jako úkon započtení, neboť byl učiněn ve vztahu k třetímu subjektu – [obec] advokátní komoře, v rámci smírčího řízení vedeného mezi účastníky, nikoli ve vztahu k žalobci. Další úkon započtení pak žalobce učinil v rámci tohoto řízení dopisem ze dne [datum], který byl určen žalobci a tomuto doručen. Protože žalobce s odkazem na potvrzení ze dne [datum], ve kterém si účastníci řízení potvrdili, že žalovaný nemá za žalobcem k uvedenému dni z ti