70 CO 280/2022-317 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žalovaná je povinna na nákladech řízení žalobkyni zaplatit částku [částka] (výrok III.). 2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalované provést v době od [datum] do [datum] kompletní fasádu na budově B při výstavbě bytového domu v ulici Na Lysinách, [obec a číslo]. Termín dokončení díla byl stanoven na [datum]. Žalovaná dílo včas nedokončila a nepředala. Žalobkyně proto dne [datum] odstoupila od smlouvy. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty dle smlouvy o dílo (čl. XIII odst. [číslo]) za prodlení s plněním díla ve výši [částka] za každý i započatý den prodlení, za období od [datum] do [datum] (tj. 210 dní) smluvní pokuta dosáhla výše [částka]. 3. Žalovaná vznesla kompenzační námitku. Tvrdila, že žalobkyně neuhradila fakturu [číslo] na částku [částka] a fakturu [číslo] na částku [částka] za vykonané práce. Dále požadovala zákonný úrok z prodlení k [datum] ve výši [částka]. Žalovaná uplatnila i nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s platbou faktur ve výši [částka] za každý den prodlení. Se zaplacením faktury [číslo] byla žalobkyně v prodlení 10 dní, faktury [číslo] dní, faktury [číslo] dní a faktury [číslo] dní, celkem tak žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši [částka]. 4. Žalobkyně v průběhu řízení uznala prodlení s fakturou [číslo] v délce 10 dnů v částce [částka], a v odpovídajícím rozsahu vzala žalobu zpět i s úrokem z prodlení. Soud prvního stupně na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení usnesením ze dne [datum] zastavil co do částky [částka] s příslušenstvím. Předmětem řízení zůstala částka [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení. 5. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že spolu uzavřeli smlouvu o dílo, že dílo nebylo předáno včas a že žalobkyně dne [datum] odstoupila od smlouvy. Věnoval se délce prodlení žalované se zhotovením díla, jakož i posouzení kompenzační námitky. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná porušila svou smluvní povinnost podstatným způsobem, neboť dílo nedokončila a nepředala ve sjednaném termínu do [datum]. Žalobkyně tak měla právo od smlouvy odstoupit, což učinila dne [datum]. Shledal, že žalovaná byla v prodlení od [datum] do [datum], tedy celkem 210 dní. Za nedůvodnou považoval námitku žalované, že žalobkyně včas nezajistila lešení, jak se v smlouvě o dílo zavázala, konstatoval, že z výslechu svědků a stavebního deníku vyplynulo, že lešení nebylo připraveno, neboť žalovaná dodělávala jiné práce v budově, a když poté požádala žalobkyni o postavení lešení, žalobkyně žádosti vyhověla a lešení dne [datum] postavila. Další námitku žalované, že práce nebylo možné v letních měsících vykonávat z důvodu extrémních teplotních podmínek, soud prvního stupně rovněž neshledal důvodnou s tím, že tyto okolnosti nemají na vznik práva žalobkyně na smluvní pokutu vliv. 6. Kompenzační námitku žalované soud prvního stupně vyhodnotil jako důvodnou jen z části, a to pokud šlo o smluvní pokutu za prodlení s platbou faktury [číslo] která byla splatná dne [datum] a žalobkyně ji uhradila dne [datum], žalobkyně byla tedy v prodlení 7 dní, což představuje smluvní pokutu ve výši [částka]. Ve zbývající části považoval soud prvního stupně kompenzační námitku za nedůvodnou. Dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla oprávněna vystavit faktury [číslo] [číslo]. Podle čl. IV odst. 4 smlouvy o dílo byla totiž žalovaná oprávněna vystavit žalobkyni pouze zálohovou fakturu, dílčí měsíční fakturu a konečnou fakturu, což dovodil z toho, že toto ustanovení smlouvy o dílo bylo formulováno v jednotném čísle a nezmiňovalo opakování či pravidelnost vydávání měsíčních faktur. Soud prvního stupně proto z uvedených důvodů žalobě vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím, zatímco co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. 7. