72 CO 264/2022-327 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] a současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované. 2. Soud I. stupně takto rozhodl žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení zažalované částky s tvrzením, že dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ dlužník“) smlouvu o poskytování právních služeb. Žalovaná je insolvenční správkyní dlužníka. Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytoval dlužníku, na kterého byl [datum] podán insolvenční návrh, v období od [datum] do [datum] právní služby bezprostředně související s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka. Jejich přehled učinil přílohou žaloby. Za tyto služby strany sjednaly odměnu ve výši [částka] za hodinu bez DPH. Žalobce poskytl dlužníku právní služby v rozsahu celkem 1 486 hodin. Protože dlužník dlužnou částku neuhradil, žalobci vznikla ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] (IZ), pohledávka za majetkovou podstatou dlužníka. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Od prohlášení konkursu se žalovaná stala ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka osobou s dispozičními oprávněními. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobce neuznává. Namítla, že žaloba je neurčitá, žalobce netvrdí, jaké právní služby, kdy a v jakém rozsahu skutečně poskytl. Svou povinnost tvrzení nemůže podle žalované nahradit odkazem na Přehled poskytnutých právních služeb. Ani z tohoto přehledu nevyplývá rozsah a předmět poskytnutých právních služeb v takové podobě, aby byl věcně přezkoumatelný. Dále žalovaná namítla, že usnesením [název soudu] ze dne [datum] bylo nařízeno předběžné opatření, podle kterého dlužník nesměl uskutečňovat právní jednání, z něhož by mohly vzniknout pohledávky za majetkovou podstatou přesahující [částka] bez souhlasu insolvenčního správce. Všechny služby objednané a poskytnuté od [datum] byly proto objednány a poskytnuty v rozporu s předběžným opatřením, neboť k jejich objednávce nedala žalovaná souhlas. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby. 4. Provedenými důkazy soud I. stupně mj. zjistil, že žalobce uzavřel s dlužníkem dne [datum] příkazní smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování právního poradenství v souvislosti s insolvenčním řízením vedeném proti dlužníkovi. Podle přehledu právních služeb žalobce poskytl dlužníku právní služby v rozsahu 1 486 hodin. Podle smlouvy hodinová sazba byla sjednána ve výši [částka] bez DPH. Žalobce byl povinen předložit dlužníku vždy časovou specifikaci své práce (ve faktuře, případně v příloze faktury) a dlužník měl povinnost hradit žalobci na základě vyúčtování (faktury) odměnu a nahradit mu hotové výdaje za požadované právní služby, zpravidla za uplynulý kalendářní měsíc, pokud v něm byly poskytnuty právní služby. Člen představenstva dlužníka [jméno] [příjmení] dne [datum] schválil právní služby poskytnuté žalobcem dlužníku v období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] s DPH ([anonymizováno]); dne [datum] právní služby za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] s DPH ([anonymizováno] hodin); dne [datum] právní služby za období [datum] – [datum] ve výši [částka] s DPH ([anonymizováno] hodin); dne [datum] právní služby za období od [datum] do [datum] v celkovém rozsahu 115 hodin ([částka] s DPH); dne [datum] právní služby za období od [datum] do [datum] v celkovém rozsahu 106,75 hodin ([částka] s DPH); dne [datum] právní služby za období od [datum] do [datum] v celkovém rozsahu 156 hodin ([částka] s DPH); dne [datum] právní služby za období od [datum] do [datum] v celkovém rozsahu [anonymizováno] hodin ([částka] s DPH) a dne [datum] právní služby za období od [datum] do [datum] v celkovém rozsahu 135,5 hodin ([částka] s DPH). 