68 CO 41/2022-181 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně konstatoval, že v řízení o žádosti žalobce o přiznání průkazu ZTP podané dne [datum], vedeném před Úřadem práce ČR – pobočka [obec], Ministerstvem práce a sociálních věcí, Krajským soudem v [obec] a Nejvyšším správním soudem, došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I), dále zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zmocněnce (výrok III). 2. Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení, v němž usiloval o vydání průkazu osoby s tělesným zdravotním postižením (dále jen„ ZTP“) a za niž žádal peněžité zadostiučinění ve výši [částka]. 3. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil podáním ze dne [datum] a ta jej (stanoviskem ze dne [datum]) odmítla. Průběh řízení o žádosti žalobce o přiznání průkazu ZTP soud I. stupně podrobně popsal v odst. 5 napadeného rozsudku, na nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Jako stěžejní lze uvést, že řízení bylo zahájeno dne [datum] před Úřadem práce ČR - pobočka [obec], který dne [datum] vydal rozhodnutí, jímž žalobci průkaz ZTP nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce dne [datum] odvolal, jeho odvolání bylo dne [datum] Ministerstvem práce a sociálních věcí zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno. Žalobce následně podal žalobu ke Krajskému soudu v [obec], který rozsudkem ze dne [datum] rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ministerstvo práce a sociálních věcí podalo proti tomuto rozsudku dne [datum] kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] zamítnuta. Rozhodnutím ze dne [datum] Ministerstvo práce a sociálních věcí (odvolací orgán) zrušilo rozhodnutí úřadu práce (správního orgánu prvního stupně) a věc mu vrátilo k novému projednání, a to z důvodu vad napadeného rozhodnutí, jakož i vad řízení, které jeho vydání předcházelo. Úřad práce pak nově rozhodl dne [datum] a žádost žalobce o průkaz ZTP pro období od [datum] do [datum] zamítl a ode dne [datum] mu trvale přiznal průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem„ TP“. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí dne [datum] odvolal a Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne [datum] změnilo rozhodnutí úřadu práce tak, že žádost žalobce o přiznání průkazu ZTP se zamítá. Proti tomuto rozhodnutí žalobce opětovně brojil správní žalobou, podanou ke Krajskému soudu v [obec], který ji rozsudkem ze dne [datum] zamítl. Na základě kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum] rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v [obec] poté dne [datum] vydal rozsudek, jímž žalobu znovu zamítl. Žalobce podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum] zamítl. 4. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně, který v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve věci rozhodl bez nařízení jednání, aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“, a po citaci § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2 a § 31a odst. 1 tohoto zákona uzavřel, že žalobce předně splnil zákonnou podmínku pro uplatnění nároku u soudu, když svůj nárok předtím uplatnil u žalované. Dále se pak zabýval tím, zda je splněn první z odpovědnostních předpokladů na straně žalované, totiž zda v řízení o vydání průkazu ZTP došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona o odpovědnosti za škodu. Konstatoval, že řízení, které bylo zahájeno dne [datum], dosud není skončeno a že zejména s přihlédnutím k tomu, že toto řízení trvá již více než 8 let, nelze jeho dobu považovat za přiměřenou, byť se jedná o řízení skutkově i hmotněprávní složité. V této souvislosti poukázal na to, že v jeho rámci bylo prováděno sociální šetření a že před rozhodnutím ve věci musely být vždy vypracovány posudky týkající se zdravotního stavu žalobce. Věc vykazovala složitost rovněž po stránce právní (kdy byla řešena otázka možné aplikace zákona č. 313/2013 Sb., k níž se ve svém rozhodnutí vyjadřoval i Nejvyšší správní soud) a rovněž po stránce procesní, což bylo způsobeno zejména aktivitou žalobce, který správní i soudní orgány opakovaně zahlcoval rozsáhlými podáními, dále bylo třeba reagovat na námitky podjatosti a opakovaně