53 CO 349/2022-42 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem prvostupňový soud zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně za dobu od [datum] do zaplacení (I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (II.). 2. Žalobce se domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem v kompenzačním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], který spatřoval v nepřiměřené délce řízení. To započalo dne [datum] předběžným uplatněním nároku u žalované a skončilo doručením rozsudku Krajského soudu v Brně dne [datum]. Řízení trvalo 4 roky a 5 měsíců, nebylo složité a žalobce se na jeho délce nijak nepodílel. Zásadní vliv na délku řízení měl postup soudů v podobě průtahů a neznalosti judikatury. Význam řízení byl pro žalobce zvýšený, neboť se jednalo o odškodnění za průtahy v jiném řízení a délka řízení měla negativní vliv na jeho [anonymizováno]. K projednání nároku žalovanou ke dni podání žaloby nedošlo. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, potvrdila uplatnění nároku dne [datum], po jeho předběžném posouzení shledala, že celková délka řízení 4 roky a 5 měsíců (samotné soudní řízení 3 roky a 11 měsíců) byla přiměřená. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a Nejvyšší soud jednou. Odvolací soud rozhodoval i o odvoláních v procesních věcech. V řízení nedošlo k průtahům, nicméně soudu I. stupně lze přičíst k tíži odmítnutí žaloby a následné zrušení tohoto rozhodnutí. Význam řízení označila za standardní. V řízení bylo vydáno pět meritorních rozhodnutí, postup soudu v úvodu řízení lze tolerovat a stejně lze tolerovat procesní rozhodnutí týkající se vracení soudního poplatků s ohledem na vývoj judikatury, ke zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem došlo z důvodu odlišného právního názoru. 4. Prvostupňový soud po skutkové stránce vyšel z průběhu namítaného řízení zjištěného z příslušného spisu i z nesporného tvrzení účastníků o uplatnění nároku u žalované s tím, že ta stanoviskem z [datum] požadavku žalobce pro absenci odpovědnostního titulu nevyhověla. Po právní stránce odkázal na ust. §§ 1, 13 a 31a zák. č. 82/1998 Sb. (OdpŠk) a vyšel z toho, že řízení trvalo celkem 4 roky a 5 měsíců, když k samotné délce řízení před soudem v trvání 3 roků a 11 měsíců je třeba připočíst šest měsíců daných žalované k předběžnému projednání nároku. Podle zjištěného průběhu řízení byla věc projednávána dvakrát soudem prvního stupně, dvakrát soudem odvolacím a jedenkrát soudem dovolacím, což je nutno zohlednit v rámci kritéria složitosti věci, byť podávání opravných prostředků nelze klást k tíži poškozeného. Řízení zhodnotil jako složitější po stránce skutkové a právní, s vyšší mírou skutkové složitosti pak souvisela i složitost procesní. Žaloba byla na počátku řízení odmítnuta, proti čemuž se žalobce úspěšně odvolal, bylo rozhodováno o vrácení soudních poplatků za odvolání a dovolání. 5. Pokud jde o postup soudu, v úvodu řízení nastalo období nečinnosti v trvání necelých pěti měsíců do zaslání výzvy k doplnění žaloby, která byla následně odmítnuta, ve zbytku byl postup soudu plynulý a procesní úkony odpovídající průběhu řízení byly činěny v přiměřených lhůtách. Rozhodování o soudních poplatcích nelze podle soudu prvního stupně klást k tíži soudů, když v rozhodné době byla otázka zpoplatnění podání v odškodňovací agendě dotčena vývojem judikatury. Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno pro odlišný právní názor. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, pokud tvrdil, že pro něj mělo zvýšený význam, nešlo o řízení, které je v obecné rovině s vyšším významem pro účastníka spojováno, tvrzení o zásahu do psychiky žalobce nijak nerozvedl a neprokázal. Z hlediska významu pro žalobce tak šlo o řízení standardní. 6. Na podkladě takových závěrů prvostupňový soud shrnul, že délka namítaného řízení byla přiměřená, pokud došlo k nečinnosti soudu, jednalo se o jediné období, které k porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené době nevedlo. 