58 CO 298/2022-145 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně výrokem I. konstatoval, že v řízení o žalobě pro zmatečnost vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, výrokem II. zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení [částka]. 2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě (doručené soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (ve znění jejích změn spořívajících v rozšíření žaloby - a to ze dne [datum] o požadavek přiznání příslušenství a ze dne [datum] o požadavek konstatování porušení práva žalobce na spravedlivý proces spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení o žalobě pro zmatečnost v přiměřené lhůtě) jako náhrady za nemajetkovou újmu (poskytnutí přiměřeného zadostiučinění) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“ případně„ zákon o odpovědnosti za škodu“). Nemajetková újma měla žalobci vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo v přiměřené lhůtě rozhodnuto o jeho žalobě pro zmatečnost ze dne [datum], kterou žalobce napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Co 356/2011- 414, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], o ustanovení kolizního opatrovníka pro trestní řízení (dále též jen„ žaloba pro zmatečnost“ a„ posuzované zmatečnostní řízení“). Řízení o žalobě pro zmatečnost trvalo od [datum] do [datum], tedy po dobu 6 let a 1 měsíce; následné odvolací řízení trvalo před Městským soudem v Praze od [datum] do [datum], tedy po dobu 9 měsíců. Celková délka řízení tak činila 6 let a 10 měsíců. Žalobce proto vyčíslil požadované odškodnění za první rok soudního řízení částku [částka], za druhý rok částku [částka], za třetí rok částku [částka] a za čtvrtý až šestý rok řízení částku [částka] a za posledních 9 měsíců částkou [částka], kdy výslednou částku ještě zvýšil z důvodu mimořádného velkého významu řízení o 50 %, neboť se jednalo o věc nezletilého dítěte. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně zejména tvrdila, že není dán odpovědností titul pro přiznání nemajetkové újmy, když předmětný úsek opatrovnického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka] byl zcela přiměřený a odpovídající procesní aktivitě matky i otce, za níž stát nenese žádnou odpovědnost. 4. Soud I. stupně postupoval v souladu s § 15b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“), když věc rozhodující soudkyně se necítí býti ve věci podjatá, pročež námitka podjatosti není důvodná, přičemž uvedená námitka byla žalobcem vznesena v průběhu jednání, na němž byla věc rozhodnuta. 5. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že žalobce dne [datum] uplatnil u žalované nárok, který je nyní projednáván v tomto soudním řízení, přičemž žalovaná žádost neshledala důvodnou. Dále měl z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. P 216/2009 za zjištěný průběh opatrovnického řízení - včetně úseku týkajícího se posuzovaného zmatečnostního řízení - který detailně popsal pod bodem 8. odůvodnění svého rozhodnutí (přičemž odvolací soud na tato zjištění v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Za zásadní považoval zjištění o procesních aktivitách žalobce v průběhu opatrovnického řízení, zejména pak poté, co žalobce dne [datum] podal žalobu pro zmatečnost proti označeným usnesením (Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum] a Městského soudu ze dne [datum]) o ustanovení kolizního opatrovníka nezletilé pro trestní stíhání žalobce, a o tom, že uvedená žaloba o zmatečnost byla zamítnuta ve výroku XVIII. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu ze dne [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Co 181/2018-2529 byl rozsudek soudu I. stupně i ve výroku XVIII. potvrzen, usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení OdpŠk a konstatoval, že zde jsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu žalobce. V řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne [datum] bylo porušeno právo žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk), když o této žalobě bylo soudem I. stupně rozhodnuto až dne [datum], přičemž v období od [datum] do [datum] nebyly v podstatě činěny žádné úkony směřující k rozhodnutí o podané žalobě pro zmatečnost, došlo tak k průtahu v trvání 5 let a 9 měsíců. 7. Při zvažování formy odškodnění nemajetkové újmy žalobce soud I. stupně vyšel z toho, že žalobce v průběhu celého opatrovnického řízení od roku [rok] opakovaně mařil jednání soudu, k jednáním se nedostavoval, bezprostředně před jednáním bezdůvodně žádal o odročení nařízených jednání, podával nedůvodné námitky podjatosti vůči předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu 8 i vůči soudcům Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, opakovaně navrhoval, aby bylo rozhodnuto o neúčinnosti doručení jednotlivých podání, která mu byla v rámci opatrovnického řízení doručována (předvolání k jednání či doručení jednotlivých procesních rozhodnutí soudu), přičemž tyto úkony činil i v době od [datum] do [datum], pročež chování žalobce v řízení mělo jednoznačně vliv i na délku posuzovaného řízení o žalobě pro zmatečnost. Délka posuzovaného zmatečnostního řízení tak byla do značné míry způsobena chováním žalobce. Žaloba pro zmatečnost byla následně rozsudkem ze dne [datum] zamítnuta jako opožděná a zjevně nedůvodná. Navíc minimálně od [datum], kdy byla trestní věc vedená proti žalobci odložena, již pro žalobce nemělo žádný význam ustanovení kolizního opatrovníka jeho dcery v rámci vedeného trestního řízení. Význam řízení o žalobě pro zmatečnost pro žalobce byl tedy vzhledem k její opožděnosti minimální a od [datum], kdy byla odložena trestní věc žalobce, pro kterou byl ustanoven opatrovník nezletilé dceři žalobce, byl nulový. Soud I. stupně s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (podle níž konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat; forma peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné; a soud tedy rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného v ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk za současného posouzení přiměřenosti zvolené formy zadostiučinění utrpěné nemajetkové újmě) dospěl k závěru, že konstatování porušení práva žalobce je v projednávané věci více než dostatečným zadostiučiněním. Rozhodl tak vzhledem ke skutečnosti, že žaloba pro zmatečnost byla podána opožděně a zjevně nedůvodně, trestní stíhání, pro které byl kolizní opatrovník„ žalobce“ (správně nezletilé dceři žalobce - poznámka odvolacího soudu) ustanoven, bylo dne [datum] odloženo, a s ohledem na chování žalobce v průběhu celého opatrovnického řízení, kdy žalobce svým postojem a obstrukčními návrhy protahoval rozhodnutí soudu ve věci samé. Poukázal při tom příkladem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 40/2009, a ze dne 18. 2 [datum] sp. zn. 30 Cdo 2681/2014, podle nichž, jestliže nepřiměřená délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, postačí zpravidla jako přiměřené zadostiučinění samotné konstatování porušení práva, neboť v takovém případě lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce. Soud I. stupně tedy vyhověl žalobě co do požadavku na konstatování porušení práva žalobce na spravedlivý proces spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení o žalobě pro zmatečnost v přiměřené lhůtě a co do nároku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. 8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce byl v řízení co do základu úspěšný, proto mu za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v pěti paušálních náhradách nezastoupeného účastníka (sepis žaloby, dvakrát návrh na změnu žaloby, dvakrát účast na jednání soudu) po výši 300 podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. 9. Proti rozsudku podal včasné a přípustné tzv. blanketové odvolání žalobce. V doplnění odvolání žalobce namítl, že soud I. stupně nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům; řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí v