72 CO 314/2022-160 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok I), žalobu co do částky [částka] zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III). 2. Takto prvostupňový soud rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného nejprve [stát. instituce] pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] a poté Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. [spisová značka] mu byla způsobena nemajetková újma, na jejíž odškodnění požadoval zaplacení částky [částka]. 3. Prvním rozsudkem soudu prvního stupně, a to ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalobci přiznána částka [částka] a ve zbylé části byla žaloba zamítnuta. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s tím, aby rozhodl o návrhu žalobce na rozšíření žaloby a poté se vypořádal jak s požadavkem žalobce na odškodnění za tvrzenou nepřiměřenou délku kompenzačního řízení a tak s námitkami žalované. 4. Soud prvního stupně pak ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování zjistil, že řízení vedené Magistrátem města Karlovy Vary (dále jen„ správní orgán“) pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] bylo zahájeno žádosti žalobce ze dne [datum] o ochranu pokojného stavu (týkajícího se posunutí plotu). Dne [datum] proběhlo místní šetření a dne [datum] podal žalobce další žádost u Obecního úřadu Otovice, který ji postoupil Magistrátu města Karlovy Vary. Správní orgán pak usnesením ze dne [datum] řízení přerušil. Krajský úřad Karlovarského kraje (dále jen„ odvolací správní orgán“) toto usnesení zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k novému projednání. Správní orgán pak dne [datum] žádosti žalobce vyhověl (uložil [jméno] [příjmení], žalobcovu sousedovi, aby obnovil předešlý pokojný stav). Odvolací správní orgán dne [datum] však toto usnesení zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k novému projednání. Správní orgán pak usnesením ze dne [datum] žádost žalobce zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání a dne [datum] požádal o vydání opatření proti nečinnosti správního orgánu. Odvolací správní orgán pak usnesením ze dne [datum] řízení přerušil a Ministerstvo pro místní rozvoj dne [datum] shledalo žalobcovu žádost (o ochranu proti nečinnosti správního orgánu) jako nedůvodnou. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne [datum] bylo usnesení odvolacího správního orgánu (o přerušení řízení) zrušeno a věc byla vrácena tomuto orgánu k novému projednání. Dne [datum] žalobce znovu žádal Ministerstvo pro místní rozvoj o vydání opatření proti nečinnosti správního orgánu a vyřízení této žádosti pak urgoval dopisem ze dne [datum] Ministerstvo vnitra (kterému byla věc postoupena) reagovalo dopisem ze dne [datum] a poté usnesením ze dne [datum]. Usnesením odvolacího správního orgánu ze dne [datum] bylo odvolání žalobce zamítnuto a usnesení správního orgánu bylo potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne [datum] žalobu u Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen„ soud“), který ji však rozsudkem ze dne [datum] zamítl. Krajský soud v Plzni (dále jen„ odvolací soud“) však usnesením ze dne [datum] tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne [datum], soud žalobě vyhověl. Tento rozsudek však byl odvolacím soudem rovněž zrušen. Rozsudkem ze dne [datum] pak soud žalobě opět vyhověl. Vzhledem k tomu, že odvolání podané proti tomuto rozhodnutí bylo odvolacím soudem odmítnuto, rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobce dne [datum] požádal žalovanou o odškodnění nemajetkové újmy vzniklé mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce hodnoceného řízení, a to v zažalované výši. Žalovaná na to reagovala stanoviskem ze dne [datum], jímž tento nárok odmítla odškodnit. 5. