54 CO 393/2022-143 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení z titulu náhrady vyplaceného pojistného plnění, které plnila na základě zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (výrok I.). Druhým výrokem uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka]. Žalovaná se žalobě bránila tím, že se necítí být pasivně legitimována, když viník nehody nebyl zjištěn. Navrhla zamítnutí žaloby. 2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tak, že po skutkové stránce vzal za prokázané, že dne [datum] mělo dojít k dopravní nehodě, při níž bylo mj. poškozeno vozidlo [registrační značka], leasingového nájemce [jméno] [příjmení]. Toto vozidlo bylo opraveno a žalobkyně za opravu vozidla poskytla pojistné plnění ve výši [částka] a [částka], celkem [částka]. Vozidlo žalované [registrační značka] bylo pojištěno z titulu odpovědnosti u žalobkyně. Zároveň nebylo zjištěno, že by dopravní nehodu způsobilo toto vozidlo žalované. Po právní stránce skutkový stav posoudil soud prvního stupně podle § 2927 odst. 1 o. z., a dále podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 10 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti a dospěl k závěru, že žalobkyně coby pojistitel odpovědnosti měla povinnost poškozenému plnit zásadně za předpokladu, že by takovou povinnost měla sama žalovaná. Nalézací soud dospěl k závěru, že nehoda nebyla způsobena žalovanou, resp. provozem jejího vozidla. Žalobkyně jako pojistitel neměla proto povinnost opravu poškozeného vozidla uhradit a proto nepřichází do úvahy regres, neboť všechny varianty uvedené v ustanovení § 10 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti naplněny nebyly. Žalobkyni tak nevzniklo právo na náhradu toho, co na pojistném plnění uhradila, a soud prvního stupně z tohoto důvodu žalobu zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, kterým namítala, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, zejména tím, že neprovedl žalobkyní navržené důkazy, konkrétně znalecký posudek z oboru dopravy či spis o dopravní nehodě včetně dokumentace. Policie v listině o odložení věci ze dne [datum] uvedla, že provedeným šetřením na místě dopravní nehody a fotodokumentací poškozených vozidel koresponduje poškození vozidla tovární zn. Ford Focus, [registrační značka] s poškozením zaparkovaného vozidla tovární zn. Škoda Superb, [registrační značka]. Takto byl zdokumentován pravděpodobný průběh nehody a znalec by mohl z této dokumentace znalecký posudek vypracovat. Soud prvního stupně zamítnutím návrhů na doplnění dokazování žalobkyni upřel právo na prokázání jejího nároku. Odvolacímu soudu žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že považuje skutková zjištění soudu prvního stupně za dostatečná. Soud prvního stupně vycházel z důkazů, které mu žalobkyně poskytla, přičemž byla povinna prokázat, zda a kdo nehodu způsobil. Znalecký posudek mohla nechat vypracovat žalobkyně a soudu předložit, jeho nynější provedení považuje žalovaná za nadbytečné, stejně jako navrhovaný výslech provozovatele poškozeného vozidla, který nebyl schopen viníka nehody určit. Odvolacímu soudu žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ustanovení § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a věc i správně právně posoudil. 7. Žalobkyně svůj nárok na náhradu pojistného plnění, které poskytla vlastníku poškozeného vozidla tovární značky Škoda Superb, reg. značky 8 AA [číslo] opřela o informace policie o dopravní nehodě, která se měla stát dne [datum] Policie ČR, Krajské ředitelství PČR Hlavního města Prahy, odbor dopravní policie, oddělení dopravních nehod svým rozhodnutím ze dne 11. 11. 2020 pod č. j. KRPA-206405/P [číslo] věc odložila podle § 74 odst. 3 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, neboť dosud nezjištěný řidič s nezjištěným vozidlem z místa nehody ujel a dopravní nehodu neoznámil. Policie dále uzavřela, že vozidlo tovární zn. Ford Focus [registrační značka] řídil neznámý řidič a toto vozidlo z dosud nezjištěných příčin a dosud nezjištěným způsobem mělo narazit do přední boční části zaparkovaného vozidla Škoda Superb. Poškození obou vozidel vzájemně koresponduje. 8. Odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyni vůči žalované regresní nárok ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nevznikl, za správný. Žalobkyně, ač byla soudem prvního stupně dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena, že dosud neprokázala zavinění žalované na předmětné dopravní nehodě. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že k prokázání zavinění na dopravní nehodě nemůže napomoci znalecký posudek z oboru dopravy, který by měl určit, zda vozidlo žalované mělo poškodit vozidlo značky Škoda. Znalecký posudek má předně sloužit k prokázání tvrzení, zda a jakým způsobem došlo k nehodě. Pokud by policie měla dostatek potřebných údajů, mohla zadat znalecký posudek sama k prokázání viníka dopravní nehody, případně tak mohla učinit žalobkyně, než vyplatila pojistné plnění. Soud vychází z toho, že viník nehody není znám. Tvrzení žalobkyně, že viníkem nehody byla žalovaná, která neoznačila řidiče jí provozovaného vozidla, je pouhá domněnka, která nemá oporu v provedeném dokazování. Soud prvního stupně správně nepřipustil provedení důkazu znaleckým posudkem, neboť znalec by na základě předložených listin stěží mohl určit viníka dopravní nehody, když jediné, co policie zjistila, bylo, že vozidla Škoda i [příjmení] se střetla, viník zjištěn nebyl, a proto věc odložila. Rovněž výslech [jméno] [příjmení] by byl nadbytečný, neboť nehodě přítomen nebyl. Všechny podstatné listiny z policejního spisu pak žalobkyně předložila a soud byl schopen na základě nich zjistit skutkový stav, tedy, že samotná účast na dopravní nehodě vozidla žalované neznamená, že dopravní nehodu toto vozidlo způsobilo. 9. Odvolací soud proto považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, pokud uzavřel, že nebylo prokázáno, že by dopravní nehodu způsobila žalovaná a žalobkyně proto měla škodu za ni uhradit. Nelze pak po žalované požadovat, aby žalobkyni podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti nahradila to, co žalobkyně plnila. Pokud nebylo prokázáno, že žalovaná jako pojištěný způsobila dopravní nehodu, nelze citovaného ustanovení aplikovat. Závěr soudu prvního stupně je tak správný a proto odvolací soud napadený rozsudek jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení. 10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř a přiznal v odvolacím řízení plně úspěšné žalované odměnu v celkové výši [částka], za 3 úkony po [částka] podle § 1 odst. 1, 3 písm. a), b) c), § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k odvolání, přípravu jednání a účast při jednání dne [datum].