55 CO 250/2022-95 — Městský soud v Praze

1. Žalovaná podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým jí soud I. stupně uložil zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení a náklady řízení. Namítala, že [anonymizováno] nález nebyl zrušen a právo na plnění podle něj resp. úvěrové smlouvy nezaniklo. [anonymizováno] nález má přitom účinky totožné s pravomocným soudním rozhodnutím ve smyslu § 28 odst. 2 ZRŘ. Jestliže právní předchůdce žalobkyně nepodal ve lhůtě žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, není možné nyní v nalézacím řízení [anonymizováno] nález přehlížet. Šlo by o narušení právní jistoty a legitimního očekávání. Obdobně věc posoudil zdejší soud v rozhodnutí sp. zn. [číslo jednací] s tím, že nezrušený pravomocný [anonymizováno] nález byl exekučním titulem a právním důvodem přijetí plnění. Nemohlo tak dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení žalované. 2. Soud též nesprávně posoudil námitku vznesenou promlčení. Šlo-li by o bezdůvodné obohacení, subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z., byla tříletá, počínající okamžikem, kdy se předchůdce žalobkyně mohl dozvědět o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení žalovanou. Jak uvedl Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. [ústavní nález], zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Rozhodující je, kdy došlo k vymožení plnění, přičemž poslední platbu z exekuce obdržela žalovaná [datum], zatímco žaloba byla podána až [datum]. Návrh na zastavení exekuce podal povinný [datum] z důvodů neplatnosti úvěrové smlouvy, tudíž již tehdy věděl o tvrzeném bezdůvodném obohacení. Obdobně se k takové situaci a počátku subjektivní promlčecí doby vyjádřil ústavní soud v usnesení sp. zn. [ústavní nález] a komentář k o. z., vydavatelství C. H. Beck, jakož i nález sp. zn. [ústavní nález]. 3. Nelze ani přisvědčit tomu, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, když pohledávku nevymáhá spotřebitel, ale podnikatel, který pohledávku nabyl za účelem zisku. Navrhla proto rozsudek změnit a žalobu zamítnout. 4. Žalobkyně navrhla rozsudek jako správný potvrdit. Rozhodnutí senátu [anonymizována dvě slova], na které poukazuje odvolatelka, se odchyluje od rozhodnutí jiných senátů téhož soudu, ale též od judikatury nejvyššího soudu i ústavního soudu, kterou citovala. [příjmení] ve skutečnosti rozhodovala [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (rozhodce byl v postavení„ bílého koně“) a nemůže proto jít o překážku věci rozsouzené. Odvolatelka také nesprávně cituje usnesení ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]. V něm ústavní soud toliko zrekapituloval závěry nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]:„ Má-li povinný za to, že exekučním titulem vymožené plnění oprávněnému podle hmotného práva nenáleží, má k disposici žalobu o vydání tohoto planění z titulu bezdůvodného obohacení“. Dále poukázala na okolnosti, za kterých ústavní soud rozhodoval a na vývoj judikatury k otázce zastavení již skončené exekuce, zejména k účelovému návrhu oprávněného. 5. [anonymizováno] se týče otázky počátku běhu promlčecí lhůty, je třeba se ztotožnit se soudem I. stupně v tom, že se odvíjí od pravomocného zastavení exekuce. Bezdůvodné obohacení vznikne teprve odpadnutím právního důvodu (§ 2991 o. z.), jímž je nařízená exekuce. Případ uvedený v nálezu sp. zn. [ústavní nález] se týkal plnění z neplatné smlouvy, tudíž obohacení vznikalo plněním podle ní. Zde ovšem právním důvodem byla běžící exekuce. Nelze si představit, že by na jedné straně mohla probíhat exekuce a zároveň povinný vymáhá vymožené plnění žalobou jako bezdůvodné obohacení. 6. Konečně 3letá délka promlčecí lhůty byla rozsudkem [anonymizováno] ve věci C [číslo] shledána z hlediska žaloby podané spotřebitelem k vrácení plnění bezdůvodně uhrazených částek z úvěrové smlouvy jako úprava rozporná se zásadou efektivity. Tento názor převzal též slovenský nejvyšší soud v usnesení sp. zn. [anonymizováno] [číslo] z [datum]. Proto nebylo možno aplikovat ust. § 629 odst. 1 o. z., ale § 638 odst. 1 o. z. Žalovaná je navíc součástí nadnárodní skupiny podnikající v oblasti úvěrů, která se vědomě a úmyslně obohacovala na spotřebitelích. Proto se námitka promlčení příčí dobrým mravům. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle §§ 212, 212a odst. 1, 5 o. s. ř., přičemž nejprve zopakoval zprávu Exekutorského úřadu [obec] město Mgr. [jméno] [příjmení] ohledně rozsahu vymožených plnění. Poté shledal, že odvolání je důvodné. 