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně poté posoudil podle § 13 odst. 1, § 14 odst. 3 a [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a dovodil, že na správní řízení vedené Magistrátem města Karlovy Vary, na které navázalo řízení vedené Okresním soudem v Karlových Varech je aplikovatelný článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). V posuzovaném řízení totiž šlo o zásah do žalobcova vlastnického práva k nemovitosti, žalobcův zájem na vyřešení této věci byl opravdový a vážný, rozhodnutí o něm mělo přímý vliv na existenci, rozsah a způsob výkonu daného práva, toto právo mělo svůj základ ve vnitrostátním právu a právo, o němž bylo jednáno, mělo civilní, tedy soukromoprávní povahu. Vzhledem k tomu, že zmíněné řízení lze podřadit pod působnost článku 6 odst. 1 Úmluvy, je v dané věci aplikovatelné Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]. Ve skutečnosti, že hodnocené řízení, které nebylo nikterak složité, trvalo šest let a tři měsíce (od [datum] do [datum]) soud prvního stupně shledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce tohoto řízení. Při stanovení formy odškodnění nemajetkové újmy, kterou tím žalobce utrpěl, soud prvního stupně přihlédl k již zmíněné jednoduchosti věci, podílu správního orgánu na celkové délce řízení (několikerým nedodržením lhůty stanovené mu k vydání rozhodnutí [ustanovení pr. předpisu], ve znění jeho pozdějších změn, a nedůvodností rozhodnutí o přerušení řízení). Vzhledem k tomu, že se jednalo o jednoduché řízení (jeho předmětem bylo pouze zjištění, jaký byl dosavadní pokojný stav, a zda došlo do jeho zásahu) a s přihlédnutím k tomu, že jeho celková délka nebyla extrémní, soud prvního stupně přiznal žalobci zadostiučinění za první dva roky řízení ve výši [částka] a dále za každý další rok jeho trvání vždy ve výši [částka]. Takto vypočtenou základní částku odškodnění, a to ve výši [částka] pak prvostupňový soud zvýšil o 20 % pro aktivní přístup žalobce, kterým přispěl k ukončení věci a o dalších 10 % podíl správních orgánů na celkové délce řízení. Význam předmětu řízení pro žalobce přitom soud prvního stupně shledal jako menší, protože v hodnoceném řízení mu šlo (pouze) o to, v jakém rozsahu bude mít přístup k zadní části svého skleníku, což je otázka, jejíž vyřešení nemělo zásadní vliv na žalobcův běžný způsob života. Takto vypočtenou částku odškodnění ve výši [částka] soud prvního stupně navýšil ještě o částku [částka], a to za nepřiměřenou délku kompenzačního, na jehož výsledek je žalobce nucen čekat již po dobu tří let a devíti měsíců Za přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobce v posuzovaném řízení utrpěl, soud prvního stupně proto stanovil částku [částka], kterou uložil žalované zaplatit spolu se zákonným úrokem z prodlení, přičemž v rozsahu žalobcova požadavku na zaplacení (další) částky [částka] žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“). 6. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho vyhovujícímu výroku o věci samé, podala žalovaná včasné odvolání. V něm předně zopakovala své přesvědčení, význam předmětu posuzovaného řízení byl pro žalobce nepatrný. K porušení pokojného stavu totiž došlo pouze tím, že žalobcův soused si postavil nový plot na jen velmi malé části žalobcova pozemku, čímž by žalobci bránil v případné budoucí údržbě zadní části skleníku. V souvislosti s tím žalovaná poukázala na soudní judikaturu, která zdůrazňuje, že odškodňována má být újma, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty ohledně výsledku řízení, jehož se účastní, nikoli však sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo. Na této skutečnosti nic nemění ani výrazná žalobcova aktivita. Z jeho výpovědi a ostatně i z obsahu celého spisu totiž vyplývá, že žalobcova aktivita byla reakcí na podněty rodinných příslušníků, kteří měli s novými sousedy vyhrocené spory (u kterých dokonce musela asistovat i Policie České republiky). Pro nízký význam hodnocené věci pro žalobce měl proto soud prvního stupně snížit základní částku odškodnění minimálně o 40 %. Dále se žalovaná zopakovala svou pochybnost, zda lze danou věc nelze podřadit pod ochranu danou článkem 6 Úmluvy. Kromě toho pak nesouhlasí i s tím, jakým způsobem soud prvního stupně posoudil procesní a hmotněprávní složitost hodnoceného řízení. Podle žalované totiž správní řízení probíhalo v zásadě plynule, výjimkou byla pouze jeho odvolací fáze (ta trvala devatenáct měsíců) a dále došlo ve dvou případech překročení lhůty dané zákonem pro vydání správního rozhodnutí (dvakrát po dobu šesti měsíců). Na celkové délce se pak podílelo i přerušení řízení (