53 CO 110/2022-96 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] (I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (II.). 2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal náhrady škody s tvrzením, že mu byla způsobena rozhodnutími soudů, konkrétně Vrchního soudu v Praze rozhodnutím, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], Nejvyššího soudu ČR, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] a Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2642/18, ze dne [datum], kterými byla porušena žalobcova práva na spravedlivý proces zaručený mu v čl. 36 odst. 1 Listiny Vrchní soud v Praze nevzal v úvahu rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, č.j. [číslo jednací], v němž bylo postaveno najisto, že žalobcovo odstoupení od kupní smlouvy je platné a nevzal v potaz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – [pobočka] ve věci [spisová značka] (prvostupňové rozhodnutí), ve kterém bylo postaveno najisto, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou měl pro posouzení platnosti odstoupení od smlouvy všechny informace, odstoupení od smlouvy posoudil jako platné a Krajský soud v Ústí nad Labem – [pobočka] neměl důvod se od tohoto posouzení odchylovat. Vrchní soud v Praze, Nejvyšší soud a Ústavní soud při svém rozhodování hodnotily odstoupení od smlouvy jako neplatné, ignorovaly důkaz a zatížily řízení vadami, přiznáním náhrady nákladů řízení žalovanému posvětily jeho protiprávní jednání, které bylo důvodem pro odstoupení od smlouvy žalobcem. Škoda sestává z poplatků za zmařené soudní řízení, nákladů řízení a nákladů na uvedení vozidla do provozu. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že v posuzované věci nedošlo k žádnému porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, žádné pravomocné rozhodnutí zde nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. Žalované nepřísluší posuzovat správnost skutkových zjištění nebo právního posouzení v rozhodnutích soudů, ani posuzovat předpoklady pro vydání rozhodnutí, do rozhodovací činnosti soudu nemůže zasahovat, přezkoumání soudních rozhodnutí ohledně jejich věcné správnosti je možné pouze na základě podaných řádných nebo mimořádných opravných prostředků, o nichž rozhoduje nadřízený soud. Absentuje i příčinná souvislost mezi postupem Vrchního soudu v Praze a tvrzenou škodou. 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce dne [datum] svůj nárok na náhradu škody ve výši [částka] uplatnil u žalované, podle obsahu spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem – [pobočka] sp.zn. [spisová značka] zrekapituloval rozhodování soudu prvního stupně, soudu odvolacího, dovolacího i Ústavního ve věci žalobního požadavku žalobce na vrácení kupní ceny vozidla ponížené o jeho prospěch a o náhradu nákladů jiného řízení, kterou započetl, s tím, že žaloba byla zamítnuta rozsudkem odvolacího soudu měnícím rozsudek prvostupňový, dovolání žalobce bylo dovolacím soudem odmítnuto, odmítnuta byla i podaná ústavní stížnost. 5. Na uvedeném skutkovém základě soud prvního stupně odkázal na ust. §§ 1, 5, 7, 8, 13, 14 a 15 zák. č. 82/1998 Sb. a uzavřel, že nejsou dány předpoklady odpovědnosti žalované za žalobcem tvrzenou škodu, když z provedeného dokazování je zřejmé, že není dán odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí, když žádné z uváděných rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno, zároveň absentuje i nesprávný úřední postupu, neboť postup soudů se promítl do vydaných rozhodnutí. 6. Žalobce napadl rozsudek včasným a přípustným odvoláním, ve kterém vytýká soudu prvního stupně, že v jeho důvodech neuvedl konkrétní porušení pravidel počínání namítaných soudů, tyto skutečnosti měl hodnotit a právně posoudit, neboť jde o skutečnosti směřující k vydání nezákonného rozhodnutí. Pokud soud prvního stupně uvedl, že se zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu, učinil tak zcela obecně bez konkrétních údajů uváděných žalobcem ve vztahu k postupu soudů jednotlivých stupňů. 7. Žalovaná setrvala na svých stanoviscích a navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. 8. Odvolací soud projednal věc při jednání, v nepřítomnosti omluvené žalované, která s takovým postupem souhlasila, z titulu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a odvolání za důvodné nemá. 9. Soud prvního stupně na základě dostatečných skutkových zjištění dospěl ke správným skutkovým závěrům a ty správně posoudil po stránce právní, podrobně a pečlivě žalobci vysvětlil, jaké důvody k zamítnutí žaloby vedly, odvolací soud se s jeho závěry plně ztotožňuje a v porobnostech na ně odkazuje. 10. Žalobce soudu prvního stupně předně vytýká, že se po skutkové a právní stránce nezabýval jeho podrobnou argumentací k postupu soudů v namítaném řízení, který má za nesprávný. Soud prvního stupně se však těmito námitkami nezabýval zcela právně, žalobci podrobně vysvětlil, že ve smyslu ust. § 13 zák. č. 82/1998 Sb. je nesprávným úředním postupem porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, která nevede k vydání rozhodnutí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Takové hodnocení nesprávného úředního postupu je dlouhodobě respektováno judikaturou, již v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], Nejvyšší soud ČR uvedl, že nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát podle uvedeného ustanovení odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z tohoto hlediska je nesprávným úředním postupem souvisejícím s rozhodovací činností např. nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno či vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení. Pokud ovšem orgán státu shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. V právní větě uvedeného rozhodnutí dovolací soud shrnul, že odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení (např. při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností a právním posouzení), jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí. 11. Takové hodnocení nesprávného úředního postupu je pak plně odpovídající zejména právnímu základu soudní moci obsaženému v zák. č. 1/1993 Sb., [anonymizováno] [země]. Podle jeho čl. 81 soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy, podle čl 95 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. 12. Ústavou zakotvená nezávislost soudů vylučuje, aby postup soudů při rozhodování byl hodnocen či přezkoumáván jinak, než v mezích příslušných procesních předpisů. Proto je soudní soustava několikastupňová a tím zaručuje přezkoumání rozhodnutí soudu nižšího stupně soudem stupně vyššího, a to jak samotného procesního postupu, tak věcné správnosti rozhodnutí z pohledu hmotného práva. Jen řádné nebo mimořádné opravné prostředky jsou odpovídajícími nástroji, které mohou být k přezkoumání postupu soudu v konkrétním řízení využity. 13. Zcela specifické postavení pak má Ústavní soud, podle čl. 83 Ústavy není vrcholem soudní soustavy, neboť je soudním orgánem ochrany ústavnosti, jeho úkolem je pouze posuzování ústavnosti postupu a rozhodování orgánů veřejné moci. V nálezu ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 179/13, Ústavní soud výslovně uvedl, že„ stanoví-li [anonymizována dvě slova] v ustanovení čl. 89 odst. 2, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby, a na to navazující zákon o Ústavním soudu konstatuje, že proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2), resp. že odvolání není přípustné (§ 43 odst. 3), pak tyto překážky přezkumu nelze obcházet ani cestou vznášení nároků dle zákona č. 82/1998 Sb. Rozhodnutí Ústavního soudu na vnitrostátní úrovni nem