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval ustanovení § 2430 a násl. o.z., upravující příkazní smlouvu, a poté dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Podle soudu I. stupně totiž žalobce nesplnil podmínky předvídané předmětnou příkazní smlouvou, ve které se výslovně hovoří o povinnosti žalobce předložit dlužníku časovou specifikaci práce ve faktuře, případně v její příloze a ve které je jednoznačně stanovena povinnost dlužníka hradit odměnu žalobci na základě vyúčtování (faktury). Podle soudu I. stupně je běžnou praxí příkazních smluv, že po poskytnutí právního poradenství příkazník zašle příkazci přehled právních služeb ke schválení, je dán prostor příkazci pro vyjádření případných námitek a následně po schválení dochází k samotné fakturaci, jejíž nedílnou součástí je i stanovení data splatnosti. Uvedené praxi se nevymykal ani případ žalobce, ale k vystavení faktury ze strany žalobce nikdy, jak žalobce sám uvedl, nedošlo. Za této situace soud I. stupně konstatoval, že ze strany žalobce nedošlo k naplnění podmínek ve smyslu čl. 2 a 4 smlouvy, tj. k zaslání faktury dlužníkovi. Proto přisvědčil námitce žalované, že v takovém případě, aniž by se blíže zabýval rozsahem, předmětem a účelností poskytnutých právních služeb, nesvědčí dlužníku, potažmo žalované jakožto insolvenční správkyni dlužníka povinnost odměnu žalobci hradit. Navíc v čl. 4 písm. b) smlouvy je stanoveno, že na základě faktury bude dlužník hradit odměnu za požadované právní služby zpravidla za uplynulý kalendářní měsíc, je proto podle prvostupňového soudu zarážející, že žalobce tohoto ustanovení smlouvy, jež je z logiky věci, ve smlouvě zakomponováno na ochranu žalobce před neplatícími klienty, nevyužil. Protože žalobce ke dni vyhlášení rozsudku žalované ani dlužníku řádné vyúčtování včetně daňového dokladu nepředložil, tj. sám si neplnil s tím související daňové povinnosti jako odvod daně z příjmu apod., soud I. stupně uzavřel, že dosud nenastala splatnost žalobou uplatněné pohledávky. Navíc již na první pohled je podle soudu I. stupně patrné, že v přehledu poskytnutých právních služeb jsou zahrnuty úkony, jež s insolvenčním řízením dlužníka nesouvisí, jako jsou výslechy svědků na policii, zpracování platebních rozkazů apod. Konečně ani ze schvalovacích protokolů, v nichž nejsou obsaženy ani všechny v žalobě účtované právní služby, není přesně uvedeno jaké konkrétní služby a v jakém rozsahu byly dlužníkem schváleny. 6. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalované vznikly náklady v důsledku právního zastoupení. Žalované ale nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta za poradu s klientem ze dne [datum] a podání ve věci samé ze dne [datum], neboť tyto úkony neshledal účelnými. [příjmení] s klientem [datum] konala před rozhodnutím odvolacího soudu o rozsudku pro uznání, který lze z jeho podstaty napadnout pouze ze zákonem stanovených důvodů. Soud se tedy nezabýval věcí samou a pouze zkoumal, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Z toho důvodu soud I. stupně neshledal tuto poradu účelnou. Dále neshledal účelným podání žalované ze dne [datum], k němuž nebyla žalovaná soudem vyzývána, když veškerou argumentaci mohla uplatnit jak při prvním vyjádření k žalobě, tak při následném jednání u soudu. 7. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalobce v odvolání uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o.s.ř. Soudu I. stupně vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností, tj. výslechy svědků [příjmení] a [anonymizováno] statutárního orgánu dlužníka, kteří měli vypovídat o rozsahu poskytovaných právních služeb žalobcem dlužníkovi. Neprovedl k důkazu ani všechny schvalovací protokoly. Dále žalobce namítl, že z příkazní smlouvy nevyplývá povinnost předložit dlužníkovi fakturu, ale pouze vyúčtování provedených služeb a jejich časovou specifikaci. Nárok žalobce proto vznikl předložením vyúčtování v podobě přehledu právních služeb. Faktura je pouze účetním a daňovým dokladem, který je pro vznik nároku nevýznamný. Konečně žalobce namítl, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, protože z něj není patrné, z jakých důkazů soud I. stupně vycházel a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Zejména z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 8. Žalovaná svým odvoláním napadla výrok o nákladech řízení. Podle ní soud I. stupně nedostatečně zohlednil veškeré relevantní skutečnosti. Zdůraznila, že v řízení vystupuje jako insolvenční správce dlužníka. Insolvenční řízení je v daném případě neobvyklé svým rozsahem, když pouze hlavní část insolvenčního spisu (bez incidenčních sporů a přihlášek pohledávek) čítá [číslo] dokumentů a desítky tisíc stran. Předmětné řízení tedy není běžným civilním řízením, ale je velice úzce provázáno právě s insolvenčním řízením dlužníka, a proto bylo nezbytné právního zástupce žalované rovněž průběžně informovat o jeho vývoji. Za tímto účelem bylo uskutečněno mnoh