69 CO 104/2022-224 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované 1 povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I), žalované 2 uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím (výrok II), žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované 1 domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok III), žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované 2 domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok [příjmení]), řízení zastavil v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované 1 domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok V), řízení zastavil v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované 2 domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok [příjmení]), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (výrok VII) a uložil žalovaným zaplatit [země] soudní poplatek ve výši [částka] (výrok VIII). Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy za vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy vzniklé jí v souvislosti s dopravní nehodou, ke které došlo v katastru obce Brloh dne [datum]. 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, která byla zaviněna řidiči vozidel pojištěných u žalované 1 (ze 70 %) a u žalované 2 (z 30 %), při této nehodě byla žalobkyně zraněna. Utrpěla poměrně vážná poranění ruky, která mohla důvodně vzbuzovat obavu z její ztráty v zápěstí. Její zranění, [anonymizováno] ruky a nohy, si vyžádala léčení po dobu několika měsíců v nemocnici, poté další [anonymizována dvě slova] s krátkodobými [anonymizováno], dále rehabilitace včetně pobytu v lázních. Celkem podstoupila 8 [anonymizováno], při kterých byla uvedena do celkové anestezie. Po nehodě a v době léčení byl psychický stav žalobkyně špatný, musela vyhledat odbornou pomoc. Zároveň nebylo v řízení prokázáno, že by narušení vztahu s manželem bylo vyvoláno výlučně předmětnou nehodou a zraněními při ní utrpěnými. Základ manželských potíží existoval již předtím, zranění v důsledku nehody vedla spíše ke gradaci těchto potíží. Žalované uhradily žalobkyni na náhradu vytrpěných bolestí celkem [částka]. 3. Na základě těchto zjištění posoudil soud prvního stupně věc podle příslušných ustanovení [ustanovení pr. předpisu], o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a [ustanovení pr. předpisu], občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). Pokud jde o nárok žalobkyně na bolestné, uvedl, že úvahu o stanovení přiměřeného bolestného nelze redukovat na bodový výpočet podle metodiky, která je právně nezávazná, nýbrž soud musí sám zohlednit okolnosti konkrétní věci a kriticky zhodnotit i to, k čemu došli ve svých výpočtech lékaři (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Hodnocení bolestí provedené znalcem dr. [příjmení] z tohoto pohledu rozčlenil na dva základní okruhy. V první řadě šlo o bolesti způsobené popsanými zraněními včetně jejich následného léčení, u nichž dr. [příjmení] aplikoval přímo položky metodiky a dospěl k hodnocení vytrpěných bolestí tak, že v roce [rok] odpovídaly bodovému hodnocení celkem [číslo] body (nepočítaje položku dalšího vymknutí zápěstí), v roce [rok] dalším celkem [anonymizováno] bodům, v roce [rok] celkem [anonymizováno] bodům a v roce [rok] celkem [anonymizováno] bodům. V tomto rozsahu o vytrpěných bolestech nebylo mezi stranami sporu a žalované podle toho i plnily. Druhou množinu představovalo analogické použití položek metodiky pro ohodnocení podstoupených anestezií, což dr. [příjmení] vypočetl na [anonymizováno] bodů za rok [rok], [anonymizováno] bodů za rok [rok], [anonymizováno] bodů za rok [rok] a [anonymizováno] bodů za rok [rok]. 4. Soud prvního stupně dále uvedl, že ve vztahu k vytrpěným zraněním a jejich léčení (před zohledněním anestezií), představují vzhledem k hodnotě bodu dle metodiky ([částka] za rok [rok], [částka] za rok [rok], [částka] za rok [rok] a [částka] za rok [rok]) výchozí částky cca [částka] za bolesti [anonymizováno] se zraněními a [anonymizováno] v roce [rok], cca [částka] za bolesti [anonymizováno] s [anonymizováno] v roce [rok], cca [částka] za bolesti [anonymizováno] s [anonymizováno] v roce [rok] a cca [částka] za bolesti [anonymizováno] s [anonymizováno] v roce [rok]. Soud prvního stupně však zohlednil, že k vymknutí ruky žalobkyně při samotné nehodě došlo ve dvou liniích skloubení. V tomto směru nepovažoval za rozhodující, že metodika nerozlišuje v detailu, ve které linii skloubení k vymknutí dojde. Za podstatné považoval, že v