54 CO 394/2022-96 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu co do požadavku žalobce, aby mu žalovaná zaplatila částku [částka] s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení) (výrok I), aby mu žalovaná zaplatila částku [částka] s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení) (výrok II) a aby mu žalovaná zaplatila částku [částka] s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení) (výrok III), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že žalobce je povinen na jejich náhradu zaplatit žalované částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]). 2. Takto bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o celkem třech usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 32/2020-52, ke společnému řízení spojených žalobách, původně samostatně projednávaných před soudem prvního stupně pod sp. zn. 12 C 32/2020, sp. zn. 35 C 29/2020 a sp. zn. 23 C 32/2020, každou z nichž se žalobce (shodně) domáhal po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení), která mu (a jeho právní předchůdkyni, matce [jméno] [příjmení]) měla dle žalobních tvrzení vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trvání řízení ohledně vypořádání restitučního nároku, které bylo vedeno před Státním pozemkovým úřadem, Krajským pozemkovým úřadem pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu pod sp. zn. PÚ [číslo] a PÚ [číslo], konkrétně pak za dobu od uplatnění předmětného restitučního nároku v roce 1992 do vydání a) dílčího rozhodnutí správního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. SPÚ 360514/2018 (viz žaloba projednávaná původně před soudem prvního stupně pod sp. zn. 35 C 29/2020), b) dílčího rozhodnutí správního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. SPÚ 353966/2018 (viz žaloba projednávaná původně před soudem prvního stupně pod sp. zn. 12 C 32/2020) a c) dílčího rozhodnutí správního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. SPÚ 459103/2018 (viz žaloba projednávaná původně před soudem prvního stupně pod sp. zn. 23 C 32/2020), tedy za dílčí (fáze) řízení vypořádávající zčásti jeho restituční nárok, které trvaly více než dvacet let, tedy bezmála třetinu žalobcova života. 3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobce, matka [jméno] [příjmení], dne [datum] doručila pozemkovému úřadu žádost o vydání zemědělského majetku v katastrálním území Strašnice, obec Praha, jehož původními vlastníky byli její rodiče [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. K této žádosti byl založen správní spis evidovaný pod sp. zn. PÚ [číslo]. Zároveň tatáž žádost byla pozemkovému úřadu doručena bratrem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] mladším. K této žádosti byl pak založen správní spis evidovaný pod sp. zn. PÚ [číslo]. Zemědělský majetek, k němuž byl zmíněnými oprávněnými osobami uplatněn požadavek na jeho vydání, přešel v minulosti na stát v různých časových obdobích a z rozličných důvodů, část dle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. v roce 1960, část na základě kupních smluv uzavřených v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek v letech [rok] až [rok] a část v důsledku odmítnutí dědictví. Vypořádání předmětného restitučního nároku si vyžádalo řadu šetření stran charakteru předmětných nemovitostí a jejich aktuální zastavěnosti. V některých případech dokonce bylo třeba vyhotovit příslušný geometrický plán. Protože jak [jméno] [příjmení], tak [jméno] [příjmení] mladší v průběhu zmíněného řízení zemřeli, bylo v řízení pokračováno s jejich dědici, v případě [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], s žalobcem. Projednávání zmíněného restitučního nároku bylo postiženo řadou dlouhých období nečinnosti věc vyřizujícího správního orgánu. Navíc předmětný restituční nárok byl správním úřadem vypořádáván postupně, vydáváním dílčích správních rozhodnutí. V restitučním řízení vedeném pod sp. zn. PÚ [číslo] bylo správním úřadem vydáno celkem 10 takových rozhodnutí a v restitučním řízení vedeném pod sp. zn. PÚ [číslo] bylo vydáno dokonce 14 takových rozhodnutí. V roce 2018 bylo na základě revize správního spisu, který byl odložen ad acta jako věc skončená, samotným správním orgánem zjištěno, že restituční nárok žalobce doposud nebyl vypořádán ve vztahu ke všem dotčeným pozemkům. Žalobce přitom na tuto skutečnost věc projednávající orgán opakovaně upozornil prostřednictvím urgencí jeho právního zástupce, v nichž poukazoval na fakt, že žalobcův nárok nebyl doposud zcela vypořádán. Správní orgán následně doprojednal zbylou část žalobcem uplatněného restitučního nároku, přičemž k vypořádání poslední části jeho nároku došlo rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. SPÚ 459103/2018, kterým uvedené restituční řízení skončilo. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 12/2019 – 42, ve spojení s jej potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 348/2020-73, byla žalobci z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trvání řízení stran vypořádání restitučního nároku žalobce projednávaného Státním pozemkovým úřadem, Krajským pozemkovým úřadem pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu pod sp. zn. PÚ [číslo] a PÚ [číslo], a to konkrétně za dobu od uplatnění předmětného restitučního nároku v roce [rok] do vydání posledního dílčího rozhodnutí správního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. SPÚ 459103/2018, pravomocně přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Nárok na náhradu nemajetkové újmy, který žalobce učinil předmětem tohoto řízení, byl postupně - ohledně každé žalované jistiny ve výši [částka] zvlášť - předběžně uplatněn u žalované dne [datum], [datum] a [datum]. Žalovaná tyto nároky neuspokojila. 4. Vycházeje z takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně (s odkazem zejména na ust. § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - dále jen„ OdpŠk“) shledal žalobcem uplatněný nárok co do základu po právu. Připomněl, že čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod [číslo] [rok] Sb. (dále jen„ Úmluva“), který v poměrech České republiky rozvádí § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, přiznává nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení též účastníkům správního řízení, pokud jeho předmětem byl soukromoprávní nárok, tedy bylo-li v takovém řízení rozhodováno o občanských právech nebo závazcích. Jelikož restituční nárok uvedený kvalifikační požadavek bezesporu splňuje, a protože předmětné správní řízení zcela zjevně bylo postiženo mimořádnými prodlevami, když zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v té době stanovené lhůty pro rozhodnutí správního orgánu ve věci samé (podle § 49 správního řádu mělo být v jednoduchých případech rozhodováno bezodkladně, jinak do 30 dnů od zahájení řízení a ve zvlášť složitých případech nejdéle do 60 dnů od zahájení řízení) byly mnohonásobně překročeny, soud prvního stupně uzavřel, že v uvedené věci nepochybně došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v zákonné lhůtě a že s ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení nelze považovat za dostatečnou formu kompenzace nemajetkové újmy, jejíž vznik se za daného stavu věci presumuje, pouhé konstatování porušení práva. Z tohoto důvodu se soud prvního stupně zabýval právně relevantními skutečnostmi rozhodnými pro úvahu o výši přiměřeného finančního zadostiučinění. 5. S ohledem na zjištěnou celkovou délku trvání předmětného restitučního řízení, vymezenou na jedné straně okamžikem, kdy matka žalobce doručila pozemkovému úřadu žádost o vydání zemědělského majetku v katastrálním území Strašnice, obec Praha, jehož původními vlastníky byli její rodiče [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a na straně druhé právní mocí správního rozhodnutí, kterým byl uplatněný restituční nárok s konečnou platností vypořádán, soud prvního stupně stanovil obecnou výši náhrady imateriální újmy v částce [částka] coby násobku délky posuzovaného řízení a částky [částka] za každý rok trvání posuzovaného řízení s tím, že za prvé dva roky řízení přiznal částku pouze v poloviční výši, a to s implicitním odkazem na judikaturou dovozený závěr, že k uži