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně a proti výroku o náhradě nákladů řízení podala žalovaná včasné odvolání. Zopakovala svoji námitku, že žalobkyně včas nesplnila svou smluvní povinnost zajistit lešení, což bylo podmínkou započetí prací na díle. Za období od [datum] do zajištění lešení dne [datum] tak žalovaná nebyla v prodlení s realizací díla. Soud prvního stupně dle jejího názoru nesprávně přisvědčil tvrzení žalobkyně, že lešení nebylo připraveno, neboť žalovaná dodělávala jiné práce v budově, tyto jiné práce ale probíhaly na základě jiného smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovanou a s pracemi na fasádě nesouvisely. Žalovaná setrvala i na námitce, že v průběhu léta 2018 po dobu 22 dnů panovaly extrémní teploty, pro něž nebylo možno pokračovat v plnění díla. Žalovaná si je sice vědoma toho, že teplotní podmínky nejsou výslovně uvedeny jako liberační důvod z práva na smluvní pokutu, nicméně se domnívá, že by smluvní pokuta za uvedených 22 dnů neměla být žalobkyni přiznána z důvodu rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrých mravů, což připouští i judikatura, k tomu odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 927/2016 a sp. zn. 23 Cdo 1749/2015. Žalovaná setrvala i na své kompenzační námitce ve vztahu ke svým fakturám [číslo] [číslo]. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že dle čl. IV odst. 4.2 smlouvy o dílo byla oprávněna vystavit žalobkyni pouze zálohovou fakturu, jednu dílčí měsíční fakturu a konečnou fakturu, dle žalované musí být čl. IV odst. 4.2 smlouvy o dílo jazykově i logicky třeba vykládán tak, že po dosažení prostavěnosti min. 50% z celkové zakázky byla žalovaná oprávněna vystavovat jednou měsíčně fakturu dle skutečné prostavěnosti, a i pokud by toto ustanovení bylo formulováno nejasně, je třeba ho vykládat k tíži žalobkyně, která smlouvu o dílo formulovala. Upozornila, že námitka možnosti vystavit pouze jednu dílčí měsíční fakturu zazněla ze strany žalobkyně poprvé až v průběhu tohoto řízení (ve vyjádření ze dne [datum]), tedy až 2 roky poté, kdy faktura byla vystavena, žalobkyně rovněž práce fakturované těmito fakturami nikdy dříve relevantně nezpochybnila. Trvala na tom, že uplatněním kompenzační námitky nárok žalobkyně v plné výši zanikl. Soudu prvního stupně také vytkla, že nevyhověl její žádosti, aby vyzval žalobkyni k předložení všech dokumentů o předání díla mezi žalobkyní a investorem, neboť z těchto protokolů by bylo možno dovodit, v jakém stavu se nemovitosti, na jejichž stavbě prováděla žalovaná pro žalobkyni jako subdodavatel část plnění, nacházely. Ačkoli nedošlo k protokolárnímu předání díla mezi žalobkyní a žalovanou, neznamená to dle názoru žalované, že fakticky dílo nebylo dokončeno. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítne. 8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání potvrdila, že lešení bylo na stavbu dodáno [datum] a nikoliv dne [datum], jak bylo dohodnuto, odmítla však, že by neposkytla žalované nezbytnou součinnost, naopak z provedených důkazů bylo prokázáno, že žalovaná nezahájila práce na fasádě včas, když její pracovníci vykonávali práce na jiných částech stavby. Nesouhlasila se snížením smluvní pokuty z důvodu vysokých teplot bránících provádění díla, upozornila, že žalovaná se zavázala provádět práce v letním období a vysokým teplotám se vystavila špatnou časovou koordinací jednotlivých částí prací a zejména tím, že nezahájila práce včas. Ke vznesené kompenzační námitce uvedla, že dle čl. IV odst. 4.2 smlouvy o dílo byla žalovaná oprávněna vystavit 3 faktury, 1) zálohovou faktura ve výši 50 % ceny díla, 2) dílčí měsíční fakturu, jež se odvíjela od rozsahu prostavěnosti a 3) konečnou faktura, která měla být spojená s protokolárním předáním díla a odstranění jeho případných vad. Žalovaná sporné faktury [číslo] [číslo] vystavila v situaci, kdy se nacházela v několikaměsíčním prodlení a nebyla schopna dílo dokončit, což způsobovalo na stavebních objektech značné škody. Žalobkyně vyjádřila názor, že vystavením těchto neoprávněných faktury si chtěla žalovaná pouze připravit obranu, jak se vyhnout nárokům žalobkyně z titulu smluvních pokut a náhrady škody. K námitce neprovedených důkazů a možnosti dokončení díla bez formálního předání žalobkyně uvedla, že dle smlouvy o dílo mělo dojít k protokolárnímu předání díla po jeho dokončení (odst. [číslo]), přičemž o výsledku předávacího řízení měl být sepsán zápis, není tedy možné, aby došlo k dokončení a předání díla jinak. Navrhla potvrzení napadeného vyhovujícího výroku rozsudku. 9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen z menší části. 10. Uzavření smlouvy o dílo ze dne [datum], jejímž předmětem bylo zho