55 CO 437/2021-64 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka], dále náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobci uložil zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 soudní poplatek ve výši [částka]. 2. Podle odůvodnění se žalobce podanou žalobou domáhal zaplacení žalované částky z titulu nevrácené peněžité zápůjčky. 3. Soud nařídil jednání ve věci na den [datum] a dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila. Byla řádně a včas obeslána, zásilka určená do vlastních rukou obsahovala žalobu spolu s předvoláním k jednání a poučením o následcích případného nedostavení se k jednání. Písemnost byla žalované doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. více než 10 dní před dnem prvního jednání ve věci. Žalovaná se k jednání nedostavila, žalobce při jednání navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Při splnění podmínek § 153b odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání a žalobě zcela vyhověl, když tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, vzal za nesporná. Nárok žalobce posoudil jako zápůjčku ve smyslu § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. 4. Soud nepřihlédl k omluvě obecného zmocněnce žalované, neboť ta byla soudu doručena dne [datum], tedy šest dní po proběhlém řízení. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle procesního úspěchu žalobce dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal mu nárok na náhradu nákladů řízení ve výši soudního poplatku. 6. O nároku České republiky soud rozhodl tak, že uložil žalobci zaplatit soudní poplatek, který spolu s podáním žaloby nezaplatil dle § 2 odst. 1 a), § 4 zák. č. 549/1991 Sb. 7. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Odůvodnila ho tak, že žalobce podal nepravdivé údaje ve všech bodech rozsudku, požádala proto o přezkoumání daného rozsudku, neboť informace uvedené žalobcem jsou lživé. Peněžitá částka [částka] byl dar žalobce, jejího bývalého přítele v rámci společného soužití. Neexistuje žádná písemná ani jiná skutečnost, že by se jednalo o zápůjčku, jak žalobce uvádí. Navrhla zrušení napadeného rozsudku. 8. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil. 9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení při hodnocením skutečností, zda byly dány zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání (§ 205b o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným. 10. Při odvolacím jednání žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s argumentací, že podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání byly splněné. 11. Žalovaná nezpochybnila řádné předvolání k jednání, doručení žaloby i lhůtu k dostatečné přípravě k jednání, tedy nejméně 10 dní předem. Její zástupce uznal, že došlo k opominutí, kdy na jednání zapomněl a poprosil o prominutí tohoto svého pochybení a zrušení napadeného rozsudku. Dále se vyjádřil k otázce partnerského bývalého vztahu žalobce a žalované. 12. Z napadeného rozsudku se podává, že v jeho poučení byla žalovaná poučena, že proti tomuto rozsudku lze podat odvolání pouze proto, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, že nebyly splněné podmínky řízení, že rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce. Současně byla poučena o tom, že může podat návrh na zrušení rozsudku v případě, že první jednání zmeškala z omluvitelných důvodů. 13. Z obsahu spisu i ze samotného prohlášení žalované i při odvolacím jednání bylo postaveno najisto, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b o. s. ř. byly naplněny. Žalovaná nezpochybnila doručení žaloby, doručení předvolání k prvnímu jednání a rovněž nezpochybnila, že toto zmeškala z vlastní nepozornosti. Odvolací soud se v této procesní situaci nezabýval věcnou argumentací žalované přednesenou velmi stručně v písemném odvolání a později rozváděnou při odvolacím jednání, neboť dle § 205b o. s. ř. může odvolací soud při projednávání odvolání přihlédnout pouze k takovým důvodům, které by rozporovaly splnění podmínek vydání rozsudku pro zmeškání. Pouze z těchto důvodů je přezkoumávána správnost rozsudku. 14. V souzené věci odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, proto s odkazem na výše uvedené, napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 15. Pochybení nebylo shledáno ani v nákladových výrocích, tedy mezi účastníky a nároku České republiky. 16. Žalobce byl plně procesně úspěšný i v odvolacím řízení, dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. mu proto přísluší náhrada nákladů řízení nezastoupeného účastníka ve výši [částka] za účast u jednání dle vyhl. č. 254/2015 Sb.