70 CO 416/2019-165 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil původnímu žalovanému [příjmení] správě komunikací, příspěvkové organizaci, povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z uvedené částky od [datum] do zaplacení a výrokem II. uložil žalovanému zároveň povinnost zaplatit žalobci v téže pariční lhůtě na nákladech řízení částku [částka]. 2. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba o náhradu škody na zdraví byla podána po právu. Po provedeném dokazování, s odkazem na ust. § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3, 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích konstatoval, že bylo prokázáno, že žalobce dne [datum] upadl na namrzlém a sněhem zakrytém chodníku, který byl ve správě žalovaného. Jednalo se o chodník na zastávce, resp. těsně před zastávkou Chodovec na ulici [ulice], [obec a číslo]. Původní žalovaný předmětnou zastávku uklízel naposledy dne [datum], na den úrazu [datum] připadla pouze domácí pohotovost. Okolí zastávky, tj. chodník před zastávkou žalovaný neuklízel s ohledem na jeho tvrzení, že je to místo vyňaté ze zimní údržby. Toho dne byly teploty pod bodem mrazu. Žalobce spadl v nočních hodinách, když se vracel s manželkou z kina a přestupoval z autobusu [číslo] na autobus [číslo] na zastávce Chodovec. Krátce po vystoupení z autobusu z důvodu přestupu na jiný žalobce spadl, přičemž měl na nohou zimní obuv, a poté co se zvedl, nemohl došlápnout na nohu. Manželka žalobce zavolala jejich dceři, která bezprostředně poté přijela, žalobce naložila do auta a odvezla domů. Žalobce nepředpokládal, že by noha mohla být zlomená, proto přikládal na nohu pouze led, avšak dne [datum], kdy bolesti nepolevovaly, jej dcera odvezla do ambulance, kde byl proveden rentgen a zjištěno, že žalobce utrpěl zlomeninu zevního kotníku bez posunu, vpravo. Byla mu dána ortéza do [datum] a následně probíhala u žalobce rehabilitace. Žalobce uplatnil náhradu škody (bolestné) u Magistrátu hl. m. Prahy, který věc postoupil k vyřízení původnímu žalovanému, ten však svou odpovědnost neshledal. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně hodnotil ve světle shora citovaných zákonných ustanovení a učinil především závěr o pasivní legitimaci původního žalovaného i o tom, že úraz žalobce utrpěl dne [datum] kolem 22 hodiny na chodníku na zastávce, resp. těsně před zastávkou autobusu, kde staví celkem šest autobusových linek, a nejedná se tedy o nikterak málo frekventované místo, které by podle § 27 odst. 5 zákona bylo možno vypustit ze zimní údržby. Dále se pak zabýval tím, zda je žalovaný odpovědný za tento úraz a škodu v souvislosti s ním žalobcem utrpěnou, a tedy zda příčinou pádu byla či nebyla závada ve schůdnosti. Soud v této souvislosti odcitoval výňatek z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 4605/2015 a zdůraznil, že původní žalovaný jako správce komunikace byl povinen zajistit úklid a údržbu komunikace tak, aby tato byla schůdná. Vzhledem ke skutečnosti, že původní žalovaný tvrdil, že údržbu autobusové zastávky Chodovec zajistil dne [datum], a údržbu chodníku před autobusovou zastávkou nezajistil vůbec, neboť se jedná o místo, které je vyňato ze zimní údržby, a to přes to, že se jedná frekventované místo, kde lidé nastupují, vystupují a přestupují z jednoho autobusu do druhého, soud shledal, že jeho námitky nejsou důvodné, a shledal, že řádnou údržbu nezajistil. Jako nedostatečný soud hodnotil také úklid provedený žalovaným pouze na samotné autobusové zastávce a nikoli na příchodu k němu, a to ještě téměř 4 dny před úrazem žalobce. Soud prvního stupně v závěru svého odůvodnění znovu zopakoval, že bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že dne [datum] byla na silnicích a místních komunikacích v [obec] námraza, všechny výpisy z archivu počasí dokládaly, že den před tím i den poté, bylo počasí stále na bodu mrazu. Rozhodný den [datum] bylo okolo 22 hodiny v [obec] -8 stupňů Celsia. Obě svědkyně potvrdily, že pocitově bylo rozhodně pod bodem mrazu, že na komunikaci ležel sníh. Žalobce se v tomto případě pohyboval dle soudu standartním způsobem, když jel s manželkou z kina a na zastávce pouze hodlal přestoupit na jiný autobus. Soud se domníval, že jinou vhodnou cestu ani zvolit nemohl. Obě svědkyně dále potvrdily, že žalobce měl na nohou zimní obuv. Je pravdou, že se rozcházely v tvrzení, zda se jednalo o obuv kotníčkovou či nikoliv, nicméně dle názoru