55 CO 82/2022-135 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit mu částku [částka] (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka] (výrok II.). 2. Žalobce se (původně ještě spolu se svou matkou [příjmení] [jméno] [příjmení]) domáhal jednak konstatování toho, že stavební úřad postupoval nesprávně v řízeních týkajících domu na adrese [adresa], a dále pak náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti se správními řízeními týkajícími se domu na adrese [adresa]. Na náhradě nemajetkové újmy žalobce (spolu s Ing. [jméno] [příjmení]) požadoval nejprve částku [částka]. Soud prvního stupně již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům [částka] a co do částky [částka] byla žaloba zamítnuta. Žalovaná podala odvolání proti vyhovujícímu výroku a odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu co do [částka] zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla skutečnost, že žaloba vykazovala vady, které měl soud prvního stupně nejprve odstranit, především nebylo jasné, ve kterých konkrétních správních řízeních mělo dle žalobců dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Soud prvního stupně znovu rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu zamítl co do částky [částka]. Proti tomuto druhému rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce (i Ing. [jméno] [příjmení]) odvolání. Odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odvolání Ing. [jméno] [příjmení] odmítl jako opožděné, čímž byla ukončena účast Ing. [jméno] [příjmení] v tomto řízení, a ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, přičemž nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný soudce. Ve zrušovacím usnesení odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že poté co byla žaloba doplněna o uvedení konkrétních správních řízení, neprovedl označené důkazy, ani se nezabýval otázkou, zda v uvedených správních řízeních došlo ze strany státních orgánů k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a pokud ano, zda v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem vznikla žalobci nemajetková újma, krom toho soud prvního stupně rozhodl znovu o celé žalované částce [částka], ačkoli již jeho prvním rozsudkem byla žaloba co do částky [částka] pravomocně zamítnuta. 3. Žalobce poté doplnil, že vznik nemajetkové újmy spojuje s řízeními, která se týkala domu na adrese [adresa], a byla vedena 1) o obnovení vytápění domu, 2) o zajištění střešní krytiny, 3) o odstranění závad elektroinstalace, 4) o zajištění spalinových cest, 5) o hygienických závadách (izolace teras, zatékání, plísně), 6) o navrácení odstraněných oken, 7) o umístění antén a 8) o obnovení dodávek vody. 4. Soud prvního stupně znovu rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobě vyhověl co do částky [částka], co do částky [částka] žalobu zamítl, v části, kterou se žalobce domáhal konstatování nesprávného postupu stavebního úřadu, žalobu rovněž zamítl. V rozsudku popsal průběh uvedených řízení a konstatoval, že správní orgán ve všech řízeních konal liknavě a na základě toho dospěl k závěru, že všechna žalobcem označená správní řízení trpěla nesprávným úředním postupem ve smyslu průtahů v řízení, příp. nevedení řízení, a to ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Dovodil, že žalobci v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem vznikl nárok na odškodnění imateriální újmy, a to v důsledku stavu nejistoty a nepříznivého působení dlouhotrvajících sporů souvisejících s ochranou zdraví a majetku na jeho osobnostní sféru bez ohledu, zda byl účastníkem těchto řízení či nikoliv. Ohledně výše poskytnutého finančního zadostiučinění soud prvního stupně vycházel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Základní částku [částka] za jeden rok řízení, tj. [částka] měsíčně, snížil o 25 % vzhledem k podílu žalobce na celkové délce všech řízení, k dalšímu krácení o 10 % přistoupil z důvodu procesní složitostí řízení, která probíhala vždy ve více stupních. Po snížení základní částky o 35 % přiznal soud prvního stupně žalobci zadostiučinění za řízení o obnovení vytápění, které trvalo 26 měsíců, ve výši [částka], za řízení o opravě střešní krytiny, které trvalo 65 měsíců, ve výši [částka], za řízení o osvětlení společných prostor domu, které trvalo 67 měsíců, ve výši [částka], za řízení o hydroizolaci a odstranění hygienických závad, které trvalo 51 měsíců, ve výši [částka], za řízení o navrácení oken, které trvalo 19 měsíců, ve výši [částka] [částka], za řízení o umístění antén pro příjem rozhlasového a televizního vysílání, které trvalo 33 měsíců, ve výši [částka], a za řízení o obnovení dodávky vody, které trvalo 40 měsíců, ve výši [částka]. Soud prvního stupně tak v součtu žalobci přiznal zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši [částka]. Ve zbývající části, tj. co do částky [částka], jakož i co do konstatování nesprávného postupu nárok neshledal důvodným, a žalobu proto zamítl. 5. Na základě odvolání žalované proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně znovu zrušil v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (II.). Soudu prvního stupně vytkl, že neujasnil, jakou výši náhrady nemajetkové újmy žalobce požaduje za jednotlivé případy (celkem jich označil 8), v nichž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Dále soud prvního stupně pochybil, když jednal za žalovanou pouze s Ministerstvem pro místní rozvoj, ač bylo provedeným dokazováním zjištěno, že řízení o navrácení oken a řízení o obnovení dodávky vody byla vedena podle § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, nikoli stavebním úřadem, ale odborem kanceláře tajemníka Úřadu městské části [obec a číslo] Ministerstvo pro místní rozvoj, které je ústředním správním orgánem pro věci stavební dle § 14 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., přitom není organizační složkou příslušnou jednat za stát v řízení podle § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Toto řízení, jehož účelem bylo poskytovat ochranu v případě narušení pokojného stavu, spadá do kompetence Ministerstva vnitra, které je dle § 12 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., ústředním orgánem státní správy pro oblast veřejného pořádku. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s řízením o navrácení oken a s řízením o obnovení dodávky vody jednal soud prvního stupně s nesprávnou organizační složkou, neboť správně měl jednat s Ministerstvem vnitra. Další pochybení soudu prvního stupně shledal odvolací soud v tom, že paušálně aplikoval stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Judikatura aktuální v době rozhodování odvolacího soudu totiž vycházela z názoru, že stanovisko nelze bez dalšího aplikovat na každé správní řízení, ale pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod [číslo] Sb. (dále jen Úmluva), a navíc bez ohledu na to, zda půjde o věc spadající do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nelze stanovisko aplikovat na samotné správní řízení, pokud na něj nenavazovalo správní řízení soudní. Judikatura tehdy aktuální a Nejvyšším soudem aplikovaná vycházela z toho, že pokud na správní řízení nenavazoval soudní přezkum, nemůže jít o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/98 Sb., spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ale může jít jen o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé nebo třetí zákona č. 82/98 Sb. spočívající v neučinění úkonu v zákonné nebo přiměřené lhůtě, pročež lze v případě takových správních řízení odškodnit pouze jednotlivé průtahy v řízení, nikoliv nepřiměřenou délku celého řízení. Soud prvního stupně přitom dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 presumoval vznik nemajetkové újmy v řízeních o obnovení vytápění domu, o navrácení odstraněných oken, o umístění antén a o obnovení dodávek vody, u nichž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by na správní řízení navazoval i soudní přezkum. Ohledně řízení o zajištění spalinových cest pak vytkl odvolací soud soudu prvního stupně, že nebylo vůbec postaveno najisto, zda stavební odbor Úřadu městské části [obec a číslo] takové správní řízení zahájil. 6. V dalším řízení soud prvního stupně vyzval žalobce, aby uvedl, jakou výši náhrady nemajetkové újmy žalobce požaduje za jednotlivá vytýkaná řízení, kterých žalobce označil celkem 8 (obnovení vytápění domu, zajištění střešní krytiny, odstranění závad elektroinstalace, zajištění spalinových cest, hygienické závady, navrácení odstraněných oken, umístění antén