69 CO 99/2022-185 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalobci povinnost zaplatit za soudní poplatek částku [částka] (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok III.). 2. Takto nalézací soud rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že žalobce je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] vymezené dle zákona č. 72/1994 Sb., v budově [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví], a dále spoluvlastníkem podílu ve výši [číslo] na společných částech v budově [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví] a dále je spoluvlastníkem nebytové jednotky s podílem o velikosti [číslo], nebytová jednotka v budově [adresa], je zapsaná na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], se kterou souvisí i spoluvlastnický podíl na budově v budově [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] o velikosti [číslo] (dále též NB 24). Žalovaný byl minimálně od roku 2017 osobou odpovědnou za správu předmětných nemovitostí. Statutárním orgánem žalovaného je od [datum] společnost [právnická osoba] Žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek a poskytovatelem služeb v předmětném domě. Žalovaný doručil žalobci dne [datum] opravné vyúčtování služeb a ostatních nákladů, žalobce dne [datum] doručil námitky, na které nebylo nijak reagováno. Žalovaný dále žalobci v období od [datum] do [datum] nezaslal vyúčtování služeb a ostatních nákladů k nebytovému prostoru za rok 2018 a v období od [datum] do [datum] za rok 2019. Žalovaný dále doručil žalobci dne [datum] vyúčtování služeb a ostatních nákladů k bytu za rok [rok], ten na to reagoval námitkami doručenými dne [datum], na ně rovněž nebylo ze strany žalovaného nijak reagováno. 3. Po právní stránce soud posoudil věc dle zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále též„ zákon o poskytování služeb“) a co se týká vyúčtování služeb za rok [rok] pak v aktuálně účinném znění. Soud dále věc posuzoval podle zákona č. 89/25012 Sb. - občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále též„ o. z.“). Co se týká vyúčtování za rok 2019, soud se řídil zákonem č. 209/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu. 4. Ohledně prvního nároku, tedy nevypořádání námitek žalobce z opravného vyúčtování za rok 2017, které bylo žalobci doručeno dne [datum], soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu z 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 - ústavní stížnost podanou proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2495/09, nebo rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 5417/2016). Pokud žalobce uplatnil ve lhůtě 30 dní od doručení opravného vyúčtování za rok [rok], tedy dne [datum] námitky, měl je žalovaný do [datum] vyřídit dle ustanovení § 8 odst. 2 zákona o poskytování služeb, a to bez ohledu na skutečnost, že již jednou vyřídil námitky k prvnímu vyúčtování za rok [rok]. Pokud tak neučinil, vzniklo žalobci právo dle ustanovení § 13 zákona o službách na pokutu ve výši [částka] za každý den prodlení. Za období od [datum] do [datum] tak pokuta činila částku [částka] ([číslo] * 50). Námitky k řádnému i k opravnému vyúčtování ze strany žalobce se obsahově lišily. 5. Stejně tak žalobci vzniklo právo na nevyřízení námitek k vyúčtování k bytu za rok 2020. Žalovaný nesporoval pozdní zaslání námitek dne [datum], a souhlasil s tvrzením žalobce, že lhůta k podání námitek žalobci běžela od [datum], žalobci tak vzniklo právo na pokutu v období od [datum] (po uplynutí 30 dní od doručení námitek) do [datum], tedy za 112 dní a pokuta tak činila částku [částka] (112 * [částka]). 6. Žalovaný dále sporoval, že by byl povinen doručovat vyúčtování služeb a poskytnutých plnění v případě jednotky, která je spoluvlastněna více osobami, které si dle ustanovení § 1185 odst. 2 o. z. nezvolily svého společného zástupce. K tomu soud konstatoval, že v roce 2017 žalovaný poslal první i druhé vyúčtování k nebytové jednotce žalobci a stejně tak učinil i u vyúčtování za rok 2020. Právo účastnit se správy společné věci mají všichni spoluvlastníci nebytové jednotky. Navíc splatnost doplatku či nedoplatku je pak vázána na řádné doručení vyúčtování (§ 7 odst. 1 zákona o poskytování služeb). Pokud by žalovaný nemusel doručovat nikomu, když není ustanoven společný zástupce, není zřejmé, kdy by nastala splatnost vyúčtování. