72 CO 17/2022-59 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném, aby jí zaplatil částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalovaný jí na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], dne dluží částku [částka] (tvořenou nesplacenou částí jistiny ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, smluvní pokutou ve výši [částka] a úrokem z úvěru ve výši 102,31 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]), protože tato pohledávka přešla na žalobkyni v důsledku smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. 3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a poté dne [datum] podepsala spolu se žalobkyní listinu nadepsanou jako smlouva„ na opakovaném postoupení pohledávek“, v jejímž článku [číslo] se obě společnosti dohodly, že„ do 5 pracovních dnů od obdržení datového souboru zaplatí postupník postupiteli (na účet určený písemně postupitelem před výše uvedeným datem) částku rovnající se celkové kupní ceně za všechny pohledávky obsažené v datovém souboru (…) [příjmení] se předešlo pochybnostem, nebude postoupení pohledávek úplné, dokud nebude smluvená kupní cena zcela uhrazena na účet postupitele. (…).“ Jednotlivé pohledávky, které měly být předmětem postoupení jsou sepsány v seznamu postoupených pohledávek, v němž jsou identifikovány jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka, k němuž je vždy připsána částka. V tomto seznamu je uvedeno i jméno, příjmení a rodné číslo žalovaného, nikoliv však se žalovanou částkou, ale s částkou [částka]. 4. Tato skutková zjištění soud prvního stupně následně právně posoudil podle § 1879 a § 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, protože žalobkyně především neprokázala, že pohledávka společnosti [právnická osoba] vzniklá za žalovaným na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] na ní byla postoupena. V seznamu postupovaných pohledávek je sice žalovaný zmíněn (jménem, příjmením a rodným číslem), ale je k němu přiřazena jiná částka, než je ta, o které žalobkyně tvrdí, že jí žalovaný dluží a kterou po něm tudíž v tomto řízení požaduje zaplatit. Vzhledem k tomu, že jednotlivé postupované pohledávky nejsou ve zmíněném seznamu již žádným jiným (bližším) způsobem identifikovány (například číslem nebo datum uzavřené smlouvy, nebo referenčním číslem) a s přihlédnutím k tomu, že spotřebitelé, kteří využívají služeb nebankovních poskytovatelů úvěrů, mívají často vícero závazků z obdobných smluv, tak pouhé rodné číslo žalovaného k identifikaci, resp. konkretizaci, jeho závazku nepostačuje. Nadto žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba] (tj. s původním věřitelem). K prokázání této části svého tvrzení pak předložila listinu označenou jako„ smlouva na opakovaném postoupení pohledávek“ ze dne [datum] (tedy smlouvu s jiným, pozdějším, datem uzavření). Poučení o tom, že žalobkyně nesplnila svou důkazní povinnost (podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), jí soud prvního stupně poskytnout nemohl, protože žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila. Prvostupňový soud proto žalobu zamítl a výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm setrvala v přesvědčení, že všechna pro věc relevantní tvrzení soudu prvního stupně řádně a včas doložila. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek je totiž zřejmé, že na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným (vzniklá ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]), a to v zažalované výši. Identifikační kritéria označení pohledávek ve smlouvě o jejich postoupení byla podle žalobkyně jasná a srozumitelná jak pro postupitele, tak pro postupníka, takže mezi nimi není pochyb o tom, že předmětná pohledávka byla na žalobkyni platně postoupena. O tom svědčí informace uvedené na straně 20 smlouvy o postoupení pohledávek, kde je tato pohledávka označena:,, [číslo] [jméno] [příjmení] [příjmení] [číslo] [číslo] [číslo]“, tedy jménem a příjmením dlužníka, jeho rodným číslem, výší pohledávky, referenčním číslem a variabilním symbolem (přičemž právě referenční číslo i variabilní symbol jsou identifikačními znaky, které umožňují jak postupiteli, tak postupníku se v tomto seznamu lehce a snadno orientovat). Mezi stranami smlouvy o postoupení pohledávek tudíž nebylo a ani není pochyb o platnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Uzavření smlouvy o opakovaném, resp. průběžném, postoupení pohledávek na postupitele je podle soudní judikatury možné. Žalobkyní předložená smlouva, i když je jiného data, je proto podle ní platná a účinná, přičemž absence potvrzení o zaplacení ceny za postoupení pohledávek nemůže způsobit absolutní neplatnost této smlouvy a ani nemůže vést k závěru, že předmětná pohledávka postoupena nebyla. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné. Takto rozhodl při jednání konaném v nepřítomnosti účastníků řízení, protože žalobkyně svou účast na nařízeném odvolacím jednání omluvila a o odročení tohoto jednání nežádala a žalovaný, ačkoliv byl včas a řádně předvolaný, se k jednání bez omluvy nedostavil (§ 101 odst. 3 a § 211 o. s. ř.). 7. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde; nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby, nikoli k zastavení řízení (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 8. Podmínka je vedlejším ujednáním v právním úkonu (nejčastěji ve smlouvě), kterým se účinky tohoto právního úkonu stávají závislými na skutečnosti, o které jednající neví, zda nastane. Smyslem podmínky je umožnit jednajícím sjednat právní úkon i tehdy, kdy smluvním stranám nejsou známy všechny skutečnosti, které jsou pro ně rozhodující, nebo kdy smluvní strany předvídají, že může nastat taková situace, při jejímž vzniku nebudou mít na trvání smluvního vztahu zájem. Nejistá skutečnost může být různého charakteru. Může jít o skutečnost, o které se neví, zda vůbec v budoucnu nastane (například, zda kupující zaplatí kupní cenu), nebo se ví jistě, že nastane, neví se pouze, kdy nastane (například, kdy určitá osoba zemře), případně může jít o minulou událost, o které pouze účastníci nevědí, zda nastala. Právní úkon, který obsahuje podmínku, je označován za právní úkon podmíněný. K podmíněnému právnímu úkonu, pakliže není prokázáno splnění podmínky, se nepřihlíží. 9. Ustanovení § 118a o. s. ř. vymezuje poučovací povinnost soudu při jednání. Smyslem tohoto ustanovení je, aby účastníku nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní (aniž byl poučen o tom, že takové břemeno má). Nemohl-li však soud poskytnout toto poučení při jednání, protože účastník se k němu nedostavil, není oprávněn ani povinen je sdělovat účastníku jinak, a není ani povinen jen z tohoto důvodu nařízené jednání odročovat (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). 10. Pro své rozhodnutí si soud I. stupně opatřil dostatek skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud rovněž vychází. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s pečlivým, logickým a zcela vyčerpávajícím odůvodněním napadeného rozsudku zcela ztotožňuje, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje. 11. K odvolacím námitkám žalobkyně pak odvolací soud pouze doplňuje, že soud prvního stupně postupoval správně, když po opakovaných výzvách k doplnění žalobních tvrzení a listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně svou věcnou aktivní legitimaci neprokázala. 12. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně odvozuje svůj žalobní nárok od smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností [právnická osoba] dne [datum]. K prokázání své věcné aktivní legitimace, tj. tvrzení, že společnost [právnická osoba] na ni převedla pohledávku