72 CO 120/2022-137 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a ve stejné lhůtě i povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. 2. Soud I. stupně tak zcela vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky zažalované částky s tvrzením, že dne [datum] došlo v [anonymizována dvě slova] k dopravní nehodě, při které vozidlo pojištěné u žalované poškodilo sloup světelného signalizačního zařízení spolu se zařízením na něm umístěným ve vlastnictví žalobce. Při pokusu o provizorní opravu sloupu bylo zjištěno, že byl poškozen celý řídicí systém signalizačního zařízení a bude nutné jej vyměnit. Žalobce oznámil žalované pojistnou dne [datum]. Nárok byl vyčíslen částkou [částka] vyplývající z cenové nabídky společnosti [právnická osoba] Podle vyjádření jmenované společnosti stávající řadič signalizačního zařízení je neopravitelný, neboť jeho výroba byla před 15 lety ukončena. Nejsou proto k dispozici náhradní díly a opravu je možné provést jen cestou výměny zničeného řadiče a náhradu zničených návěstidel návěstidly vybavenými [anonymizováno] žárovkami. Žalovaná však s poukazem na amortizaci krátila pojistné plnění o žalovanou částku, s čímž žalobce nesouhlasil. 3. Žalovaná nesporovala, že došlo k předmětné dopravní nehodě, při které bylo poškozeno světelné signalizační zařízení. Namítla však, že se jednalo o totální škodu, proto by oprava byla neekonomická. Při výpočtu vycházela z celkové ceny [částka], za kterou žalobce pořídil nové signalizační zařízení. Nicméně vzhledem k době provozu poškozeného zařízení je podle žalované nutné zohlednit i časovou cenu poškozené věci, protože zařízení mělo za sebou již větší část své životnosti a po provedené výměně má žalobce zařízení zcela nové. Z toho důvodu přistoupila ke krácení pojistného plnění a navrhla zamítnutí žaloby. 4. Soud I. stupně vycházel z nesporných tvrzení účastníků a dále provedenými důkazy zjistil, že poškozené zařízení, které před poškozením bylo plně funkční, bylo nutné vyměnit celé, že byla nutná montáž jak světelného návěstidla, tak celého řídicího systému. Za opravu zařízení vystavila společnost [právnická osoba] fakturu na částku [částka], přičemž žalovaná uhradila žalobci pojistné plnění v částce [částka]. S ohledem na to, že soud I. stupně měl funkčnost zařízení v době před nehodou za prokázanou, neprováděl již důkaz znaleckým posudkem na stanovení hodnoty zařízení, neboť podle jeho názoru lze na toto zařízení aplikovat stejné právní posouzení jako v případě poškození dálničních svodidel, která jsou specifickou komoditou, u níž započítání amortizace není na místě. Proto po aplikaci ustanovení § 6, § 9 odst. 1, zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 2969 o.z. žalobě vyhověl. Žalobci přiznal s odkazem na § 1970 o.z. rovněž úroky z prodlení od [datum] ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když vycházel z toho, že žalovaná oznámila výši pojistného plnění dopisem ze dne [datum] a do 15 dní, tedy do [datum], mělo dojít k úhradě pojistného plnění. 5. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Nesporovala, že oprava poškozeného zařízení proběhla tak, že došlo ke kompletní výměně celého technologického zařízení, neboť nebylo možné provést parciální opravu pouze poškozených částí. S ohledem na stáří poškozeného zařízení, které bylo provozováno od roku 2000, je evidentní, že škoda musí být posuzována jako totální škoda. V takovém případě podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] spočívá náhrada škody ve výši rozdílu mezi hodnotou věci před poškozením a hodnotou použitelných zbytků, jestliže jde o takový rozsah a charakter poškození, že oprava je neúčelná, neboť její cena přesahuje hodnotu věci před poškozením. Žalovaná proto nesouhlasí s postupem soudu I. stupně, který žalobě zcela vyhověl. Zdůraznila, že poškozené zařízení bylo provozováno téměř 20 let, tudíž mělo velkou část své životnosti za sebou. Srovnání soudu I. stupně s případy poškození svodidel je podle žalované neadekvátní, neboť v těchto případech se jedná o škodu parciální nikoliv totální. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. 6. Žalobce ve vyjádření k odvolání mj. uvedl, že nesporuje, že signalizační zařízení bylo provozováno od roku 2000, avšak jeho stáří není podle žalobce pro posouzení nároku podstatné. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Zdůraznil, že signalizační zařízení bylo před nehodou plně funkční, které lze, stejně jako svodidla, považovat za zvláštní výrobek, který má zajišťovat bezpečný silniční provoz. Žalobce tak neměl objektivně možnost nahradit poškozené části zařízení obdobně opotřebenými, neboť trh s použitými náhradními díly neexistuje. Jediným řešením, jak obnovit funkčnost zařízení bylo zakoupení dílů nových. Žalobce proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o.s.ř. se souhlasem účastníků bez nařízení jednání a odvolání neshledal důvodným. 8. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně s odkazem na relevantní judikaturu přiléhavě posoudil i po stránce právní. Odvolací soud odkazuje v této souvislosti na písemné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, s nímž se ztotožňuje. Výtky žalované týkající se právních závěrů soudu I. stupně neshledal odvolací soud opodstatněnými. 9. Podle § 2952 věta první o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle § 2969 odst. 1 o.z. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. 10. Soudní judikatura je ustálena v závěru, že zásadně přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci. Buď se stanoví rozdílem obvyklé ceny před poškozením s obvyklou cenou po poškození, nebo představuje náhradu nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením. První varianta v daném případě nepřichází v úvahu, neboť předmětné světelné signalizační zařízení plní bezpečnostní funkce v silničním provozu, tedy jeho oprava byla bezpodmínečně nutná. Jejím cílem bylo nepochybně obnovit provozuschopnost tohoto zařízení, konkrétně zajistit, aby plnilo svou bezpečností funkci. Výši škody tak lze stanovit pouze vyčíslením nákladů na opravu poškozeného zařízení, které zcela jistě musí splňovat přísné parametry podle technických norem. Výměna zařízení, konkrétně řadiče a dalších komponentů nezbytných pro obnovení funkce zařízení tak byla i podle odvolacího soudu účelným nákladem a žalobce se nijak jeho výměnou za nové neobohatil. Soud I. stupně se proto neodchýlil od soudní judikatury (např. nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), když dodržel princip úplné reparace škody, neboť poškozený má právo na náhradu veškerých nákladů nutných k obnovení funkčnosti předmětného zařízení. 11. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. 12. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalobkyni odvolací soud přiznal paušální náhradu [částka] za sepis vyjádření k odvolání (§ 1 odst. 1, 3 psím. a/, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).