72 CO 28/2022-79 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se každý ze žalobců domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu odškodnění podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen„ Nařízení /ES/ [číslo]“), a to za zpožděný let ze dne [datum] č. QS2514 z [obec] do [město]. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Tvrdila, že ke zpoždění letu došlo v důsledku mimořádné události spočívající v úmrtí cestující na palubě letadla. 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel zejména ze zjištění, že žalobci se účastnili shora uvedeného letu operovaného žalovanou, který měl z [obec] odlétat v čase 00:05 hodin a do [město] přiletět v čase 04:20 hodin místního času (02:20 UTC). Ve skutečnosti z [obec] odlétal v čase 06:40 hodin (04:40 UTC) a do [město] přiletěl v čase 10:50 hodin místního času (08:50 UTC). Zpoždění na příletu tak činilo 6 hodin a 30 minut. Žalovaná obdržela od letiště v [město] potvrzení o tom, že letiště bylo dne [datum] uzavřeno, a to z důvodu opravy přistávací a vzletové dráhy 16L a 34R. Tato uzávěra probíhala od 4:00 UTC do 8:00 UTC. Původní přílet žalované do [město] byl plánován v čase 2:20 UTC, tedy 100 minut před uzávěrou letiště. Ze záznamu letu QS2514 ze dne [datum] vyplývá, že zpoždění v souvislosti s úmrtím cestující trvalo v celkové délce 120 minut. Je označeno kódovým označením 16H dle terminologie IATA. Další zpoždění bylo způsobeno střídáním náhradní posádky, ke kterému došlo v souvislosti s úmrtím cestující, neboť původní posádka nebyla schopna po této události v letu pokračovat. Tato část zpoždění, označená kódem 64B, činila celkem 35 minut. Během čekání na znovuotevření letiště v [město] došlo k odstranění závady na letounu. Celková délka zpoždění připadajícího na odstranění závady, označeného kódem 41A, činila 60 minut. Zpoždění pro restrikce na cílovém letišti, označené kódem 88A, trvalo 180 minut. Celková délka zpoždění na odletu činila 395 minut. 5. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil dle Nařízení (ES) č. 261/2004. Dospěl k závěru, že úmrtí cestující na palubě letadla je mimořádnou okolností, která není vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce a zároveň se ze své povahy vymyká jakékoli účinné kontrole. Konstatoval, že v návaznosti na úmrtí cestující došlo k dalšímu zpoždění letu v důsledku výměny posádky, která využila oprávnění po incidentu (úmrtí cestující) v letu nepokračovat. Poté, co byla nová posádka připravena k případnému odletu, bylo nutno vyčkat znovuotevření cílového letiště v [město] po noční uzávěře. Jelikož žalovaná nemohla zpoždění v délce celkem 335 minut (120 + 35 + 180 minut) jakkoliv ovlivnit, je třeba dle soudu prvního stupně tuto dobu odečíst od celkové doby zpoždění na příletu v délce 390 minut, přičemž výsledné zpoždění, které lze přičítat žalované pak nepřevyšuje 3 hodiny. Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že nebyly splněny předpoklady pro odškodnění žalobců dle článku 5 ve spojení s článkem 7 dle Nařízení (ES) č. 261/2004, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že v řízení úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v paušální náhradě hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 6. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání. Souhlasili s tím, že za mimořádnou událost ve smyslu nařízení (ES) č. 261/2004 lze považovat úmrtí jedné z cestujících. Vyjádřili však nesouhlas s tím, že by za mimořádnou okolnost měla být považována také výměna posádky žalované, a dále také pravidelná noční uzávěra letiště v místě příletu letu. Poukázali na to, že doba zpoždění jejich letu na příletu činila 6 hodin a 30 minut, přičemž událost spojená s úmrtím jedné z cestujících předmětného letu trvala celkově 120 minut. Následně pak došlo k výměně posádky letounu, odstranění závady na letounu a vyčkávání na znovuotevření letiště v místě příletu. Dle žalobců však kromě samotného úmrtí jedné z cestujících a nutnosti provedení úkonů s tím spojených, nelze žádné další důvody zpoždění předmětného letu připisovat mimořádným okolnostem, které by nebyly vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého přepravce, a které by letecký přepravce nemohl nikterak ovlivnit. Vyjádřili názor, že rozhodnutí o výměně posádky, byť iniciované v důsledku úmrtí jedné z cestujících, je nutno přičítat k tíži žalované, která je povinna nést nepříznivé následky svého rozhodnutí. Za mimořádnou událost nelze dle žalobců považovat ani plánovanou uzávěru letiště v Hurghadě, přičemž žalovaná měla v rámci plánování předmětného letu přihlédnout k možnosti výskytu případných mimořádných okolností a časovou rezervu naplánovat tak, aby mohl být let uskutečněn poté, co důvody, pro které mimořádná okolnost trvá, pominou. Zdůraznili, že časová rezerva podle původního letového plánu v trvání 100 minut před uzavřením letiště je pro odvrácení významného zpoždění či zrušení letu v důsledku existence případné mimořádné okolnosti nedostatečná, což se ukázalo i v posuzované věci. Na podporu své argumentace odkázali na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“), konkrétně na rozsudek ze dne [datum] ve věci C [číslo] a rozsudek ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Závěrem vyjádřili přesvědčení, že od celkové doby zpoždění předmětného letu v trvání 390 minut mělo být odečteno pouze zpoždění v trvání 120 minut, způsobené mimořádnou událostí spočívající v úmrtí jedné z cestujících, přičemž zbylé zpoždění v trvání 270 minut by mělo být přičítáno k tíži žalované. Vzhledem k tomu, že se jedná o významné zpoždění přesahující dobu 3 hodin, zakládá vznik nároku cestujících na paušální náhradu újmy dle článku 7 Nařízení (ES) č. 261/2004. Z uvedených důvodů tedy navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná jim náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobci v odvolání rovněž navrhli přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do skončení dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 25 Cdo 2272/2021, jehož předmětem je dovolání podané v pravomocně skončené věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 436/2020, vycházející ze stejného skutkového základu. 7. Žalovaná se k odvolání žalobců nevyjádřila. 8. Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět (§ 109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Smyslem přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je především zajistit hospodárnost řízení. V řízení v této věci byly zjištěný všechny rozhodné skutečnosti umožňující meritorní rozhodnutí a žalobci v návrhu na přerušení řízení nijak nekonkretizují, jakou konkrétní právní otázku učinili předmětem dovolacího řízení, jež by mohla být pro rozhodnutí v této věci významná. Nadto je třeba vzít v úvahu, že označené dovolací řízení je na samotném počátku a vyčkání jeho výsledku by tak nepochybně podstatným způsobem prodloužilo řízení v této věci. S přihlédnutím k uvedenému odvolací soud neshledal navrhované přerušení řízení účelným a souladným se zásadou hospodárnosti řízení, a proto návrh žalobců na přerušení řízení jako nedůvodný zamítl. 9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, aniž za souhlasu účastníků dle § 214 odst. 3 o. s. ř. nařizoval k projednání odvolání jednání, přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. 11. Při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku na odškodnění soud prvního stupně přiléhavě aplikoval Nařízení (ES) č. 261/2004, jakož i relevantní judikaturu Soudního dvora Evropské unie. V případě zrušení letu mají dotčení cestující za podmínek stanovených v článku 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s článkem 7 nařízení (ES) č. 261/2004 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce. Vzhledem k tomu, že újma utrpěná cestujícími v letecké dopravě v případě zrušení nebo významného