54 CO 242/2022-122 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že smlouva o převodu pozemku obsažená ve výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 C 90/2012-159, je neplatná co do ustanovení o převodu pozemku parc. [číslo] o výměře 9 122 m2, ostatní plocha, jiná plocha, k. ú. [část obce], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na žalované (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu o určení, že smlouva o převodu pozemku obsažená ve výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 C 90/2012-159, je zrušena co do ustanovení o převodu pozemku parc. [číslo] o výměře 9 122 m2, ostatní plocha, jiná plocha, k. ú. [část obce], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha. Zároveň uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným náklady řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalovaných, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala shora uvedených určení s tím, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 C 90/2012-159, který nabyl právní moci dne [datum], jí byla uložena povinnost uzavřít se žalovanými smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, mimo jiné i pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], na jehož základě se žalovanými smlouvu o převodu pozemků uzavřela, čímž došlo k vypořádání restitučního nároku žalovaných. Žalovaní podali v roce 2013 návrh na vklad vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], návrh byl zamítnut s tím, že žalobkyně již nebyla jeho vlastníkem, neboť před uzavřením smlouvy došlo k převodu vlastnického práva k tomuto pozemku na [jméno] [příjmení], jemuž byl pozemek vydán rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 20 C 321/2011-216, který nabyl právní moci dne [datum] Smlouva, jejíhož uzavření se žalovaní domáhali v řízení vedeném pod sp. zn. 34 C 90/2012, tak byla od počátku absolutně neplatná pro nemožnost plnění. Žalobkyně spatřovala naléhavý právní zájem na požadovaných určeních v tom, že [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřel a dědictví, včetně předmětného pozemku, připadlo jako odúmrť České republice. Žalovaní se nyní znovu domáhají převodu předmětného pozemku, zahájili již v této souvislosti řízení o návrhu na vklad vlastnického práva, katastrální úřad návrh na vklad zamítl. Žalobkyně měla za to, že žalovaní se i nadále budou domáhat převodu pozemku do svého vlastnictví, je proto třeba postavit najisto otázku vlastnických práv k předmětnému pozemku. Proto by mělo být určeno, že je smlouva v části týkající se předmětného pozemku neplatná. Pokud by soud dospěl k odlišnému závěru, navrhovala žalobkyně určit, že předmětná smlouva o převodu vlastnictví v části týkající se předmětného pozemku je zrušená, neboť již došlo k vypořádání celého restitučního nároku žalovaných, a to na základě dohody o narovnání [datum]. 3. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby, na platnost smlouvy podle jejich názoru nemělo vliv, že žalobkyně v době uzavření smlouvy nebyla vlastníkem předmětného pozemku, k omu odkázali na právní úpravu týkající se uzavření kupní smlouvy. Dohodou o narovnání pak nebyl zcela vypořádán jejich restituční nárok, dohoda se vztahovala pouze na převod části pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce]; pozemku parc. č [číslo] v kat. úz. [část obce] se netýkala. 4. O žalobě rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že soud považoval smlouvu vtělenou do rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 34 C 90/2012-159 za platnou. Měl za to, že smlouva o bezúplatném převodu pozemků uzavřená mezi účastníky odpovídá svým charakterem právní úpravě kupní smlouvy a lze na ni aplikovat ust. § 588 obč. zák. č. 40/1964 Sb. Povinností žalobkyně jako dosavadního vlastníka převáděného pozemku proto bylo převést vlastnické právo k němu na žalované. Skutečnost, že žalobkyně nebyla ke dni právní moci rozsudku vlastníkem pozemku parc. [číslo] nemá na platnost samotné smlouvy vtělené do rozsudku vliv, k tomu soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 981/2001. Uzavřel tedy, že skutečnost, že žalobkyně nebyla ke dni právní moci rozsudku ze dne [datum] zapsána jako vlastník pozemku v katastrálním operátu, nečiní tuto smlouvu neplatnou. Uvedené závěry shledal soud prvního stupně souladné s dalšími rozhodnutími téhož