68 CO 337/2022-201 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zastavil řízení co do 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II) a vyslovil, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Soud I. stupně uvedl, že tak rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalované poskytnutí částky [částka] jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o odstranění nedovoleně umístěné pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace (hlavní řízení), které bylo zahájeno dne [datum] doručením žádosti účastníků (včetně žalobkyně) o nařízení odstranění nedovolené pevné překážky z účelové komunikace a dosud nebylo skončeno, trvá tak 8 let a 3 měsíce, přičemž v jeho průběhu bylo zahájeno řízení o určení právního vztahu – o právní povaze cesty – jakožto předběžné otázce (vedlejší řízení), pro něž bylo hlavní řízení o odstranění překážky přerušeno. Správní orgány jak v rámci hlavního, tak i vedlejšího řízení dlouhodobě nerespektovaly zákonné lhůty k učinění jednotlivých úkonů ani závazný právní názor nadřízeného správního úřadu, jenž byl nucen na podnět účastníků řízení či z vlastní iniciativy opakovaně činit opatření proti nečinnosti, věc byla delegována z Městského úřadu Špindlerův Mlýn na Městský úřad Vrchlabí a následně na Městský úřad Dvůr Králové nad [příjmení]. Žalobkyně spolu s ostatními účastníky řízení vyjma nespočtu telefonátů, podání a přípisů, podali tři stížnosti proti postupu správního orgánu, šest žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti, pět odvolání proti správním rozhodnutím, dvě urgence výkonu rozhodnutí o předběžném opatření, dvě oznámení o nerespektování povinnosti uložené nadřízeným správním úřadem, jednu žalobu na nečinnost správního orgánu a jeden podnět veřejnému ochránci práv k přešetření postupu správních orgánů. Žalobkyně vyslovila přesvědčení o tom, že na předmětné správní řízení dopadá Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen„ NS“) ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“), když bylo dotčeno vlastnické právo žalobkyně (přístup k nemovitostem v jejím vlastnictví). Neúměrně dlouhé řízení žalobkyni způsobilo nemajetkovou újmu, jejíž výši vyčíslila v souladu se závěry Stanoviska na částku [částka], když k základní částce ve výši [částka] za rok řízení s polovičním krácením za první dva roky řízení, přičetla 50 % základní částky, neboť umístěním nedovolené pevné překážky na komunikaci došlo k zamezení příjezdu k nemovitosti žalobkyně, které je přes 80 let, je nucena dopravovat se do své nemovitosti pěšky, vystavuje se riziku spojenému s dopravní nedostupností nemovitosti pro složky integrovaného záchranného systému. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dopisem ze dne [datum], ta jej odmítla dopisem ze dne [datum]. 3. Soud I. stupně uvedl, že žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Žalovaná stvrdila, že žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy za řízení o odstranění pevné překážky, jakkoliv ve věci probíhala dvě samostatná řízení, vyslovila nesouhlas s tím, že by na předmětné řízení Stanovisko dopadalo, neboť předmětem řízení je ochrana veřejného subjektivního práva (užívání veřejně přístupné cesty), které vzniká při splnění zákonných podmínek předem neurčenému okruhu uživatelů přímo ze zákona. Je tak nutno se zabývat jednotlivými průtahy, které ovšem žalobkyně musí tvrdit, což nečiní. Žalovaná uvedla, že pokud by soud dospěl k závěru, že na věc lze aplikovat čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), pak namítá, že předmětem správního řízení byla skutkově složitá věc, žalobkyně nemá v předmětné nemovitosti trvalý pobyt, slouží pouze k rekreačním účelům. Žalovaná nesouhlasila se stanovením základní částky na [částka] za rok řízení ani s jejím procentuálním navýšením. 4. Soud I. stupně dále uvedl, že 1. vedlejší účastník namítl, že se žalobkyně měla především domáhat zřízení práva nezbytné cesty v civilním řízení, pokud se jí se sousedy nepodařilo dohodnout. Znepřístupnění původní cesty vedoucí přes jejich pozemek nemělo zásadní vliv na provoz stavby (dalšího souseda žalobkyně – poznámka odvolacího soudu). Běžným osobním automobilem se po inkriminované cestě nebylo možno dostat ani před rokem [rok] a bylo nutno použít automobil terénního typu. Tento stav platí v zásadě dosud. 