7. S takovými důvody žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb. 8. Žalobce rozsudek napadl včasným a přípustným odvoláním, ve kterém namítá, že obecný závěr o vyšší míře skutkové a právní složitosti řízení nemá zákonnou ani judikaturní oporu, typová složitost řízení byla naopak snížená, když v zásadě dokazování probíhá jen obsahem příslušného soudního spisu. Závěr o procesní složitosti věci prvostupňový soud nijak neodůvodnil a ve vztahu k němu se dopustil nepřípustného aktivismu ve prospěch žalované, která v tomto směru ničeho netvrdila a neprokazovala. Odmítnutí žaloby v počátku řízení se skutkovou složitostí věci nesouvisí, naopak bylo zjevným pochybením soudu a svévolným pokusem žalobce odbýt. Pokud jde o rozhodování o soudních poplatcích, je věcí státu zajistit, aby při aplikaci jeho zákona nedocházelo k pochybnostem a aby nově přijatá právní úprava byla správně aplikována. Za nesprávný má i závěr, že až na počáteční prodlení bylo v řízení plynule postupováno, když žalovaná promarnila zákonnou lhůtu ke smírnému vyřešení věci, výzva k doplnění žaloby byla zbytečná a nezákonná, soud byl nečinný v období od [datum] do [číslo], resp. [datum], rozsudek vyhlášený [datum] byl rozeslán až [datum], odvolání žalobce bylo žalované přeposláno po více než měsíci, poplatkové otázky soudy řešily od poloviny [anonymizováno] [rok] do poloviny roku [rok], odvolání ve věci soudních poplatků bylo vyřešeno přibližně po půl roce, od podání dovolání do rozhodnutí dovolacího soudu uplynul rok a 9 měsíců. Pokud jde o zrušující rozhodnutí dovolacího soudu, bylo vydáno pro odchýlení soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tedy pro pochybení spočívající v nerespektování konstantní judikatury dovolacího soudu jdoucí k tíži státu. Za nesprávné má i hodnocení významu předmětu řízení pro žalobce jako standardního, když v tomto směru poukazoval na judikaturu [anonymizováno], který oproti vnitrostátním soudům kompenzační řízení posuzuje podstatně přísněji, což respektoval v některých rozhodnutích i tento odvolací soud. Pokud mu bylo vytčeno, že nijak blíže nerozvedl a neprokázal své tvrzení o zásahu řízení do své psychiky, namítl, že podle konstantní judikatury dovolacího soudu je psychická újma presumována. V souhrnu má uzávěry rozsudku za nesprávné a navrhuje jeho změnu vyhověním žalobě s přiznáním práva na náhradu nákladů řízení. 9. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 10. Odvolací soud z titulu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), za souhlasu stran postupem podle § 214 odst. 3 o.s.ř., a odvolání důvodným neshledal. 11. Prvostupňový soud si pro rozhodnutí věci opatřil dostatek skutkových zjištění, na zjištěné skutkové závěry správně aplikoval dopadající právní úpravu a jeho postup vedl k vydání věcně správného rozhodnutí, jehož správnost nejsou odvolací námitky schopny zvrátit. 12. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona (srovnej již rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Jak přitom plyne z rozsudku sp. zn. [spisová značka], je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto vyjmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo naopak v jeho prospěch. V této souvislosti dále judikatura dovodila, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění se kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona projeví ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). 13. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, je pravdou, že v tomto směru není napadený rozsudek dostatečně přesvědčivý, když důvody, na jejichž základě prvostupňový soud vyslovil závěr o vyšší míře skutkové a právní složitosti věci s tím, že s mírou skutkové složitostí souvisela i složitost procesní, postrádají oporu skutkovou a nemají spolehlivou oporu ani v judikatuře vyšších soudů. 14. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jímž navázal na závěry uvedené ve svých předchozích rozhodnutích (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) uzavřel, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiu