62 CO 136/2022-102 — Městský soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud I. stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. 2. Podle odůvodnění rozhodnutí požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků v souvislosti s podaným odvoláním proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že elektronická nedobrovolná dražba konaná dne [datum] na adrese [webová adresa], id dražby [číslo], prováděná dražebníkem [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě které Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jako vydražitel nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ na pozemku parc. [číslo] orná půda, v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], je neplatná. 3. Protože žalobce ke své žádosti uvedl toliko tvrzení, že splňuje podmínky podle § 138 o. s. ř., byl soudem I. stupně vyzván k vyplnění formuláře prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (dále jen„ Prohlášení“), přičemž tuto svou povinnost nesplnil, nejen ve stanovené [anonymizováno] ti denní lhůtě, ale ani následně. Soud I. stupně proto poukázal na zákonné podmínky osvobození od soudních poplatků, a v této souvislosti zejména zdůraznil, že k osvobození účastníka od soudních poplatků má dojít pouze výjimečně. Akcentoval, že k rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků je třeba především věrohodně doložit poměry žadatele, a to s ohledem na posouzení, zda splnění poplatkové povinnosti je v reálných možnostech účastníka či nikoli. Poukázal na závěry recentní judikatury a uzavřel, že soud použije tento výjimečný nástroj jen za předpokladu, že je dostatečně osvědčeno, že účastník civilního řízení nemá žádnou rozumnou možnost, jak tuto povinnost splnit. Protože žalobce na tuto svou povinnost zcela rezignoval a žádost ničím nejen neodůvodnil, ale ani nedoložil ničeho ke svým poměrům, rozhodl soud I. stupně tak, jak vyplývá z výrokové části napadeného usnesení. 4. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání (dne [datum]), které doplnil podáním ze dne [datum]. Namítl pouze, že soudem stanovená lhůta [anonymizováno] dnů pro přípravu prohlášení byla příliš krátká a žalobci fakticky neumožňovala splnit uloženou povinnost, když pro dané by bylo třeba získat celou řadu podkladů. Navrhl, aby odvolací soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaní se k odvolání žalobce nevyjádřili (k tomu srov. § 210 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). 6. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř. správnost rozhodnutí soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jejich vydání předcházelo. Jednání nebylo třeba nařizovat / § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. /. Poté shledal, že odvolání žalobce není důvodné. 7. Odvolací soud ke skutkovým zjištěním soudu I. stupně doplňuje, že žalobce nedoložil vyplněné prohlášení (a nepřipojil požadované listinné důkazy) ani v odvolacím řízení, resp. neučinil je ani součástí odvolání ze dne [datum], ani ze dne [datum], či kdykoli později ke dni vydání tohoto usnesení. 8. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu I. stupně o tom, že institut osvobození od soudních poplatků je institutem výjimečným. Též v tom směru, že žadatel je povinen v takovém případě své majetkové a sociální poměry soudu věrohodným způsobem prokázat. Odvolací soud akcentuje, že aktivita je v této souvislosti vždy na účastníkovi, nikoli na soudu, přičemž podkladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je především osobní prohlášení poplatníka, které musí obsahovat úplné a pravdivé údaje o jeho majetku, protože ve své podstatě je toto prohlášení daňovým prohlášením se všemi s tím spojenými důsledky. Neuvedení úplného přehledu majetku žadatele vede bez dalšího k zamítnutí žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 118/11). Odvolací soud dále poukazuje na zamítavé usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]:„ Žalobce tedy soudu nevyjevil zcela a úplně rozsah svého majetku, ač byl k tomu povinen. Soud podotýká, že úplné a pravdivé vylíčení majetkových poměrů je přitom základní podmínkou pro postup soudu dle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.“. 9. V souvislosti s posuzovaným případem, odvolací soud považuje ještě za nezbytné akcentovat, že účastník má v řízení především povinnost tvrzení /srov. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a povinnost důkazní / § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 120 odst. 1 o. s. ř. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je velmi úzká vzájemná vazba. Důsledkem toho, že tvrzení účastníka není prokázáno, je pro účastníka nepříznivé rozhodnutí ve věci. Důkazní povinnost (důkazní břemeno) je institutem procesního práva, které stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby určitá skutečnost, tvrzená účastníkem, byla v řízení prokázána v tom smyslu, aby ji soud vzal za pravdivou. Povinnost osvědčení poměrů, která se váže k institutu osvobození od soudních poplatků, stojí na téměř shodném principu, kdy osvědčení se přisuzuje toliko mírně nižší míra pravděpodobnosti. 10. Pokud má být tedy účastník úspěšný ve své žádosti, pak musí soudu předložit konkrétní údaje (tvrzení) a důkazy o tom, jaké jsou jeho skutečné příjmy a výdaje, jeho závazky i pohledávky, aby bylo možné jeho materiální situaci komplexně zhodnotit, pokud tvrdí, že mu soudní poplatek nedovoluje majetková situace, musí ji soudu věrohodně rozkrýt. 11. Prismatem shora uvedeného hodnotil odvolací soud postup žalobce a dospěl k závěru, že zde zcela absentuje kritérium věrohodnosti a úplnosti poskytnutých údajů. Odvolací soud akcentuje, že žalobce neposkytl soudu ani relevantní tvrzení (údaje) o takových zvlášť závažných skutečnostech v jeho poměrech, které mu nedovolují úhradu soudního poplatku, ani je nijak neprokázal, resp. neosvědčil. 12. Pokud žadatel namítá nedostatek časového prostoru pro splnění výše uvedených povinností, pak odvolací soud uvádí, že tuto svou povinnost mohl splnit kdykoli poté, co byl soudem I. stupně k vyplnění formuláře vyzván (nastalo dne [datum]), a to i v průběhu odvolacího řízení. Za téměř dva měsíce však žalobce žádnou aktivitu v tomto směru nevyvinul, a to přesto, že je v řízení zastoupen advokátkou, tedy právním profesionálem, jehož povinností je klienta poučit o následcích nesplnění výše uvedených povinností. 13. Protože žalobce nepředložil soudu I. stupně (ale ani soudu odvolacímu) taková tvrzení a k nim připojené důkazy, z nichž by bylo možné evaluovat komplexně a věrohodně jeho poměry a poté kvalifikovaně rozhodnout o možné aplikaci § 138 odst. 1 o. s. ř., byť i jen v částečném rozsahu, na jeho případ, limitoval se tímto postupem v kladném rozhodnutí o své žádosti soudem I. stupně, ale i soudem odvolacím. 14. V kontextu shora uvedeného, kdy shledal odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně správným je podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.