soudu (vydaných v řízeních vedených pod sp. zn. 15 C 112/2018 a 15 C 164/2018), v nichž soudy pravomocně dovodily, že rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 34 C 90/2012-159 tvoří překážku pro převod pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] na další osoby. Dále poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 17 Co 269/2021-641 vydané v řízení, v němž se žalovaní (v procesním postavení žalobců) domáhali proti žalobkyni (v procesním postavení žalované) nahrazení projevu vůle žalobkyně k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu předmětného pozemku, kdy Městský soud v Praze prvostupňový rozsudek (kterým byl opětovně nahrazen projev vůle žalobkyně) zrušil a řízení zastavil pro překážku věci pravomocně rozsouzené. Ani nárok žalobkyně na určení, že je smlouva v rozsahu týkajícím se předmětného pozemku zrušena, neshledal po právu, neboť nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že již došlo k úplnému vypořádání celého restitučního nároku žalovaných. Žádná z dohod ze dne [datum] totiž neobsahuje výslovné ujednání o tom, že závazek žalobkyně k vypořádání restitučního nároku obou žalovaných č. PÚ [číslo] byl bezezbytku splněn a že by tak nárok žalovaných na vydání pozemku parc. [číslo] zanikl. Tyto závěry jsou v souladu s rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 2 C 119/2020-270, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 Co 588/2021-299. Soud prvního stupně uzavřel, že oba žalobní požadavky jsou nedůvodné a žalobkyně nemá na požadovaných určeních naléhavý právní zájem. 5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšným žalovaným přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souhrnné výši [částka]. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž předně namítala, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí směšuje otázku naléhavého právního zájmu se samotnou důvodností žaloby. Pokud jde o naléhavý právní zájem na požadovaných určeních, poukázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 450/2000 a Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo] s tím, že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy plyne z toho, že předmětný pozemek je nárokován jak žalobkyní, tak i žalovanými, kteří se pokoušejí dosáhnout zápisu vlastnictví k předmětnému pozemku a je tak třeba postavit právní vztahy k pozemku najisto. Ze stejných důvodů má žalobkyně (pro případ, že by byla smlouva shledána platnou) naléhavý právní zájem na určení, že smlouva je zrušena. Pokud měl soud prvního stupně za to, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na požadovaných určeních, měl žalobkyni v tomto směru poučit podle § 118a o. s. ř. Žalobkyně nesouhlasila ani s posuzováním smlouvy o bezúplatném převodu pozemků podle ustanovení týkajících se kupní smlouvy. Měla za to, že se jedná o inominátní smlouvu, jejíž úprava je kupní smlouvě značně vzdálená. Za nepřiléhavý považovala odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 981/2001, neboť se týkalo platnosti kupní smlouvy v případě, že v době uzavření smlouvy bylo reálné, že se prodávající stane vlastníkem převáděné nemovitosti. Taktomu však v projednávané věci nebylo, neboť rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 20 C 321/2011-216 (kterým byl předmětný pozemek převeden na [jméno] [příjmení]), právní mocí nahradil projev vůle žalobkyně s převodem pozemku a v době právní moci rozsudku, kterým byl pozemek převeden na žalované, tak nebylo možné předpokládat, že by žalobkyně získala pozemek do svého vlastnictví zpět (byť se tak nakonec stalo). Naopak, dle judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 22 Cdo 1206/2001 či sp. zn. 33 Odo 713/2004) platí, že kupní smlouva uzavřená s nevlastníkem je absolutně neplatná. Soud prvního stupně podle žalobkyně nesprávně posoudil i eventuální žalobní požadavek. Ze samotné skutečnosti, že smlouva neobsahuje výslovné ujednání o tom, že závazek žalobkyně je bezezbytku splněn, nelze bez dalšího dovozovat opak. Je podle jeho názoru třeba posoudit, zda strany uzavřely dohodu o narovnání nebo novaci a zda se jednalo o novaci privativní či kumulativní. Žalobkyně má za to, že dohodu uzavřenou mezi účastníky je třeba hodnotit jako privativní novaci (v jehož důsledku zanikl stávající závazek) či jako narovnání s účinky zániku původní smlouvy, tj.