62 CO 352/2022-52 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem pro zmeškání prvostupňový soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], úrok ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně (výrokem I/), dále uložil žalovanému v téže lhůtě povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrokem II/). 2. Rozhodoval o žalobě na zaplacení shora uvedených částek z titulu„ zesplatněné smlouvy o úvěru“. Soud I. stupně rozhodl o nároku žalobce rozsudkem pro zmeškání za stavu, kdy dovodil, že zákonné podmínky uvedené v § 153b o. s. ř. pro tento postup jsou splněny. Konstatoval, že náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z odměny za právní zastoupení dle [ustanovení pr. předpisu], o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy za jeden úkon právní služby přísluší částka [částka] (z tarifní hodnoty [částka]). Dále uvedl, že v daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby (z čehož 1 ve výši ½) dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii)) jednoduchá výzva k plnění, a dále žalobkyni přísluší nárok na 3 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkovou odměnu a paušály v částce [částka] pak navýšil o 21% DPH v částce [částka], kdy uzavřel, že žalobkyni svědčí náklady řízení v souhrnné částce [částka]. 3. Soud I. stupně dále uvedl, že:„ Náhradu nákladů právního zastoupení za další úkony právní služby soud žalobkyni nepřiznával,neboťžalobkyněprostřednictvímsvého právního zástupcepřes výslovnou výzvu soudu z jednání ze dne [datum] dodatečně nevyčíslila náklady řízení, které po žalovaném požaduje uhradit. Soud tedy v tomto směru vycházel z vyčíslení nákladů řízení, obsaženého v žalobě ze dne [datum]. Žádné další náklady řízení než ty, specifikované v žalobě ze dne [datum], žalobkyně nahradit nepožadovala.“ 4. Rozsudek co do výroku [spisová značka] včasnýmodvolánímžalobkyně,kterávytýkáprvostupňovému soudu, že nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon právní služby spočívající v účasti zástupce žalobkyně u ústního jednání, které se konalo dne [datum]. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], z něhož citovala. Zdůraznila, že soud je povinen rozhodovat o nákladech řízení nezávisle na účastnících, kdy není vázán jejich návrhy. Navíc doktrína je ustálena v závěru, že pokud se účastník výslovně nákladů řízení nevzdá, pak platí, že je požaduje v plnévýši.Veškerénákladyžalobkyně,včetněčasti jejího právního zástupce na jednání soudu, tak byly vynaloženy účelně. Navrhla proto odvolacímu soudu, aby výrok II/ v uvedeném kontextu změnil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] Žalovaný se k odvolání nevyjádřil (postup dle § 210 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). 5. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání, a v jeho mezích (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř., bez nařízení jednání / § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., a shledal, že odvolání žalobkyně je opodstatněné. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. Povinnost k náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je v daném sporném řízení založena na principu odpovědnosti za výsledek, kterým je úspěch (nebo naopak neúspěch) účastníka ve věci. Účastník je zcela úspěšný tehdy, pokud soud plně a beze zbytku vyhověl jeho žalobnímu návrhu, v případě peněžitého plnění - jak co do jistiny, tak do veškerého jím požadovaného příslušenství, k čemuž došlo v daném případě na základě vyhovujícího výroku ad I/rozsudku. 8. Právo na přiznání přiměřené (a právním předpisem stanovené) náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum], všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na [webová adresa]). Institut náhrady nákladů řízení tak představuje zvláštní případ náhrady škody, a to škody,kteráúčastníkovi vznikla v souvislosti se sporným řízením (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum]). Zastoupení žalovaného advokátem je výkonem ústavně garantovaného práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 LZPS. 9. Potud byla úvaha soudu I. stupně, který aplikoval na nákladový výrok ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., správná. Podle ustanovení § 151 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou /odst. 1/. 10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářemv rámci jeho oprávněnístanoveného zvláštnímprávnímpředpisemanebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávněnístanoveným zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly /odst. 2/. 11. V ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. se především promítá tzv. princip oficiality, kdy o nákladech řízení soud rozhodne bez ohledu na to, zda se toho účastníci domáhají, či nikoliv, postupuje tzv. z povinnosti úřední. Není přitom jakkoliv vázán návrhy stran, a to ani co do specifikace nákladů, které požadují přiznat (tedy které tzv. sami účtují). 12. Z obsahu spisu se podává, že prvostupňový soud po vyhlášení rozsudku pro zmeškání vyzval zástupce žalobkyně, aby písemně vyčíslil náklady řízení do tří dnů od konání ústního jednání. Skutečnost, že tak žalobce neučinil, promítl v úvaze o výši přiznané náhrady nákladů řízení, když nezohlednil účast právního zástupce u jednání konaného dne [datum], při kterém byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání. Tato úvaha je však nesprávná a v rozporu se zásadou oficiality, která je zakotvena v ustanovení § 151 o. s. ř. 13. Se žalobkyní je proto třeba souhlasit, že prvostupňový soud pochybil při svém výpočtu náhrady náklady řízení, které žalobkyni prokazatelně vznikly, když nezohlednil účast právního zástupce žalobkyně u jednání, jak to má na mysli ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. 14. Celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně za zaplacený soudnípoplatek v částce [částka], dáleodměna advokáta za 3,5 úkonů právní služby po [částka], 4 paušální náhrady po [částka] (§ 13 odst. 4 tarifu) a náhrada za 21 % DPH k nákladům právního zastoupení podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. v částce [částka], tj. náklady řízení v celkové částce [částka]. 15. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně v části týkající se výroku II/ nákladů řízení mezi účastníky řízení postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, jen pokud jde o částku žalobkyni přiznané náhrady nákladů řízení proti žalovanému, která činí [částka], přičemž ve zbytku ho v tomto výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.. 16. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen výrok I/ rozsudku soudu I. stupně v části, které se týkal předmětu řízení, neboť proti němu nebylo podáno odvolání (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). 17. Žalovaný, který neměl úspěch ve věci, nezavdal svým chováním podání odvolání (§ 143 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.), neboť k pochybení došlo zjevně toliko na straně soudu. Žalovanému však v daném řízení žádné odvolací náklady nevznikly, proto bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II/ tohoto usnesení.