72 CO 176/2022-160 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a v téže lhůtě také náhradu nákladů ve výši [částka], a to k rukám advokáta žalobkyně (výrok II). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení vzniklé žalované tím, že na její účet č. [bankovní účet] byly bez právního důvodu poukazovány částky patřící právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], a to nájemné, které za [jméno] [příjmení] zaplatil [anonymizována dvě slova] ve výši [částka] a nájemné zaplacené [jméno] [příjmení] ve výši [částka] (osmkrát po [částka]), přičemž pokyn k zasílání těchto plateb na účet žalované dala zmíněným nájemkyním dcera žalované [jméno] [příjmení], proti které je (mimo jiné i proto) vedeno [anonymizována dvě slova]. 3. Ze shodných tvrzení účastnic [anonymizováno] a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je vlastníkem bytu na adrese [adresa], který pronajala [jméno] [příjmení] za nájemné ve výši [částka]. Zmíněná nájemkyně poté, kdy jí dcera žalované instruovala, že má platit nájem na účet žalované, tak učinila dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], a to vždy po [částka] (konkrétně z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet]). Uvedený účet uvedla dcera žalované [jméno] [příjmení] při komunikaci s nájemkyní jako bankovní spojení pro platbu nájemného. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], pak uzavřela smlouvu o nájmu bytu nacházející se na adrese [adresa], za nájemné ve výši [částka]. Podle článku IX. odst. 7 a odst. 6 písm. c) projektu přeměny sepsaného dne [datum] ve formě notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářem, pod označením [spisová značka], NZ [číslo] přešla předmětná jednotka na žalobkyni (včetně smluv a pohledávek). I v tomto případě dcera žalované sdělila zmíněné nájemkyni, že má platit nájemné na účet žalované. Dne [datum] proto [anonymizována dvě slova] zaplatil nájemné (za zmíněnou nájemkyni) ve výši [částka] na účet žalované. Popsaný postup dcery žalované je obsahem obžaloby podané [anonymizována dvě slova] zastupitelstvím pro [část Prahy] [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení (vrácení) částky [částka]. Účet žalované je vedený u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] pod [číslo] [bankovní účet]. 4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně následně právně posoudil podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Dovodil totiž, že na pokyn dcery žalované [jméno] [příjmení] došlo k převodu finančních prostředků, které náleží žalobkyni, na účet žalované, čímž došlo k jejímu bezdůvodnému obohacení. K námitce nedostatku pasivní věcné legitimace žalované soud prvního stupně uvedl, že v projednávané věci je nepodstatné, že žalovaná přenechala dispoziční oprávnění ke svému účtu dceři [jméno] [příjmení]. Pro pasivní věcnou legitimaci žalované je totiž zásadní a určující, že žalovaná je majitelkou účtu, na který byly finanční prostředky náležející žalobkyni převedeny, a proto je to ona, kdo je povinen je žalobkyni vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaná neprokázala existenci (jakéhokoliv) právního důvodu, na základě kterého by si finanční prostředky žalobkyně mohla ponechat, přičemž tvrzení, že šlo o mzdu její dcery, bylo vyvráceno, je povinna toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a to včetně zákonného úroku z prodlení (stanoveného podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) O náhradě nákladů [anonymizováno] soud prvního stupně s rozhodl na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm zopakovala, že předmětný bankovní účet nikdy nespravovala ani nespravuje, protože jej zřídila pouze pro potřeby své dcery [jméno] [příjmení], které na něj posílal mzdu její zaměstnavatel. [jméno] [příjmení] byla zaměstnaná u společností, které spojuje osoba [jméno] [příjmení], přičemž jednou z těchto společností je žalobkyně. K osobě [jméno] [příjmení] pak žalovaná uvedla, že je jediným akcionářem a zároveň jediným členem správní rady žalobkyně a z tohoto titulu měl a má možnost ovlivňovat rozhodnutí statutárního orgánu žalobkyně. Podle toho, co žalované sdělila její dcera, částky, které byly na předmětný účet zasílány, a které jsou předmětem této žaloby, byly mzdou její dcery [jméno] (čemuž podle žalované odpovídá i to, že šlo o částky posílané na účet v poměrně pravidelných intervalech). Jde-li o záležitost mezi bývalým zaměstnavatelem dcery a dcerou žalované, nemůže jít o bezdůvodné obohacení žalované. Žalovaná soudu prvního stupně dále vytkla, že nedoplnil dokazování výslechem její dcery [jméno] [příjmení] a ani obsahem [anonymizována dvě slova] vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka]. Tím by totiž došlo k objasnění peněžních toků uskutečněných mezi nájemci žalobkyně a účtem žalované, protože dcera žalované by předestřela důvody, pro které k platbám docházelo. V [anonymizováno] spise se pak nacházejí listiny zabavené při domovní prohlídce (dohoda o provedení práce uzavřené [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení]), které žalovaná nemohla na podporu svých tvrzení předložit, a to ne svou vinou. Odsuzující rozsudek vydaný ve zmíněném [anonymizována dvě slova] byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Tímto usnesením rozhodl uvedený soud ve věci obžalované [jméno] [příjmení] tak, že se věc vrací soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí věci. Z obsahu usnesení je patrné, že Městský soud v Praze zhodnotil dosavadní průběh [anonymizována dvě slova] jako pochybný, s nesprávnými závěry z důvodu nedostatečnosti a nevěrohodnosti důkazů (neuvěřil například tvrzením svědka [příjmení] ohledně odměňování [jméno] [příjmení]) Vycházel-li soud prvního stupně mimo jiné i z obsahu obžaloby, zjevně nesprávně zjistil skutkový stav věci a nadto je zde nová skutečnost, mající na věc zásadní vliv. Za současného zdůraznění, že předmětné platby náleží [jméno] [příjmení], a to za práci, kterou pro svého zaměstnavatele vykonala, žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl. 6. Žalobkyně, která se s prvostupňovým rozsudkem ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a doplnil dokazování usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované opodstatněné není. 8. Ze zrušujícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] odvolací soud zjistil, že obžalovaná dcera žalované [jméno] [příjmení], které je kladeno za vinu spáchání sto tří skutků, jimiž se měla obohatit na úkor poškozených společností, mezi nimiž je i žalobkyně, se (mimo jiné) hájila tvrzením, že finanční prostředky nacházející se na účtu žalované jsou právě a jen žalované. Ve vztahu ke skutkům, které jsou předmětem projednávané věci, tj. nájemného zaplaceného na účet žalované [jméno] [příjmení] ve výši [částka] a [anonymizována dvě slova] za [jméno] [příjmení] ve výši [částka], odvolání obžalované bylo shledáno jako neopodstatněné. 9. Soud prvního stupně provedl ohledně věci samé dostatečná skutková zjištění a věc také správně právně posoudil. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s pečlivým a logickým odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně ztotožňuje, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje. 10. K odvolacím námitkám žalované pak odvolací soud pouze doplňuje, že § [číslo] o. z, které soud prvního stupně na tuto věc správně použil, vyjadřuje zásadu, podle které se nikdo nesmí obohacovat na úkor jiného. Týká se situací, v nichž se jedna osoba obohatí na úkor druhého, aniž by ji k tomu opravňoval řádný, právem akceptovaný důvod. Soudní judikatura se pak ustálila v názoru, že bezdůvodné obohacení představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, s čímž koresponduje právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení proto nemusí být protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, ale objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení proto svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno a v jehož majetkové sféře d