53 CO 407/2021-100 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (I.), žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka], zamítl (II.) a rozhodl, že je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši Kč [částka] [anonymizováno] k rukám jeho právního zástupce (III.). 2. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky [částka] v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním, žádal přiznat majetkovou újmu ve výši [částka], jako částku vynaloženou za obhajobu v trestním řízení, které skončilo zprošťujícím rozsudkem. Nezákonné trestní stíhání trvalo 3 roky a 9 měsíců, za takto nepřiměřenou dobu a průtahy v řízení žádal částku [částka], za samotné nezákonné trestní stíhání [částka] s tím, že zasáhlo do jeho života značnou měrou. Po zaplacení částky [částka] na nákladech obhajoby v průběhu řízení vzal žalobu na náhradu škody zpět v rozsahu celé částky [částka]. 3. Žalovaná žádané zadostiučinění za tvrzené újmy žalobci nepřiznala, ve vztahu k nároku na náhradu újmy za průtahy v řízení namítla promlčení, nesouhlasila s tím, že by trestní stíhání bylo nepřiměřeně dlouhé, když tomu nenasvědčuje skutková složitost řízení. Konstatovala, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a tím považuje nezákonné trestné stíhání za odčiněné. 4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované podáním doručeným [datum] Trestní řízení vedl Okresní soud v Kroměříži pod sp. zn. [spisová značka], bylo zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení trestního stíhání pro spáchání trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, žalobcova stížnost proti usnesení byla zamítnuta. Dne [datum] bylo vydáno další usnesení o zahájení trestního stíhání pro spáchání trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, podaná stížnost byla také zamítnuta. Dne [datum] byla k Okresnímu soudu v Kroměříži podána obžaloba, hlavní líčení bylo nařízeno na [datum], odročeno na [datum] za účelem pokračování v dokazování. Dokazování při hlavních líčeních včetně znaleckého probíhalo až do počátku roku [rok], [datum] byl vynesen zprošťující rozsudek. Proti rozsudku podal státní zástupce odvolání, o kterém odvolací soud dne [datum] rozhodl, rozsudek nabyl právní moci dne [datum] Celkem trestní stíhání trvalo 3 roky 2 měsíce (správně 9 měsíců), bylo vedeno pro spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a žalobci hrozil trest odnětí svobody v rozmezí dvou až osmi let. Soud zprostil žalobce obžaloby z důvodu, že v obžalobě popsaný skutek není trestním činem. 5. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku promlčení s tím, že žaloba v této věci byla podána [datum], trestní stíhání žalobce skončilo pravomocně [datum], žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum], od [datum] do [datum] se stavěla promlčecí doba. Žaloba byla podána včas, nárok žalobce není promlčen, a to ani v případě, že žalobce v průběhu řízení upřesnil žalobu tak, že částku [částka] rozdělil na dvě části, na nárok na náhradu za průtahy v řízení a nárok na náhradu nemajetkové újmy za samotné trestní stíhání, a to až v podání ze dne [datum]. 6. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že trestní stíhání zasáhlo do profesního života žalobce, přišel o rozjednané zakázky, věc citelně zasáhla do žalobcova osobního života, dotkla se jeho syna, který chodil s brekem ze školy, bál se, že tatínka zavřou. Neshody s manželkou vyústily v to, že žalobce žije sám, musel se obrátit na známého doktora, aby mu pomohl s psychickými problémy. Věc se dostala do místního tisku, svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že z důvodu trestního stíhání odstoupil od smlouvy o dílo sjednané se žalobcem, která měla být uskutečněna za 400 až [částka], a to z obavy z probíhajícího trestního stíhání. Žalobce má několik záznamů v trestním rejstříku, poslední odsuzující rozsudek je ze [datum]. 