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1859/2019, ze dne [datum rozhodnutí], které nevylučuje, aby pro účely hlasování na shromáždění vlastníků jednotek zastupoval vlastníky, kteří nezvolili společného zástupce, jeden ze spoluvlastníků. Dovodil následně, že pokud si podíloví spoluvlastníci jednotky nezvolí společného zástupce, musí být vyúčtování služeb dle zákona o službách doručené každému ze spoluvlastníků. Za rok 2018 tak soud přiznal žalobci pokutu za období od [datum] (do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období musí poskytovatel služeb vyhotovit vyúčtování) do [datum], tedy za 898 dní, celkem částku [částka] (898 * 50). Za rok [rok] to pak bylo období od [datum] (dle zákona č. 209/2020 Sb.) do [datum], prodlení celkem v délce 408 dní činilo pokutu ve výši [částka] (408 * 50). 7. Soud se neztotožnil s námitkami žalovaného, že po něm nelze zaplacení pokuty spravedlivě požadovat. Jakkoli je částka [částka] vysoká pro společenství vlastníků jednotek, jehož jedinou činností je správa domu a pozemku, jedná se o prodlení ve čtyřech případech a až pak součet těchto částek je poměrně vysoký. Zákon o poskytování služeb tak má motivovat společenství vlastníků jednotek k tomu, aby řádně vyúčtovávalo poskytnuté služby, není to nástroj pouze pro pronajímatele bytů, jak tvrdil žalovaný. Žalobce je skutečně aktivní v podávání nejrůznějších námitek k ročním vyúčtováním, a u stejného soudu již byl veden jeden spor. Nicméně toto právo nelze žalobci upřít a nelze to považovat za důvod, pro který nelze spravedlivě požadovat hrazení pokuty. Je–li to způsob, jakým si žalobce vyřizuje účty vůči společenství vlastníků jednotek, jedná se o způsob v souladu se zákonem. Soud zdůraznil, že žalobce nepožaduje pokutu za to, že námitky nebyly vyřízeny řádně, nebo že žalovaný nereagoval na další řetězící se námitky. Žalobce se omezil na dvě úplně nevyřízené reklamace a dvě nedoručená vyúčtování a toto právo mu nelze upřít. Proto žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu účastníků ve sporu. 8. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání a to do jeho výroků II. a III. Předně nalézacímu soud vytkl, že nepřihlédl k tvrzení žalovaného, že žalobce musí ve smyslu ustanovení § 1185 odst. 2 věta první o. z. zmocněn ostatními spoluvlastníky předmětné nebytové jednotky [číslo] (dále jen„ NB 24“) k podání žaloby v rozsahu vztahujícím se této jednotce, když v tomto smyslu nijak nezkoumal zmocnění žalobce ostatními spoluvlastníky k podání žaloby. Žalobce k podání žaloby ve vztahu k NB 24 oprávněn nebyl, neboť žalovaný nemá informace o tom, že by jej spoluvlastníci NB 24 zvolili jako společného zástupce k uplatňování jejich nároků ve smyslu ustanovení § 1185 odst. 2 věta první o. z. Nalézací soud tak nesprávně posoudil věcnou aktivní legitimaci žalobce. 9. Dále pak nalézacímu soudu vytkl, že nesprávně posoudil, že v případě nezvolení společného zástupce spoluvlastníků je žalovaný povinen doručovat vyúčtování všem spoluvlastníkům, neboť je na daný vztah nutné aplikovat obecná ustanovení o spoluvlastnictví. Ovšem takový závěr je nesprávný, neboť v případě aplikace obecných ustanovení o spoluvlastnictví by spoluvlastníci byli v solidárním postavení věřitelů, resp. osob, vůči kterým je žalovaný povinen plnit svou povinnost, a bylo by tedy zcela dostatečné, pokud by tuto splnil pouze vůči jednomu z nich. 10. Dále pak nalézací soud nesprávně posoudil, zda jsou splněny podmínky pro uplatnění moderačního práva soudu a nesnížil žalobcem uplatněnou pokutu. Nesprávně konstatoval, že pokud si žalobce prostřednictvím žaloby vyřizuje účty se žalovaným a dalšími spoluvlastníky, tak je to způsob, který je po právu a nelze jej odepřít, když se zjevně jedná o šikanózní výkon práva v rozporu s dobrými mravy a soud by takový výkon odepřít měl. 11. Dále nalézací soud nesprávně vyhodnotil účelnost nároku, když žalovaný je ve vztahu k NB 24 jedním ze spoluvlastníků, přičemž tito v drtivé většině jsou také vlastníky bytové jednotky v domě. Tito tak uhradí žalovanou pokutu prostřednictvím žalovaného a jemu placených poplatků, žalobce