70 CO 306/2022-55 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.), obě uložené povinnosti vždy do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy na zdraví, kterou mu způsobil žalovaný fyzickým napadením dne [datum], představující náhradu bolestného v částce [částka], ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] a další nemajetkové újmy spočívající především v psychických potížích ve výši [částka] Částku [částka] pak žalobce požadoval jako náhradu nákladů vynaložených na pracování znaleckého posudku MUDr. [příjmení]. 3. Soud prvního stupně dovodil naplnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť žalovaný se nedostavil dne [datum] k nařízenému ústnímu jednání přesto, že mu bylo dne [datum] řádně a včas doručeno předvolání k tomuto jednání, ani se z něj neomluvil, byť byl o a o následcích neomluvené absence poučen. Proto za situace, že ve věci dovodil možnost uzavření a schválení smíru a žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, vyšel soud prvního stupně z tvrzení obsažených v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, jako nesporných a rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 4. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž namítl, že pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny procesní podmínky. Mezi účastníky probíhala právní jednání ještě před zahájením sporu, přičemž oba účastníci byli právně zastoupeni. Proto také bylo v žalobě uvedeno i právní zastoupení žalovaného. Soud prvního stupně následně poslal žalobu s usnesením obsahujícím výzvu k vyjádření přímo právní zástupkyni žalovaného. Dále však s ní nekomunikoval, ani ji neuvědomil o tom, že nemá k dispozici plnou moc k zastupování, a k jednání předvolal pouze žalovaného. Ten se však plně spolehl na své právní zastoupení, přičemž nemohl předpokládat, že s právní zástupkyni nadále nebude ze strany soudu prvního stupně komunikováno a že nebude předvolána k jednání. Navíc všechny dokumenty byly žalovanému doručeny fikcí. Takovýto postup označil žalovaný za nezákonný a v rozporu s právem na spravedlivý proces. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a aby v řízení bylo pokračováno. 5. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že žalovaný ani jeho právní zástupkyně se o průběhu soudního jednání nijak neinformovali, ani soudu prvního stupně nedoložili plnou moc k zastupování. Postup soudu prvního stupně, který dále konal pouze vůči žalovanému, tak žalobce považuje za správný, přičemž jediným nesprávným postupem soudu bylo naopak doručení žaloby právní zástupkyni žalovaného. Žalobce neměl ani důvod ani možnost takovou plnou moc sám zaslat spolu s žalobou. Odkázal na platnou judikaturu dovozující, že dokud nemá soud k disposici plnou moc zástupce žalovaného, pokračuje v řízení s ním jako s nezastoupeným účastníkem. Poukázal dále na to, že žalovaný i právní zástupkyně byli po celou dobu pasivní, a nezodpovědné chování právního zástupce musí jít k tíži jeho klienta. 6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné. 7. Podle § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. (3) Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. 8. Ze spisu se podává, že v žalobě bylo u žalovaného uvedeno i označení jeho právního zastoupení. Dne [datum] zaslal soud prvního stupně žalovanému i advokátce v žalobě označené jako právní zástupce žalovaného formou datové schránky do vlastních rukou žalobu a usnesení z [datum] s výzvou k vyjádření se k žalobě. Obě písemnosti byly doručeny, a to žalovanému fikcí dne [datum] a advokátce dne [datum]. Na výzvu nebylo ani jedním z nich reagováno, ani jimi nebyla zaslána soudu prvního stupně plná moc advokátky k zastupování žalovaného. Dne [datum] nařídil soud prvního stupně jednání na den [datum] a vzorem 18 o. s. ř., tj. s upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání v případě nedostavení se bez včasné a důvodné omluvy, předvolal žalovaného. Předvolání bylo doručeno fikcí žalovanému dne [datum]. K nařízenému jednání se dostavil pouze právní zástupce žalobce (v substituci) a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. 