7. Svá skutková zjištění soud prvního stupně shrnul tak, že žalobce pociťoval úkorně následky trestního stíhání, v místním tisku se objevovaly novinové články o jeho trestní věci, což ho stálo ztrátu sjednaných obchodů za vysoké částky, musel se pak spokojit s nižšími příjmy. Stíhání se odrazilo na jeho osobním životě, pokazily se vztahy s manželkou, které dodnes nejsou dobré, trpěl tím také jejich syn. 8. Na uvedeném skutkovém základě odkázal soud prvního stupně na ust. §§ 1, 5, 13, 26 a 31a zák. č. 82/1998 Sb., hodnotil z hlediska judikatury vyšších soudů povahu trestní věci, délku trestního stíhání a jeho následky v osobnostní sféře žalobce a uzavřel, že nezákonným trestním stíháním vznikla žalobci nemajetková újma, stíhání pro závažný trestný čin pociťoval výrazně, byl negativně hodnocen svým okolím, spolu s výší trestu, který žalobci hrozil, je odpovídající odškodnění jeho újmy v penězích a to i přes to, že nebyl osobou bezúhonnou. Z titulu nezákonného rozhodnutí tak žalobci přiznal odškodnění ve výši [částka] při porovnání s rozsudkem tamního soudu vydaným ve věci sp.zn. 10 C 124/2017, v níž při trestním stíhání stejné délky s hrozícím shodným trestem byla uvedená částka přiznána, když sice žalobce byl osobou bezúhonnou, avšak věc nebyla medializována. Ohledně částky [částka] žalobu neměl za důvodnou se závěrem, že řízení netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. 9. Rozsudek v jeho výroku žalobě vyhovujícím napadla žalovaná včasným a přípustným odvoláním, ve kterém namítá, že nemá za náležitě prokázané, že by došlo k zásahům do osobnostní sféry žalobce odůvodňujícím přiznání peněžitého zadostiučinění, zohlednění vlivu medializace věci neodpovídá judikatuře. Srovnávané rozhodnutí není využito přiléhavě, když pojednává o závažnější trestné činnosti, stíhání pro trestný čin omezování osobní svobody a hodnotilo výraznější zásahy do osobnostní sféry poškozeného. Podle opisu z rejstříku trestů byl žalobce dvakrát pravomocně odsouzen, sám se opakovaně vystavil tlaku trestního stíhání. Nesporuje, že v důsledku předmětného trestního stíhání žalobci nějaká újma vznikla, nedosahuje však takové intenzity, aby bylo nutné odškodnit ji v penězích, a poskytnutou omluvu považuje za odpovídající formu odškodnění. Navrhla změnu vyhovujícího výroku rozsudku zamítnutím žaloby. 10. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. 11. Odvolací soud z titulu podaného odvolání přezkoumal napadaný výrok rozsudku soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a odvolání za důvodné nemá. 12. Jakkoli se soud prvního stupně dopustil nepřesností ve skutkovém závěru a ve specifikaci konečného požadavku žalobce, opatřil pro rozhodnutí o věci rozsah skutkových zjištění, který umožňuje odvolacímu soudu napadený výrok rozsudku přezkoumat a rozhodnout o něm. 13. Při stanovení celkové doby řízení je třeba vycházet z toho, že počátek běhu trestního řízení je třeba klást k okamžiku, kdy se ten, proti němuž je řízení vedeno, oficiální cestou o této skutečnosti dozví, nebo jsou proti němu činěna jiná opatření, která obsahují takové sdělení a zároveň mají podstatný dopad na situaci podezřelého. V poměrech právního řádu České republiky je pak za počátek trestního řízení třeba v zásadě považovat sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu (§ 160 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ tr. ř.“)), resp. doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému (§ 160 odst. 2 tr. ř.). Co se týče skončení řízení, je obecně možno pokládat řízení za skončené okamžikem nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení učiněno, přičemž do doby řízení je nutno započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o ústavní stížnosti, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2742/2009). 14. Posuzované trestní řízení bylo ve vztahu k žalobci zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení trestního stíhání a skončilo dne [datum] právní mocí zprošťujícího rozsudku okresního soudu ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Pokud soud prvního stupně vyšel ze skutkového závěru, že stíhání žalobce trvalo 3 roky a 2 měsíce, jde o závěr nesprávný, bez několika dnů trvalo 3 roky a 9 měsíců. 15. Nesprávně soud prvního stupně naložil se samotným žalobním požadavkem, který v průběhu řízení žalobce postupně upřesňoval a co do důvodu měnil. Soud prvního stupně zamítl žalobcův požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení, žalobce však v rámci vyjádření doručeného soudu [datum] upřesnil, že celou částku [částka] zbývající po omezení žaloby o nároky z titulu věcné škody požaduje za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním s tím, že délka řízení má být zohledněna při stanovení výše zadostiučinění. 16. Pokud tedy soud prvního stupně neshledal žalobu z důvodu nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení