55 CO 373/2022-160 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě nahradit žalobkyni náklady řízení [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně. 2. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když žalovaný podepsal listinu – uznání dluhu z [datum], kde se zavázal dluh ve shora uvedené výši zaplatit k [datum] s tím, že ho uznává co do základu i výše. Žalovaný se bránil tvrzením, že je bývalým partnerem žalobkyně a přijatá plnění dle jeho názoru nebyly půjčky, ale dary od žalobkyně. Soud v rámci zachování zásady rychlosti a hospodárnosti řízení neprovedl navržené důkazy výslechem žalovaného a svědků [příjmení] a Střekové, které měly objasnit vztahy mezi účastníky pro jejich nadbytečnost. 3. Po právní stránce věc soud posoudil dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku. I když je žalovaný právním laikem, tak je svéprávnou osobou, která dle zákona disponuje rozumem průměrného člověka a má mít schopnost užívat jí s běžnou péčí a opatrností, kterou lze od něho v právním styku očekávat. Jestliže žalovaný bez nátlaku převzal listinu obsahující uznání dluhu a odjel na poštu ověřit svůj podpis, tak si měl být vědom toho, co tímto podpisem stvrzuje. V celém uznání není zmínka o jakémkoliv daru, nýbrž u každé jednotlivé platby je sdělení o úhradě věřitelem namísto dlužníka. Žalobě bylo vyhověno a dle zásady úspěchu ve věci byly žalovanému přiznány náklady řízení. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž poukázal na to, že soud I. stupně neprovedl jím navržené důkazy, čímž porušil procesní práva žalovaného účinně bránit svá práva ve vztahu k nároku v podané žalobě. Soud dostatečně nehodnotil obranu žalovaného. Dále namítl, že soud dostatečně žalovaného nepoučil ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Při jednání odvolacího soudu prostřednictvím svého zástupce vyjádřil názor, že pro případ, že by byl napadený rozsudek potvrzen, žádal, aby mu byla uložena delší lhůta k plnění. 5. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně vyjádřila. Poukázala na to, že žalovaný nenabídl ke svým tvrzením nic, co by bylo způsobilé zpochybnit platnost dohody o uznání dluhu, zároveň nepopřel, že by všechny půjčky, které jsou v dohodě uvedeny, žalobkyně skutečně uhradila. Odvolatel vždy žalobkyni sliboval, že poskytnuté finanční prostředky vrátí. Důkazní návrhy ze strany odvolatele nejsou důkazy opomenutými, nýbrž zcela nadbytečnými. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. Při jednání odvolacího soudu prostřednictvím svého zástupce nesouhlasila s prodloužením lhůty k plnění. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 7. Vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která poskytují dostatečný podklad k tomu, aby bylo možno si učinit právní závěr o požadovaném nároku. 8. Uznání dluhu dle § 2053 občanského zákoníku v platném znění, zakládá právní domněnku o existenci dluhu s tím, že se má za to, že v době prohlášení dluh trval a výslovně se potvrzuje existence tohoto dluhu, včetně jeho důvodu i výše. V předmětné věci v uznání dluhu z [datum] jsou specifikovány jednotlivé částky poskytnuté žalobkyní žalovanému od [datum] do [datum] s tím, že žalovaný jako dlužník dluh v celkové výši [částka], vzniklý na základě zápůjček a úhrad za dlužníka, co do důvodu i výše uznal a zavázal se jej uhradit nejpozději do [datum] na účet žalobkyně. 9. Ve smyslu ustanovení § 133 o. s. ř. pokud není prokázán opak, platí skutečnosti obsažené v písemném uznání dluhu za prokázanou skutečnost. Věřitel tak za této situace nemusí prokazovat vznik dluhu. Zákon k takovému uznání vyžaduje písemnou formu, která v daném případě byla splněna. Navržené důkazy žalovaným soud I. stupně neprovedl za situace, kdy při jednání dne [datum] byl žalovaný poučen dle ustanovení § 118b o. s. ř. a navrhl výslechy dvou svědků a svůj výslech k otázce vyjasnění bývalého partnerského vztahu účastníků. Je tak zjevné, že žalovaný ani netvrdil, jaké konkrétní skutečnosti mají být zjištěny prostřednictvím těchto důkazů, když poučení ze strany soudu I. stupně se mu dostalo. Za této situace nelze považovat za procesní pochybení obvodního soudu, že navržené důkazy neprovedl. Důvod, proč tak učinil v písemném odůvodnění rozsudku, stručně uvedl. 10. Odvolací soud nepřistoupil ani k prodloužení pariční lhůty k plnění závazku žalovaným, když vzal v úvahu, že závazek měl být splněn již před téměř čtyřmi lety a žalovaný měl dostatek času k tomu, aby se na tuto situaci připravil a svoji povinnost řádně splnil. 11. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení. 12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 140 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni byly přiznány náklady za zastoupení advokátem dle advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka], 2 paušální náhrady hotových výloh po [částka] a 21 % sazba DPH [částka], v součtu [částka].