bylo rozhodováno též o přerušení řízení. Věc byla řešena před čtyřmi státními orgány, a to před správním orgánem prvního stupně a odvolacím správním orgánem, dále pak před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem, přičemž oba tyto soudy ve věci rozhodovaly celkem třikrát. Co se týče chování žalobce coby poškozeného, je třeba mu přičíst zásadní podíl na délce řízení, neboť (jak již bylo zmíněno) zahlcoval orgány státu velmi obsáhlými podáními, ačkoliv byl z jejich strany opakovaně upozorňován (viz citace z rozsudků Krajského soudu v [obec] a Nejvyššího správního soudu v odst. 5 napadeného rozsudku), že jeho podání jsou nepřiměřená předmětu a podstatě řízení a některé z jeho stále se opakujících argumentů jsou zcela irelevantní či zjevně nesmyslné. Nadto se žalobce opakovaně odmítl podrobit dalším sociálním šetřením, což ztížilo vypracování posudků. Z rozhodnutí správních orgánů, jimiž byla jeho žádost zamítnuta, vyplývalo a žalobce na to byl výslovně upozorněn i ze strany Nejvyššího správního soudu (v rozsudku ze dne [datum]), že namísto zatěžování soudů desítkami stran podání by mohl velice jednoduše dosáhnout toho, oč usiluje (přiznání průkazu ZTP) tím, že by si podal novou žádost, která by se (již bez jakýchkoliv pochyb) posuzovala dle nové a pro něj příznivější právní úpravy (účinné od 1. 1. 2014), dle níž by mu tento průkaz vzhledem k jeho zdravotnímu stavu (podle závěrů posudku z [datum]) právem náležel, přičemž správní orgány závěry posudkové komise v dosavadním řízení nereflektovaly jen z toho důvodu, že vzhledem k datu podání žádosti aplikovaly předchozí právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, ten soud I. stupně hodnotil jako plynulý, koncentrovaný a bezprůtažný. Nebylo sice možno přehlédnout, že rozsudek krajského soudu ze dne [datum] byl zrušen Nejvyšším správním soudem pro vady řízení, nicméně tato skutečnost délku řízení neovlivnila tolik jako složitost věci a procesní aktivita žalobce. Přestože s ohledem na předmět řízení by bylo možno usuzovat na jeho zvýšený význam pro žalobce, není takový závěr namístě. Žalobce totiž namísto toho, aby v souladu se závěry a doporučeními orgánů veřejné moci jednal efektivně a jednoduše dosáhl svého cíle podáním nové žádosti po [datum], pokračoval ve vedení řízení a svými podáními zahlcoval orgány státu. To svědčí o tom, že jeho počínání bylo motivováno jinak než skutečnou snahou o získání průkazu ZTP. 5. Po zvážení všech výše uvedených skutečností (totiž že řízení nebylo zatíženo žádnými excesy v postupu orgánů veřejné moci, vykazovalo zvýšenou míru složitosti, sám žalobce se na jeho délce podílel a že toto řízení pro něj mělo význam spíše jen nepatrný) dospěl soud I. stupně k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním se v daném případě jeví konstatování porušení práva, které je plnohodnotnou formou kompenzace utrpěné újmy (§ 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu). 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce v základu svého nároku uspěl, a proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení představovaná pěti paušálními částkami po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb. 7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, které doplnil ještě i podáním ze dne [datum]. Namítal, že soud I. stupně v napadeném rozsudku neuvedl v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. argumenty žalobce ze žaloby ze dne [datum] a k těmto argumentům se nevyjádřil, tedy neuvedl, jak je hodnotil po stránce skutkové a právní, a že nezdůvodnil, proč neprovedl dokazování příslušnými správními a soudními spisy, ačkoliv to žalobce navrhoval. Za rozporné a zmatečné označil tvrzení soudu I. stupně, že posuzované řízení dosud neskončilo, neboť je-li současně uváděno, že dne [datum] rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem, jímž kasační stížnost žalobce zamítl, pak se jedná o rozhodnutí konečné, po němž žádné řízení již neprobíhá. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že posuzované řízení bylo složité, naopak je přesvědčen, že bylo jednoduché, avšak správní orgány a soudy byly nečinné a řízení zatížily vadami. Ohradil se proti závěru, že by se svým jednáním na délce říze