5. Druhý vedlejší účastník namítl, že jako silniční správní úřad rozhodoval pouze v řízení o určení právní povahy cesty, v řízení o odstranění pevné překážky nijak nefiguroval. Výsledkem řízení o určení právní povahy cesty je rozhodnutí deklaratorního charakteru, které nijak nekonstituuje práva ani povinnosti a nemá na existenci veřejně přístupné účelové komunikace vliv. Nebyly tak splněny judikatorně vymezené podmínky použitelnosti čl. 6 Úmluvy na délku správního řízení, když deklaratorní rozhodnutí vedlejšího účastníka nemohlo mít vliv na existenci či rozsah vlastnického práva žalobkyně a nemohlo její vlastnické právo omezit. Ostatně sama žalobkyně označila spor za marginální, pak není splněna ani podmínka, že jde o spor, který musí být opravdový a vážný. Dále dodal, že se především jedná o sousedský spor, který by měl být řešen v rovině soukromého práva. Manželé [příjmení] (sousedé žalobkyně, kteří na svém pozemku zbudovali překážku – poznámka odvolacího soudu) v rámci smírného řešení sporu vybudovali na svém pozemku novou spojnici na veřejně přístupnou účelovou komunikaci nacházející se nad jejich pozemky, ze které žadatelé o odstranění pevné překážky obsluhují své nemovitosti. Tuto alternativní cestu začali někteří z žadatelů, včetně žalobkyně, i užívat. Žalobkyně tak neztratila přístup ke svým nemovitostem, může je obsluhovat i motorovými vozidly. 6. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení z požadované jistiny od [datum] do [datum], pročež řízení částečně zastavil. 7. Soud I. stupně po provedeném dokazování a po citaci ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí na straně jedné v zákonem stanovené lhůtě a na straně druhé v přiměřené lhůtě a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, poté, kdy popsal průběh namítaného řízení i řízení vedlejšího, posuzoval předně to, zda lze na délku posuzovaného (správního) řízení aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tak i závěry Stanoviska, v této souvislosti zdůraznil, že pro kladné zodpovězení této otázky musí být kladně zodpovězeny otázky dílčí, a to, zda jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy, přičemž dospěl k pozitivnímu výsledku. 8. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že v řízení jde o odstranění pevné překážky na příjezdové komunikaci, která, jak bylo ve správním řízení uzavřeno, tvoří jedinou příjezdovou cestu sjízdnou běžnými motorovými vozidly k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně, existující od nepaměti, přičemž výsledek řízení tak má přímý vliv na výkon práva soukromoprávní povahy (výkon vlastnického práva). Soud I. stupně se vypořádal s žalovanou odkazovanými závěry učiněnými v rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen„ MS“) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 Co 64/2018 – 131, v němž odvolací soud neshledal aplikovatelnost čl. 6 Úmluvy na správní řízení, které se týkalo určení právní povahy komunikace ležící na sousedním pozemku, přičemž žalobkyně v tomto jiném řízení ani netvrdila existenci veřejně přístupné účelové komunikace k nemovitostem v jejím vlastnictví existující od nepaměti. Soud I. stupně uvedl, že na rozdíl od žalovanou odkazovaného řízení, se řízení projednávané v této věci týká odstranění překážky bránící žalobkyni v užívání jediné příjezdové cesty k nemovitostem v jejím vlastnictví, existující od nepaměti, přičemž řízení o určení právní povahy této cesty je řízením vedlejším, do jehož vyřešení bylo řízení o odstranění pevné překážky přerušeno. 9. Soud I. stupně poté, kdy rozhodné období řízení vymezil daty [datum], kdy řízení bylo zahájeno a jedná se o den, který následuje v souladu s ust. § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, po uplynutí 30 denní lhůty k vyřízení podnětu účastníka správního řízení, neb