8. Zprávou uvedeného exekutora prováděl dokazování již soud I. stupně, opomněl ovšem z ní učinit resp. uvést zjištění, kdy byla částka [částka] (jejíž součástí je i částka požadovaná žalobou) vymožena. Ze zprávy plyne, že poslední platba byla poukázána exekutorem oprávněné [datum] a souhrn plateb takto poukázaných převyšuje žalovanou částku o [částka]. 9. Jinak vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně, jež odpovídají provedenému dokazování a pro právní posouzení věci jsou dostačující. 10. Soud I. stupně také správně právně posoudil odvolatelkou uplatněnou námitku, že [anonymizováno] nález jakožto exekuční titul nebyl zrušen. V tomto směru lze jednak odkázat na odůvodnění rozsudku, čerpající též z usnesení krajského soudu o zastavení exekuce (vedené na základě uvedeného exekučního titulu) a z judikatury Nejvyššího soudu ČR. Je namístě k tomu odkázat na rozhodnutí velkého senátu nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] publikované pod [číslo] ročníku 2013 Sbírky soudní rozhodnutí a stanovisek: [anonymizováno] nález rozhodce, jehož výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen odkazem na„ [anonymizováno] řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem (pozn. zde [právnická osoba]), není nález způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40/1 c) ex. ř., neboť rozhodce neměl k vydání nálezu pravomoc. Došlo-li na základě něho k nařízení exekuce, je třeba exekuci zastavit dle § 268/1 h) o. s. ř. Jelikož jde v zásadě o výjimečnou situaci, vyvolanou zejména nutností reakce na zdánlivě legální praktiky některých rozhodců resp. rozhodčích společností, kterých k poškozování spotřebitelů využívaly některé (zejména úvěry poskytující) korporace, neuplatní se v takových případech obecné judikáty a teoretické postuláty jinak užívané v exekučním řízení, jichž se zčásti také žalované dovolává. A nutno též doplnit, že na [anonymizováno] nález trpící shora uvedenými vadami nutno nahlížet jako na od počátku nicotný. 11. Z toho také plyne, že při obdobných okolnostech případu není správný názor zdejšího soudu uvedený v rozhodnutí sp. zn. [číslo jednací], podle něhož nezrušený pravomocný [anonymizováno] nález byl exekučním titulem a právním důvodem přijetí plnění a nemohlo tak dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení žalované. 12. Ohledně uvedené otázky je ostatně argumentace obou stran ambivalentní, zejména ve vztahu k otázce počátku běhu promlčecí lhůty. [příjmení] žalující na jedné straně poukazuje na nicotnost rozhodčího nálezu (tedy neexistenci exekučního titulu), na straně druhé tvrdí, že povinný nemohl uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení (exekučně vymoženého plnění) dříve, než byla exekuce zastavena. [příjmení] žalovaná tvrdí, že nezrušený [anonymizováno] nález je stále exekučním titulem, na druhé poukazuje na to, že povinný mohl nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatit již (nejpozději) v okamžiku, kdy podával návrh na zastavení exekuce z důvodu vadnosti rozhodčího nálezu. 13. Odvolací soud, na rozdíl od soudu I. stupně vychází z toho, že [anonymizováno] nález jako exekuční titul byl nicotný a veškeré plnění vymožené exekučně na jeho základě bylo vymoženo neoprávněně (bez exekučního titulu). To také povinný zjistil a podal [datum] úspěšný návrh na zastavení exekuce z tohoto důvodu. K uvedenému datu již byla žalovaná částka zcela vymožena. Povinný tedy k uvedenému datu musel znát jak výši bezdůvodného obohacení, tak osobu, která se obohatila, a měl také oprávněné pochybnosti o legitimnosti exekučního titulu. Za této situace byly nejpozději k uvedenému datu splněny všechny podmínky pro možnost uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení soudně. 14. To odpovídá též judikatuře ústavního soudu, na kterou poukazuje žalovaná. Žalobkyni lze dát za pravdu v tom, že situace, kdy k vymožení určitého plnění probíhá exekuce a zároveň povinný vymáhá již vymožené plnění po oprávněném zpět z titulu bezdůvodného obohacení, je obecně kuriózní a prakticky (z hlediska možné úspěšnosti takové žaloby) spíše výjimečná, vyloučit ji však nelze. Je třeba vidět, že důvodem legálnosti (právním důvodem) nabytí exekučně vymoženého plnění není probíhající exekuce, ale jedině a právě vykonatelný exekuční titul. Pokud tu nebyl, je plněné nabyté na jeho základě (byť exekučně) bezdůvodným obohacením oprávněného. Vázal-li tedy soud I. stupně počátek běhu promlčecí lhůty až na právní moc usnesení o zastavení exekuce, neposoudit tuto otázku správně. 15. Jestliže žalobkyně nabyvší pohledávku od povinného počátkem prosince ([datum]) podala ža