62 CO 390/2021-84 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka]. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení ve výroku uvedené částky z titulu škody jí způsobené jednáním žalovaného v průběhu dědického řízení po zůstavitelce PhDr. [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], zemřelé dne [datum]. 2. Dle žalobních tvrzení žalovaný předložil neplatnou holografní závěť a zpochybnil v dědickém řízení její dědické právo ze závěti ze dne [datum] pořízené formou notářského zápisu sp. zn. NZ [číslo] a [spisová značka] JUDr. [jméno] [příjmení], čímž vyvolal sporné řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení žalobkyně uspěla, její žalobě bylo vyhověno rozsudkem č. j.: [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kde bylo provedeno rozsáhlé dokazování, ze kterého vyplynulo, že holografní závěť je zdařilým falzifikátem. V dědickém řízení sp. zn. [spisová značka] musela být ustanovena správkyně dědictví JUDr. [jméno] [příjmení], za činnost správkyně v období od [datum] do [datum] byla přiznána odměna ve výši [částka], kterou na základě usnesení č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] uhradila žalobkyně. Kdyby tedy žalovaný dědické právo nezpochybnil, vynaložené náklady by nenastaly. 3. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů a spisů sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [spisová značka], zjistil, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela [datum], dědické řízení bylo zahájeno dne [datum]. Žalobkyni svědčila závěť ve formě notářského zápisu z [datum], žalovaný notáři předložil [datum] holografní závěť ze dne [datum] ve prospěch žalovaného, okruh dědiců byl tedy sporný, jako dědic přicházel v úvahu i bratr zůstavitelky jako dědic ze zákona. Ohledně zjištění okruhu dědiců probíhala dvě občanskoprávní řízení, a to na základě pokynu soudu v dědickém řízení. První pod sp. zn. [spisová značka], kdy se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný není dědicem ze závěti, přičemž v tomto řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování včetně výslechu svědků a znaleckého zkoumání, avšak skončilo rozhodnutím o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Druhé řízení probíhalo pod sp. zn. [spisová značka] (po dobu prvního probíhajícího řízení bylo přerušeno) následně vyšlo z dokazování provedeného v řízení pod sp. zn. [spisová značka], přičemž soud dospěl k závěru, že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce, tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Po dobu vedení řízení od [datum] do [datum] byla ustanovena správkyně dědictví za odměnu [částka], kterou uhradila žalobkyně. Z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplynulo, že trestní stíhání žalovaného ohledně předložené závěti z [datum] bylo zrušeno. 4. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § 415, § 480c odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen ve zkratce „obč. zák.“). Uvedl, že o výši škody se žalobkyně dozvěděla až rozhodnutím odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým tento změnil rozhodnutí soudu prvního stupně č. j. [číslo jednací] a přiznal správkyni dědictví odměnu [částka]. Podle citovaného ustanovení § 415 obč. zák. každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Podmínkou vzniku odpovědnosti je pak jednání žalovaného spočívající v porušení obecné prevenční povinnosti, následek a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Soud I. stupně se proto zabýval tím, zda žalovaný porušil svou povinnost předložením holografní závěti notáři dne [datum]. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný měl holografní závěť získat při návštěvě zůstavitelky v LDN, přičemž sporná závěť ležela na nočním stolku. Svědkyně [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení], známé zůstavitelky, vypověděly, že byly přítomny sepisu sporné závěti. Žalobkyně netvrdila, že by za takové jednání byly trestně stíhány, ze spisů nic takového neplyne. Žalovaný měl sice finanční problémy a neshody ve své vlastní rodině, to však nezakládá jeho odpovědnost za existenci jím předložené závěti. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný o neplatnosti sporné závěti věděl, natož že on sám by ji padělal, jeho trestní stíhání ohledně předložené závěti z [datum] bylo zrušeno. Rovněž znalecké zkoumání v občanskoprávním řízení bylo opakované a složité, neboť jeho výsledek byl sporný, když znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] dospěla k závěru, že text závěti není spontánně psaný zůstavitelkou a jde o text napodobující rukopis zůstavitelky, podpis na listině je též napodoben podle podpisů zůstavitelky staršího data, znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] zjistil, že závěť datovanou [datum] nepsala, ani nepodepsala zůstavitelka, znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] uzavřel, že text listiny lze těžko hodnotit, když je snížen kvalitou psacího prostředku i sporný podpis je velmi obtížně zpracovatelný, avšak v rovině střední pravděpodobnosti je text závěti sepsán zůstavitelkou a vyloučil padělek listiny a konečně [anonymizována čtyři slova] [obec] dospěl k závěru, že pisatelkou závěti pravděpodobně není zůstavitelka. Zkoumání tak nebylo jednoznačné a nevyplynulo z něj, že by žalovaný závěť padělal. Soud I. stupně tedy uzavřel, že nelze dovodit, že by spornou závěť žalovaný předložil s úmyslem způsobit žalobkyni škodu, a to ani ve formě vědomého nedbalostního jednání a takové jednání nezakládá proto odpovědnost žalovaného za žalobkyní tvrzenou škodu ve smyslu § 415 obč. zák. Dále soud I. stupně uvedl, že odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů je povinen zaplatit dědic, který nabyl dědictví, jež není předluženo. 5. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanému, který byl ve sporu plně úspěšný náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem v celkové výši [částka], a to za čtyři úkony právní služby po [částka] dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) a čtyři režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 a. t. 6. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. 7. Žalobkyně v odvolání uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Uvedla, že usnesení (takto označuje žalobkyně v celém odvolání ze dne [datum] rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] – poznámka odvolacího soudu) je věcně nesprávné. Žalobkyně zrekapitulovala skutkové závěry, k nimž prvostupňový soud dospěl; konkrétní zjištění označila. Dále uvedla, že soud I. stupně špatně hodnotil důkazy, když dovodil, že zkoumání holografní závěti nebylo jednoznačné. Naopak ze znaleckých posudků vyplynulo, že závěť je padělek. Uvedené svědčí o tom, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné. Za nesprávné a nemožné pokládá žalobkyně i tvrzení soudu I. stupně, že si žalovaný nebyl vědom toho, že nepravá závěť je„ profesionálně připravený falzifikát“, jehož předložením v rámci dědického řízení může dojít k jeho neoprávněnému obohacení na úkor žalobkyně a současně výraznému zdržení při projednání dědického řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný, pokud nepravou závěť sám nevyhotovil, pak o tom, že se jedná o falzifikát, minimálně musel vědět. Dále žalobkyně vytýká soudu I. stupně, že se nezabýval její argumentací ad absurdum a dovodil absurdní závěr skutkové situace, který vedl k nesprávnému právnímu závěru, že žalobu je třeba zamítnout. Uvedla, že dědický soud dospěl k závěru, že zpochybněním veřejné listiny ve prospěch žalobkyně došlo k přenosu důkazního břemene na žalovaného, který jej neunesl, a tudíž prodloužení dědického řízení o dobu projednávání dědické žaloby je třeba přičíst výhradně k tíži žalovaného. 8. Žalobkyně závěrem žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu, popřípadě navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu rozhodnutí. 9. Při jednání před odvolacím soudem žalobkyně doplnila, že kdyby žalovaný falzifikát závěti nepředložil, tak by ani nebylo nutno ustanovit správkyni dědictví a škoda by tak nebyla vznikla. 10. Žalovaný se ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobkyně po meritorní stránce ztotožnil s rozsudkem soudu I. stupně a považoval jej za věcně správný. K absenci zhodnocení argumentu ad absurdum uvedl, že soud I. stupně měl dostatek důkazů svědčících pro zamítnutí žaloby a důkaz ad absurdum se provádí tehdy, pokud je nutno vyloučit výklad právního předpisu, protože je nesmyslný nebo vede k rozporu s jinou právní normou nebo vede k nemožnému. Nic z toho není v projednávané věci existentní. 11. Žalovaný závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně v plném rozsahu potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. 12. Odvolací soud po zjištění