soudu výška boty by neměla mít na úraz vliv. Proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že původní žalovaný je za úraz žalobce odpovědný s ohledem na ustanovení § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, neboť k pádu žalobce došlo v důsledku závady ve schůdnosti spočívající v námraze na zastávce autobusu. S ohledem na judikaturu I. ÚS 2315/15 soud nezjistil žádnou okolnost, v důsledku níž by bylo možné dojít k závěru, že žalobce se na dané újmě jakkoliv podílel, a proto uzavřel, že základ nároku žalobce je po právu. Pokud jde o výši škody, ta je podle soudu dána bolestným vyčísleným MUDr. [příjmení] na 80 bodů, kdy za jeden bod náleží žalobci [částka], celkem tedy žalobce uplatnil jako bolestné částku [částka]. Žalovaný při jednání dne [datum] učinil navíc výši nároku žalobce nespornou. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle procesního úspěchu žalobce ve věci. 3. Proti tomu rozsudku podal žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně včasné blanketní odvolání, které posléze doplnil o odvolací argumentaci. V ní uvedl, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc hodnotil chybně také po právní stránce. Neúplně byl podle jeho názoru zjištěn skutkový stav, pokud jde o teploty a srážky v inkriminovaném období, podle jeho názoru měl být učiněn podrobný dotaz na Český hydrometeorologický ústav. Dále podle žalovaného dospěl soud prvního stupně k nesprávným závěrům ohledně osídlení oblasti kolem zastávky Chodovec. Jedná se totiž o nerezidenční oblast, kde jsou pouze průmyslové a obchodní areály a není zde ani žádná restaurace, pouze provozovna rozvozu pizzy. Žalobce rovněž konstatoval, že všichni svědci jsou v rodinné vazbě k žalobci, a žalobce navíc měnil v průběhu řízení označení místa, kde k pádu došlo. Dle záznamů žalovaného sníh prokazatelně nepadal, přesto obě svědkyně uvedly, že bylo nasněženo. Poukázal také na to, že okolí zastávky Chodovec je vyňato ze zimní údržby, a vytknul soudu i to, že neprovedl žádný důkaz ke skutečnosti, kdo je vlastníkem a kdo správcem komunikace. Rovněž učinil soud prvního stupně dle žalobce chybný závěr o odpovědnosti žalovaného, protože žalobce buď upadl na chodníku, který je vyňat z údržby, nebo na zastávce, která byla uklizena. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby, jakož i přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce k odvolání písemně vyjádřil, poukázal na to, že otázka pasivní legitimace byla již postavena na jisto a opětovná námitka její absence je zcela účelová. Provedení dotazu na Český hydrometeorologický ústav ohledně povětrnostních podmínek označil žalobce za nadbytečný a nehospodárný, neboť z provedených důkazů je zřejmé, že mrzlo a chodník byl zasněžen. Podstatné je to, že žalovaný prováděl údržbu [datum] a tato údržba byla z hlediska bezpečného pohybu chodců dne [datum] nedostatečná, neboť na chodníku byly zmrazky a sníh. Poznamenal také, že oblast kolem zastávky Chodovec je poměrně hustě osídlena, když řada zákazníků se do obchodních areálů dopravuje právě prostřednictvím autobusové dopravy. Na zastávce navíc staví šest linek autobusů, a jedná se tedy o přestupní uzel. Za nepravdivé označil žalobce tvrzení žalovaného, že ulice [ulice] by snad měla být vyňata ze zimní údržby. Při dokazování provedeném soudem prvního stupně, z něhož byl učiněn závěr, že tato ulice ze zimní údržby vyňata není, nevznesl žalovaný žádné námitky a jakékoli nová argumentace v tomto stadiu řízení je porušením zásady neúplné apelace. K příbuzenskému vztahu svědkyň žalobce poukázal na to, že obě vypovídaly pod hrozbou sankce za křivou výpověď a není důvodu domnívat se, že nemluvily pravdu. V závěru uvedl, že soud prvního stupně se otázkou povětrnostních podmínek podrobně zabýval, a proto navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jako věcně správný. 5. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání již jednou přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), se soudem prvního stupně se však v jeho názoru na opodstatněnost žaloby neztotožnil. S odkazem na ust. § 26 odst. 7 a § 27 odst. 3 a odst. 6 zák.č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v jeho skutkových závěrech a konstatoval, že tehdejší žalovaný byl v době úrazu žalobce správcem předmětné komunikace, a není proto žádného důvodu k tomu, aby nenesl odpovědnost dle zmíněného ustanovení, které o povinnosti správce k náhradě škody výslovn