91 CO 137/2022-248 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.). Výrok ohledně náhrady nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně úspěchem ve věci a ustanovením § 150 o. s. ř. 1. Soud I. stupně rozhodoval o nároku žalobkyně na náhradu škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně, a to za období od [datum] do [datum], kdy byla žalobkyně vedena u úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání, fakticky však měla být po celou dobu v pracovní neschopnosti. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že dne [datum] kolem 17:10 hodin došlo v [obec a číslo] v ulici [ulice] v prostoru křižovatky s ulicí Budečskou k dopravní nehodě. [ulice] nehodu způsobila paní [příjmení] [příjmení], neboť se plně nesoustředila na řízení svého automobilu a na přechodu pro chodce srazila žalobkyni. V důsledku nehody utrpěla žalobkyně zlomeninu střední třetiny klíční kosti vpravo, řešenou operačně s následnou osmičkovou fixací, zlomeninu zevního hrbolu holenní kosti vlevo, řešenou operačně s následnou fixací v ortéze a chůzi s berlemi a tržně zhmožděnou ránu v pravé temenní krajině. V daném případě spatřuje soud okolnosti zvláštního zřetele hodné jednak v morálních důvodech, neboť se jedná o spor mezi pojišťovnou a osobou dožadující se úhrady ušlého zisku v důsledku dopravní nehody způsobené jí osobou u žalované pojištěnou v důsledku ublížení na zdraví s doživotními následky, mezi kterými je už z podstaty věci nerovné postavení. Žalobkyni lze porozumět, z jakého důvodu podala žalobu, neboť se dožadovala náhrady ušlého zisku, o nějž přišla v důsledku dopravní nehody, kterou sama nezavinila, sic jí již byla nějaká finanční náhrada vyplacena, avšak z jiných nároků u žalované uplatněných. Dále soud spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné taktéž ve zdravotních důvodech na straně žalobkyně, která bude dlouhodobě (či dokonce možná i celoživotně) poznamenána v důsledku dopravní nehody, kterou sama ani v nejmenším nikterak nezavinila, a to co se týče jejího fyzického, tak i psychického zdraví, jak vyplývá z předložených lékařských zpráv. Majetková sféra žalovaného přitom nebude vážně zasažena. 2. Proti výroku II. rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, v němž namítl, že rozhodnutí soudu I. stupně je nesprávné. Ustanovení § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírnění majetkových rozdílů účastníků řízení. Žalovaný v souvislosti s nehodou vyplatil žalobkyni plnění na jiné nároky ve výši [částka]. Žalovaný od počátku poskytoval dokonalou součinnost. Zdravotní poškození žalobkyně bylo odškodněno a nemůže být důvodem pro rozhodnutí dle § 150 o. s. ř. Rovněž nelze spatřovat takový důvod v příznivých majetkových poměrech žalovaného. Užití ustanovení § 150 o. s. ř. je mimořádným prostředkem, pro nějž zde nejsou dány důvody. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku sodu I. stupně v napadené části. 4. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř. napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo a aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl výhradně výrok o nákladech řízení. Ve zbývajícím rozsahu nabyl rozsudek soudu I. stupně samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). 6. Dle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 7. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu I. stupně v této věci. Žalobkyně uplatnila předmětný nárok v okolnostech velmi těžké osobní situace – vážného poškození zdraví, do níž se nedostala vlastní vinou, ale zaviněním jiné osoby. Proti žalovanému uplatnila žalobkyně i dle tvrzení žalovaného několik nároků na odškodnění, když některým bylo vyhověno a předmětnému nikoli. Byť poškození zdravotního stavu bylo, jak uvedl žalovaný, odškodněno penězi, to nic nemění na tom, že kvalita života žalobkyně byla nejméně na velmi dlouhou dobu změněna velmi zatěžujícím způsobem. Odškodnění přitom není výdělkem žalobkyně, ale odškodněním bolestí a ztížení společenského uplatnění v důsledku vážného úrazu, které bude použito na náhradu ztížení života žalobkyně. Předmětný nárok přitom nebyl žalobkyni přiznán s tím, že neprokázala přes četné doklady o návštěvách lékařů stav odpovídající pracovní neschopnosti, byť byl nepochybně zdravotní stav žalobkyně vážně poškozen nepochybně. Posudková lékařka zhodnotila v průběhu řízení před soudem I. stupně pokles pracovní schopnosti žalobkyně o dvacet procent. Odvolací soud popsané okolnosti má za mimořádně tíživé pro žalobkyni, která před zahájením řízení nepředvídala výsledek zprávy posudkové lékařky, když ale žalobkyně zcela zásadní dopady na její život po úrazu z posuzované nehody v řízení naopak prokázala. Život žalobkyně byl na nějakou dobu v podstatě destruován dopady na její zdraví a nutnými návštěvami různých odborných lékařů. 8. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku ad II. potvrdil jako věcně správný. 9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je obdobně odůvodněn ustanovením § 150 o. s. ř., když s ohledem na shora uvedené by nebylo spravedlivé žádat po některém z účastníků tohoto řízení, aby hradil náklady druhé strany.