62 CO 312/2022-55 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů [anonymizováno] částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že byl v procesním postavení obviněného účastníkem [anonymizována dvě slova] vedeného Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce se domáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění jako úhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v neúměrných průtazích v [anonymizována dvě slova] vzniklých pochybením v rozhodování soudu I. stupně, když celková délka [anonymizováno] dosáhla zhruba 9 let. Trestní stíhání bylo proti žalobci zahájeno dne [datum]. Konečný rozsudek byl vynesen dne [datum]. Žalobce se svým nárokem obrátil na žalovanou podáním ze dne [datum]. Ačkoliv byla žalovaná povinna vyřídit podání žalobce ve lhůtě 6 měsíců, odmítla nárok žalobce teprve podáním ze dne [datum]. Uznala, že v [anonymizována dvě slova] došlo k nezákonným nedůvodným průtahům, zhodnotila ovšem, že jako přiměřená satisfakce postačí konstatování nesprávného úředního postupu. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Potvrdila, že obdržela žádost žalobce, které bylo částečně vyhověno, když žalovanou bylo konstatováno, že v předmětné věci došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně [ustanovení pr. předpisu], o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na přiměřenou délku [anonymizováno] považuje žalovaná za odpovídající okolnostem případu. Současně uvedla, že konečné rozhodnutí ve věci nabylo právní moci dne [datum], žalobce se však se svou žalobou obrátil na soud až [datum]. V návaznosti na tuto skutečnost žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce. 4. Soud I. stupně postupoval dle ust. § 115a o. s. ř., když předložené listinné důkazy umožňovaly rozhodnout bez nařízení jednání a současně oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Poté, kdy nalézací soud zjistil z předložených listinných důkazů, jakoži ze spisu Okresního soudu v Kladně, rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí věci, dospěl k závěru, že žalobu je namístě z důvodu vznesené námitky promlčení zamítnout. Dle soudu I. stupně byl rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu promlčecí lhůty den, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí v posuzovaném [anonymizováno], a to [datum]. Šestiměsíční promlčecí doba tak dle soudu I. stupně počala běžet dne [datum], přičemž s ohledem na uplatnění nároku u žalované dne [datum] neběžela do [datum]. Následně však dle soudu I. stupně bez ohledu na skutečnost, že žalovaná nárok ve lhůtě předběžně neprojednala, plynula opětovně počínaje dnem [datum] dál, přičemž uběhla marně dne [datum]. Žalobce však svůj nárok uplatnil žalobou u soudu až dne [datum], tedy pozdě. Soud I. stupně rovněž ve vztahu k délce promlčecí doby odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], kde Ústavní soud shledal tuto délku ústavně konformní. Zároveň nalézací soud neshledal námitku promlčení vznesenou žalovanou v rozporu s dobrými mravy, když v této souvislosti odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. 5. O náhradě nákladů [anonymizováno] rozhodl s poukazem na § 142 odst. 1, [ustanovení pr. předpisu], o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů [anonymizováno] v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a přiznal úspěšné žalované proti žalobci náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka] za vyjádřeník žalobě. 6. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Blanketní odvolání doplnil podáním ze dne [datum], ve kterém uplatnil odvolací důvod dle ust. [ustanovení pr. předpisu] Žalobce namítl, že ustanovení [ustanovení pr. předpisu] se příčí ústavnímu zákonu, konkrétně [ustanovení pr. předpisu] o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku [země]. Ustanovení [ustanovení pr. předpisu] zakládá dle přesvědčení žalobce nerovnost v právech a povinnostech žalobce coby občana a žalované coby státu v právních vztazích, kde jsou si žalobce a žalovaná svým postavením rovni. Žalovaná vystupuje v právních vztazích dle žalobce zásadně ve dvojím postavení, a to jako vrchnostenský subjekt, který působí na své podřízené subjekty v rámci své veřejné moci, nebo jako soukromoprávní subjekt, jehož práva a povinnosti jsou srovnatelně podřízeny zákonu stejně jako práva a povinnosti občanů. Žalovaná vystupovala dle žalobce v původním [anonymizováno] jako vrchnostenský subjekt, v aktuálním [anonymizováno] se však postavení žalované vůči žalobci neliší. Při zachování rovnosti práv a povinností žalobce a žalované by tudíž měli žalobce i žalovaná podléhat stejným zákonným pravidlům. Tomu tak dle žalobce není. Protiústavní [ustanovení pr. předpisu] upravuje dle žalobce v případě protizákonného rozhodnutí, kterým byla poškozenému způsobena nemajetková újma, k uplatnění předmětného nároku subjektivní promlčecí dobu toliko 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvědělo vzniklé nemajetkové újmě. Tato promlčecí doba k uplatnění předmětného nároku je dle žalobce svou krátkou délkou v českém právním řádu zcela bezprecedentní. Žalované není dle žalobce v zásadě možné způsobit nemajetkovou újmu, nýbrž pouze škodu. Ve smyslu § 636 obč. zák. je však tato skutečnost dle žalobce argumentačně bezpředmětná, neboť subjektivní lhůtak uplatnění nároku na náhradu škody nebo odčinění nemajetkové újmy pojí stejně dlouhá subjektivní promlčecí doba 3 let. Vystupuje-li stát v civilním sporu jako žalobce, promlčuje se jeho majetkové právo dle žalobce nikoliv v době 6 měsíců, nýbrž v šestkrát delší standardní promlčecí době 3 let. K této disparitě a zjevné nerovnosti práv a povinností žalobce a žalované v soukromoprávních vztazích, která se příčí čl. 4 odst. 3 Listiny, přitom ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny neexistuje dle žalobce rozumného a ospravedlnitelného důvodu. Ust. [ustanovení pr. předpisu] nešetří dle jeho názoru podstaty ani smyslu práv a oprávněných zájmů žalobcev pozici poškozené osoby. S ohledem na uvedené žalobce napadl ústavnost [ustanovení pr. předpisu] a má za to, že jeho nárok není promlčený. Žalobce navrhl, aby odvolací soud dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [anonymizováno] přerušil a podal u Ústavního soudu návrh na zrušení [ustanovení pr. předpisu] 7. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Po přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně učinil správná skutková zjištění o průběhu [anonymizováno] vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. [spisová značka] a o uplatnění nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne [datum]. Soud I. stupně rovněž nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení [ustanovení pr. předpisu], jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Odvolací soud se tak se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně jako správnými zcela ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje. 10. Podle [ustanovení pr. předpisu] se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle§ 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení [anonymizováno], v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. 11. Odvolací soud poukazuje na to, že judikatura Nejvyššího soudu České republiky je ustálena v závěru, že co se týče skončení [anonymizováno] ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem [anonymizováno] je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném [anonymizováno] vydáno. V posuzované věci bylo [anonymizováno] vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. [spisová značka] skončeno dne [datum rozhodnutí], kdy nabyl právní moci rozsudek ze dne [datum]. Šestiměsíční promlčecí doba tak n