62 CO 30/2022-725 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (ad I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (ad II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (ad III.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal poskytnutí omluvy jako přiměřeného zadostiučinění a náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ohledně jeho žádosti o poskytnutí informací ze dne [datum]. Požadoval tak náhradu nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce správního řízení a soudního řízení správního. 2. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval již podruhé. Svým prvním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl tak, že žalovanému byla uložena povinnost se žalobci písemně omluvit doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem ve znění jak bylo specifikováno v citovaném rozhodnutí, a to do 15ti dnů ode dne právní moci rozsudku (výrokem I/). Současně soud I. stupně žalobu zamítl v části, ve které žalobce požadoval, aby mu žalovaný poskytl omluvu v širším rozsahu, než je uvedeno ve výroku ad I/ rozsudku soudu prvního stupně (výrokem II/). Dále soud prvního stupně řízení v části, ve které žalobce požadoval, aby mu žalovaný zaplatil částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zastavil (výrokem III/). Současně soud prvního stupně žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrokem IV/). V neposlední řadě soud I. stupně žalobu v části, ve které žalobce požadoval, aby mu žalovaný zaplatil částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl (výrokem V/) a konečně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrokem VI/). 3. Podle odůvodnění prvného rozhodnutí soudu prvního stupně se žalobou (ve znění pozdějších změn a doplnění) domáhal žalobce po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a poskytnutí písemné omluvy ve znění, které uvedl v žalobním petitu s tím, že tyto jeho požadavky považoval za přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o žádosti o poskytnutí informací, podané dne [datum]. 4. Soud prvního stupně s odkazem na § 31a zákona o odpovědnosti státu za škodu dovodil, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, které bylo zahájeno podáním žádosti o informace dne [datum] a skončilo poskytnutím poslední části požadované informace dne [datum], trvalo tak celkem 8 let, 8 měsíců a 26 dnů, tedy necelých 105 měsíců. Dovodil též, a to s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že na předmětné správní řízení dopadá článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Při hodnocení přiměřenosti délky řízení prvostupňový soud I. stupně zvažoval celkovou délku řízení, které ovšem tvoří jeho jednotlivé a relativně samostatné dílčí fáze, jak uzavřel. Akcentoval, že řízení nebylo skutkově složité, bylo složité (s odkazem na vývoj právních názorů) po stránce právní. Akcentoval i procesní složitost. Konstatoval, že co do postupu orgánů správních, tak v těchto nebyly shledány průtahy, tyto naznal až v řízeních před soudy, a to od konce [anonymizováno] [rok] do [datum], průtah tedy činil 18 měsíců, další průtah byl 6,5 měsíce od [datum] do [datum], z celkové délky prvního řízení před správními orgány tak lze konstatovat průtahy v celkové délce 24,5 měsíců, tedy 40% doby této fáze řízení, kdy řízení trvalo od [datum] do [datum]. Ve druhém řízení před správními orgány lze za období nečinnosti označit dobu od [datum] do [datum] a další průtahové období je zhruba [anonymizováno] měsíců od [datum] do [datum]. Z celkové doby druhého řízení před správními orgány, tedy od [datum] do [datum], trvaly průtahy v délce [anonymizováno] měsíců, tedy téměř ½ této doby fáze řízení. Soud prvního stupně nenaznal ve sféře žalobce to, že by svým chováním výrazněji přispěl k délce řízení a jakkoli dovodil, že se jednalo o řízení se zvýšeným významem, tak od října roku [rok] mělo již jen akademický charakter a spor o princip, neboť žalobce měl již požadované informace z nahlížení do spisu podle správního řádu. Uzavřel tedy, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a tento byl způsobilý přivodit žalobci nemajetkovou újmu hodnou finančního zadostiučinění, když omluvu nepovažoval za dostačující. 5. Při kalkulaci zadostiučinění zohlednil, že žalobce požadoval částku v přepočtu [částka] za měsíc řízení, přičemž odškodnění mu již bylo poskytnuto za dobu [anonymizováno] měsíců, a to konkrétně za řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]) od [datum rozhodnutí] do [datum], za tuto dobu jde tak o částku [částka] ([anonymizováno] x [částka]) a v tomto rozsahu soud řízení v požadavku na zaplacení této částky včetně příslušenství z ní zastavil podle § 104 odst. 1 a § 159a odst. 4 o. s. ř. z důvodu neodstranitelné překážky v podobě věci rozhodnuté. 6. Předmětem řízení tak proto zůstal požadavek na zaplacení částky [částka] s přísl. za část řízení v délce 43 měsíců, tedy od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Soud I. stupně odkázal při výpočtu odškodnění na stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), na kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti státu za škodu a na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] a snížil základní částku (1 500 [spisová značka] řízení) o 20%, tedy 10% za právní a 10% za procesní složitost, naopak ji zvýšil o 15% z důvodu postupu orgánu veřejné moci a realizovaným průtahům. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce prvostupňový soud snížil základní částku o 30%. Soud I. stupně dále konstatoval, že neprováděl modifikaci základní částky na ½ za první dva roky řízení, a to s ohledem na krátkost lhůt stanovených zákonem č. 106/1999 Sb. V rozsahu částky [částka] pak soud I. stupně žalobě vyhověl a ve zbylém požadavku na zaplacení částky [částka] s přísl. ji jako neopodstatněnou zamítl. 7. Požadavek na poskytnutí omluvy shledal soud prvního stupně důvodným, avšak při formulaci jejího textu korigoval obsah tak, jak jej navrhoval žalobce. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. 9. K odvolání žalobce i žalovaného byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzen rozsudek soudu I. stupně, a to ve výrocích I., II., III. a V. (výrokem I.). Ve výroku IV. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítá (výrokem II.). Ve vztahu k náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrokem III.). 10. Odvolací soud přisvědčil závěrům soudu prvního stupně o tom, že organizační složkou státu příslušnou v řízení jednat za stát je Ministerstvo financí ČR, když v daném odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a na ustanovení § 6 odst. 3 a na § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona o odpovědnosti státu za škodu. 11. Dále odvolací soud konstatoval (při reflektování toho, že žalobce požadoval poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení o žádosti o poskytnutí informace ze dne [datum]), že v případě žalobce nejde o právo soukromoprávní povahy, neboť se týká výkonu veřejné moci. Nelze proto, dle závěrů odvolacího soudu automaticky předpokládat, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila žalobci nemajetkovou újmu za stavu, kdy v soudním řízení, se vznik této újmy na rozdíl od správního řízení předpokládá (k tomu odkázal odvolací soud na bod 3. Stanoviska). Akcentoval však v této souvislosti, že uvedený závěr platí pouze pro tu část řízení, kterou lze považovat za řízení správní, tedy o část řízení za období od [datum] do [datum] a dále za období od [datum] do [datum] a poté za období od [datum] do [datum], kdy bylo řízení o poskytnutí informací skončeno. 12. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že je namístě poskytn