54 CO 412/2021-97 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně ode dne [datum] do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Takto rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení zádržného dle smlouvy o dílo„ Úprava plnění zásahových vozidel [ulice] stanice Sever“ uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], s.r.o., [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), jako zhotovitelem, a žalovanou, jako objednatelem (dále jen„ SoD 1“). Žalobkyně vstoupila do práv a povinností [právnická osoba], s. r. o. na základě Smlouvy o postoupení smluv o dílo ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní, žalovanou a [právnická osoba], s. r. o. Nárok na výplatu zádržného ve výši [částka] (tj. 5 % z fakturované částky) žalobkyně odůvodnila odkazem na čl. V. SoD 1, dle kterého byla žalovaná povinna jej vyplatit po uplynutí záruční doby v délce 60 měsíců a odstranění všech záručních vad, a to do 30 dnů od doručení písemné žádosti žalobkyně. K předání díla došlo dne [datum], žalovaná zaplatila částku odpovídající 95 % dohodnuté ceny. V průběhu záruční doby nebyly shledány žádné vady díla, splnění podmínek pro výplatu zádržného nastalo dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zádržného výzvou doručenou žalované dne [datum], žalovaná na výzvu ničeho neplnila, [datum] se tak ocitla v prodlení. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tvrzením, že pohledávka žalobkyně zanikla započtením. Dopisem ze dne [datum] uplatnila žalovaná vůči žalobkyni splatnou pohledávku, a to smluvní pokutu ve výši [částka], na kterou jí vznikl nárok dle smlouvy o dílo„ Oprava hydroizolace nad zásobovacím tunelem, před Terminálem 1, letiště [obec] [část obce]“, uzavřené dne [datum] (dále jen„ SoD 2“). V této souvislosti byla žalovanou vystavena faktura [číslo] se splatností dne [datum]. Dne [datum] oznámila žalovaná žalobkyni, že započítává svou pohledávku z titulu nároku na smluvní pokutu ze SoD 2 v nevypořádané výši [částka] na splatnou pohledávku žalobkyně ve výši [částka] představující zádržné ze SoD 1. Žalovaná dále namítla, že práva a povinnosti vycházející ze SoD 2, včetně ujednání o smluvní pokutě, byly již posuzovány v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 360/2018, přičemž dne [datum rozhodnutí] byl v této věci vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba žalobkyně zamítnuta. 4. Žalobkyně se bránila námitkou relativní neplatnosti započtení s odůvodněním, že pohledávka žalované je neurčitá a nejistá, tedy k započtení nezpůsobilá. V této souvislosti snesla řadu argumentů, pro něž žalované v důsledku prodlení žalobkyně s dokončením etapy č. II při realizaci díla dle SoD 2 nárok na smluvní pokutu nevznikl. Namítla prodlení samotné žalované, dodání vadné dokumentace žalovanou, nedostatek součinnosti žalované, záměrné a umělé oddalování převzetí díla žalovanou. Dále žalobkyně namítla nepřiměřenou výši smluvní pokuty hodnou moderace soudem a v neposlední řadě též neurčitost a tedy neplatnost samotného zápočtu. Pokud žalovaná argumentovala řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 360/2018, poukázala žalobkyně na to, že jeho předmětem nebylo zkoumání oprávněnosti nároků žalované ze SoD 2, včetně pohledávky žalované vůči žalobkyni, nýbrž požadavek na určení vlastnického práva k dlažbě a uložení povinnosti podepsat předávací protokol. 5. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že žalobkyně uplatnila vůči žalované požadavek na úhradu zádržného dle SoD 1, v níž bylo ujednáno, že po uplynutí záruční doby na realizované dílo vznikne zhotoviteli (žalobkyni) nárok na výplatu zádržného ve výši 5 % z celkové ceny díla, tj. na částku [částka]. Záruční doba uplynula ke dni [datum] (stavební část díla), čemuž předcházelo uplynutí záruční doby k technické části díla dne [datum]. Nárok na výplatu zádržného vznikl dle SoD 1 nejpozději 30. den od doručení výzvy k výplatě zádržného, přičemž výzva k výplatě byla žalované doručena [datum]. Uvedené nebylo žalovanou nikterak sporováno, její obrana spočívala v uplatněném zápočtu. 6. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně v rámci svého posouzení na ust. § [číslo] a násl., § 1982 a násl. a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Shrnul, že dle smlouvy o dílo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou měla žalovaná právo nezaplatit (zadržet si) část ceny díla ve výši žalované částky, přičemž toto právo zaniklo uplynutím záruční doby. Žalobkyně po uplynutí záruční doby v souladu se smluvním ujednáním vyzvala žalovanou k úhradě zádržného, avšak žalovaná ničeho neplnila, ač byla k úhradě povinna do [datum]. Dne [datum] se žalovaná ocitla v prodlení a je proto povinna uhradit též úrok z prodlení ve výši dle občanskoprávních předpisů. K obraně žalované spočívající toliko v tvrzení, že pohledávka žalobkyně zanikla započtením, shledal prvostupňový soud důvodnou žalobkyní vznesenou námitku relativní neplatnosti provedeného zápočtu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, a na to navazující rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 684/2020, označil soud prvního stupně pohledávku žalované za neurčitou a nejistou, a tedy k započtení nezpůsobilou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a to pro objektivní pochybnosti o její existenci a výši, kdy náročnost prokázání její existence zdaleka v délce i složitosti přesahuje prokázání existence pohledávky žalobkyně. Za situace, kdy o pohledávce žalobkyně v řízení nebylo sporu a zároveň byla pohledávka žalované shledána nezpůsobilou k započtení, soud prvního stupně žalobě vyhověl (výrok I.). 7. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). V řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů v částce [částka], sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny právního zástupce za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], sepis žaloby ze dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], a účast při ústním jednání soudu dne [datum]) dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.), po [částka] za úkon dle § 7 a. t., paušální náhrady k těmto dle § 13 a. t. ve výši po [částka] za úkon právní služby a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce [částka]. Prvostupňový soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů spočívajících v odměně za zastoupení v souvislosti s výzvou k plnění ze dne [datum], s odůvodněním, že již přiznal odměnu za předžalobní upomínku, a dále v souvislosti s pěti úkony právní služby (porady žalobkyně s právním zástupcem ve dnech [datum], [datum] a [datum], písemné vyjádření ze dne [datum] a jednání s protistranou ze dne [datum]), neboť odměna přiznaná za konkrétní úkony (písemné vyjádření a účast u jednání) pokrývá i úkony, za které zvlášť odměnu nepřiznal. 8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Předně namítla, že řízení před soudem prvního stupně bylo zatíženo vadou ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť s názorem soudu ohledně nezapočitatelnosti pohledávky byla seznámena až při ústním jednání, při kterém byl zároveň vynesen rozsudek. Žalovaná tak nemohla na právní názor soudu odpovídajícím způsobem reagovat, když jí k tomu nebyla poskytnuta lhůta, respektive prostor k vyjádření např. poučením dle § 118a o. s. ř. Dále žalovaná namítla nedostatečně zjištěný skutkový stav, neboť prvostupňový soud přihlédl pouze ke skutkovým tvrzením žalobkyně, přičemž žalované neposkytnutím dodatečné lhůty zamezil tvrzení doplnit. Žalovaná se neztotožnila též s právním posouzením věci provedeným soudem prvního stupně, když pokládala za nesprávné závěry o nesplnění podmínky likvidity protipohledávky žalované ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Závěr soudu prvního stupně o výrazně složitějším zjišťování započtené pohledávky nebyl dle názoru žalované založen na žádném odůvodnění, nadto vycházel z nesprávného výkladu ustanovení § 2048 o. z. upravujícího smluvní pokutu, jakož i z vadné interpretace judikatury Nejvyššího soudu. Namítla rovněž, že žalobkyně se v minulosti nebránila započtení a relativní neplatnost zápočtu neuplatnila. Účelové námitky žalobkyně o nekompenzabilitě pohledávek byly dle názoru žalované prvostupňovým soudem přijaty, aby si usnadnil práci, svým rozhodnutím pak způsobil oddálení uspokojení její pohledávky. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k opětovnému řízení, případně aby napadený rozsudek změn