9. Na základě uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně zcela správně dovodil naplnění podmínek umožňujících mu pokládat tvrzení obsažená v žalobě za nesporná. Žalovanému byla řádně zaslána žaloba s výzvou k vyjádření a následně byl zcela v souladu s procesními předpisy předvolán k nařízenému jednání a toto předvolání mu bylo doručeno 38 dnů před tímto jednáním, přičemž zákon vyžaduje 10 dnů. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se z něj neomluvil a žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud prvního stupně dále správně dovodil, že předmětem řízení je nárok na náhradu nemajetkové i majetkové újmy žalobce, ohledně kterého lze uzavřít a schválit smír, přičemž nárok není v rozporu s žádnou kogentní normou. Byť toto soud prvního stupně dále výslovně v odůvodnění rozsudku neuvedl, je zřejmé, že při svém rozhodnutí o přiznání předmětné částky žalobci vycházel z žalobních tvrzení žalobce, která vzal za nesporná. Odvolací soud souhlasí s jeho závěrem (vyjádřeným ve výroku rozsudku) o oprávněnosti požadavku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v příčinné souvislosti s úmyslným protiprávním jednáním žalovaného (fyzickým napadením dne [datum]) v podobě dosud žalovaným neuhrazeného a předchozí dohodou účastníků neřešeného bolestného v částce [částka] za [anonymizováno] podstoupený žalobcem dne [datum], ztížení společenského uplatnění v částce [částka], jak je ohodnotil znalec z oboru zdravotnictví, i další nemajetkové újmy v částce [částka] spočívající především v psychických potížích vycházejících z prožívání traumat ve spojení s odklady i průběhem [anonymizováno] (vyndání šroubů z kosti v okolí oka), brutalitou útoku žalovaného i jeho následným postojem k celé záležitosti, neboť všechny tyto nároky mají svou oporu v ustanovení § 2958 o. z. Důvodnost náhrady majetkové újmy, tj. částky [částka] uhrazené žalobcem za zpracování znaleckého posudku MUDr. [příjmení], pak vyplývá z § 2952 o. z. 10. Odvolací soud nesouhlasí s odvolací námitkou žalovaného, že soud prvního stupně pochybil, když k nařízenému jednání nepředvolal právní zástupkyni žalovaného, neboť ze spisu jednoznačně vyplynulo, že po celou dobu vzhledem k absenci plné moci k zastupování jednal výlučně se žalovaným. Pokud zaslal žalobu s výzvou k vyjádření i advokátce označené v žalobě žalobcem jako právní zástupkyně žalovaného, jednalo se z jeho strany o úkon nad rámec jeho povinnosti za účelem uvědomění takto označené osoby o vedení řízení a umožnění případného doložení plné moci k zastupování v tomto řízení. Toto muselo být jmenované advokátce zcela zřejmé s ohledem na očekávatelnou znalost procesního práva z její strany, neboť si musela být vědoma toho, že dosud žádnou plnou moc soudu ona ani žalovaný nedoručili, a tedy že soud prvního stupně s ní nemůže jako s právním zástupcem žalovaného jednat. Tento nedostatek by nebylo možné zhojit ani tehdy, pokud by kopii plné moci k zastupování doložil žalobce (což tento ani neučinil, jak vyplývá ze seznamu příloh žaloby), neboť až do prvního procesního úkonu žalovaného projevujícího vůli být zastupován na jejím základě by ji bylo třeba považovat pouze za doklad, že v mimosoudním jednání byl žalovaný zastupován, ale nemohla by mít účinky procesní plné moci pro toto konkrétní řízení. Soudu prvního stupně nesvědčila žádná procesní povinnost vyzvat označenou advokátku nebo žalovaného k doložení plné moci, neboť ze žádného podání žalovaného nevyplýval jeho úmysl být v tomto řízení zastupován. Soud prvního stupně tedy svým postupem nijak neporušil právo žalovaného na spravedlivý proces ani jiná jeho ústavní práva a nepochybil, když o žalobě rozhodl vzhledem ke všem procesním okolnostem rozsudkem pro zmeškání. 11. Protože rozsudek soudu prvníh