tomto konkrétním případě šlo o poranění většího rozsahu, než kdyby k němu došlo jen v jednom skloubení, tudíž se jeví jako odpovídající stanovit bolestné přiměřeně této skutečnosti, tedy hodnotit vymknutí zápěstí nikoli částkou cca [částka] (což odpovídá 50 bodům dle metodiky násobeným [částka]), nýbrž částkou dvojnásobnou. Soud prvního stupně proto považoval za přiměřené zvýšit výchozí částku za rok [rok] o [částka] na [částka]. Soud prvního stupně rovněž považoval za nezbytné zohlednit celkové anestezie, které žalobkyně podstoupila, a to v roce [rok] dvě, v roce [rok] tři, v roce [rok] dvě a v roce [rok] jednu. Uvedl, že tyto [anonymizováno] jsou pro každého člověka do jisté míry zatěžující, tím spíše, když se opakují během období mírně přesahujícího tři roky osmkrát. Tyto anestezie zohlednil nikoli pomocí analogického použití nepřípadných položek metodiky, nýbrž přiměřeným navýšením výchozí částky stanovené s ohledem na skutečně vytrpěná zranění. S ohledem na tento faktor považoval za přiměřené zvýšit výchozí částky za jednotlivé roky o přibližně 10 %, na výsledné částky [částka] za rok [rok], [částka] za rok [rok], [částka] za rok [rok] a [částka] za rok [rok]. 5. Nárok žalobkyně na další nemajetkovou újmu následně soud prvního stupně rozdělil na několik okruhů skutkových okolností. 1) [anonymizováno] a rekonvalescence omezující zapojení do společenského a rodinného života, 2) odkázání na pomoc druhých a omezení v běžném životě po propuštění do domácího léčení, 3) zmeškané rodinné příležitosti, 4) intenzivní strach o život a psychický šok bezprostředně po nehodě s obavami o ztrátu končetin, 5) úzkosti, deprese a pocity méněcennosti v době po návratu z nemocnice, 6) odchod manžela, byť s pozdějším návratem k rodině. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], neshledal, že by žalobkyni vznikl nárok na další náhradu z titulu okruhů uvedených pod body 1) a 2), tedy z titulu bolestí, útrap, obav, omezení, odkázání na pomoc druhých apod., nakolik byly spojeny s léčením zranění žalobkyně. Její zranění byla vážná a je zřejmé, že léčení takových zranění je pravidelně spojeno s řadou naznačených útrap. Léčení žalobkyně bylo přitom i dle ní přiměřené těmto zraněním, tedy nikoli výrazně delší nebo náročnější než ve srovnatelných případech. 6. Pokud šlo o okruh ad 3), tedy zameškané rodinné příležitosti, soud prvního stupně především uvedl, že jakékoli náročnější léčení nutně zasáhne do běžného života poškozeného a tím velmi pravděpodobně naruší i některé jinak obvyklé rodinné oslavy. Bylo by spíše vzácností, pokud by se několikaměsíční léčení veškerým takovým událostem zcela vyhnulo. Události, které žalobkyně uvedla, považoval soud prvního stupně za relativně běžné, s menším významem z hlediska rodinného života. Šlo vesměs o jmeniny, dále první školní den v daném školním roce (nikoli ovšem první školní den kteréhokoli z dětí žalobkyně vůbec, žádné z nich nešlo do první třídy), dále o [jméno]. Nemožnost oslavy výročí svatby v situaci přinejmenším problematického vztahu mezi oběma manžely soud prvního stupně rovněž neshledal za zvláštní újmu žalobkyně. Pokud jde o vlastní 40. narozeniny žalobkyně dne [datum], soud akceptoval, že muselo být nepříjemné je trávit v nemocnici, nicméně žalobkyně z ní byla dle propouštěcí zprávy propuštěna již [datum] v cca 8.45 hod., příležitost k oslavě narozenin se tak opozdila o jeden den. 7. Naproti tomu soud prvního stupně shledal, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu další nemajetkové újmy z důvodu strachu a psychického šoku bezprostředně po nehodě (ad 4)). V tomto případě nešlo jen o to, že žalobkyně utrpěla otevřenou zlomeninu ruky. Ta je pro zraněného, který je při vědomí a vnímá, že mu z těla vyčnívají vlastní kosti, nepochybně traumatizující prakticky vždy. Zde ovšem navíc byla důvodnou obava, že může dojít k úplné anatomické ztrátě ruky v zápěstí. K tomu přistupovala další zranění, krvácení apod. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že v tomto případě psychická újma žalobkyně spojená s vnímáním [anonymizováno] bezprostředně po nehodě překračuje rámec kompenzovaný již v rámci bolestného. Zároveň vzal v úvahu, že tento stav netrval enormně dlouho (podle samotné žalobkyně půl hodiny), přičemž po probuzení v nemocnici již byl stav stabilnější a přes možné další obavy z trvalých následků již nepochybně ze subjektivního pohledu ne tak akutně hrozivý. Z těchto důvodů soud prvního stupně považoval za přiměřenou náhradu této další nemajetkové újmy na