91 CO 374/2021-435 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum], ve znění doplňujícího rozsudku ze dne [datum] (dále jen napadený rozsudek), vyhověl soud I. stupně zčásti žalobnímu návrhu a žalované uložil povinnost, aby žalobkyni zaplatila zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Současně byla tímto rozsudkem zamítnuta žaloba v té části, ve které se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a smluvního úroku ve výši 1,99 % měsíčně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.). Dále soud I. stupně zastavil řízení v části, ve které se žalobce proti žalované domáhal zaplacení smluvního úroku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] (výrok III.). Žaloba byla rovněž zamítnuta v části, ve které se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky [částka] (výrok doplněný rozsudkem z [datum]). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované (výrok IV.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu, kterým se žalobce proti žalované domáhal zaplacení souhrnné částky [částka] s příslušenstvím s tím, že se jedná o dluh žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru a o vydání platební karty [číslo] která byla sjednána mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) dne [datum]. Žalobce tvrdil, že žalované byl na základě této smlouvy poskytnut„ konečný úvěrový rámec“ ve výši [částka]. Tento úvěrový rámec byla žalovaná povinna splácet v měsíčních splátkách, přičemž úvěr byla oprávněna čerpat prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobce proto od úvěrové smlouvy odstoupil, v důsledku čehož se stala splatnou celá dlužná částka. Žalobce dále tvrdil, že ke dni zesplatnění ([datum]) činila celková dlužná částka [částka]. Žalovaná po zesplatnění uhradila na dluh jen [částka]. Ke dni zahájení řízení tak pohledávka žalobce činila [částka] (z toho jistina [částka], smluvní pokuta a poplatky [částka], kapitalizovaný smluvní úrok [částka]). Vedle toho požadoval žalobce zaplacení obchodní úroku ve výši 23,88 % ročně. 3. Soud I. stupně ve věci rozhodoval podruhé poté, kdy byl jeho předchozí rozsudek pro zmeškání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 311/2012-47, k odvolání žalované změněn rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 45/2013-240 tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává. Odvolací soud ve výše uvedeném rozhodnutí dovodil, že ve věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b o. s. ř. Důvodem byla především ta okolnost, že žalobní tvrzení byla v okamžiku rozhodování soudu I. stupně neurčitá. Žalobce se totiž domáhal zaplacení souhrnné částky [částka] s příslušenstvím s tím, že na něj byla postoupena pohledávka [právnická osoba] Multiservis, později GE [příjmení] [příjmení]. Tvrdil přitom, že šlo o úvěrovou smlouvu, kdy měl být žalované poskytnut„ konečný úvěrový rámec“ ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěrový rámec splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z částky, kterou čerpala v předcházejících měsících, přičemž konkrétní výše měsíční splátky byla závislá na čerpání peněžních prostředků. Čerpání těchto peněžních prostředků mělo být zachyceno v platební historii. Nárok na smluvní pokutu žalobce odůvodnil obecným odkazem na Sazebník GE Money bank a na obchodní podmínky. Tvrdil přitom, že ke dni zesplatnění [datum] činila dlužná částka žalované [částka], jistina [částka]. Žaloba však neobsahovala vylíčení rozhodujících skutečností tak, aby bylo možno spolehlivě určit, jak vznikl dluh žalované a jakým způsobem žalobce vyčíslil, že jistina činila ke dni zahájení řízení [částka], smluvní pokuta [částka] a kapitalizovaný smluvní úrok [částka]. Nebylo ani jasné, z jakého důvodu požadoval žalobce ještě zaplacení úroku smluvního (vedle smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení). Jelikož se soud I. stupně při vydání rozsudku pro zmeškání s těmito nejasnostmi nevypořádal a nevysvětlil, jak dospěl k právnímu závěru, podle něhož skutková tvrzení odůvodňují žalované plnění podle § 497 a násl. obchodního zákoníku, odvolací soud konstatoval, že ke dni vydání rozsudku pro zmeškání nebylo obsahem žalobního návrhu úplné a určité žalobní tvrzení, na jehož základě by bylo možno usoudit na povahu jednotlivých žalobcem požadovaných nároků, z níž se skládala celková částka [částka] s příslušenstvím. Současně soudu I. stupně vytkl, že nezkoumal ani podmínky řízení a neuvedl, na základě jaké úvahy dospěl k závěru, že je příslušný k projednání sporu, když žalovaná namítala, že je státní příslušnicí Slovenské republiky (s trvalým bydlištěm na Slovensku). 4. Ze všech těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený kontumační rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává. Soudu I. stupně zároveň uložil, aby přezkoumal podmínky řízení podle § 103 o. s. ř. a dále, aby vyzval žalobce k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů k jím tvrzené pohledávce (k její výši a též ke struktuře této pohledávky). Současně vyslovil závazný právní názor, podle něhož insolvenční řízení zahájené se žalovanou dne [datum] nemělo význam na probíhající civilní řízení, neboť úpadek v případě žalované byl soudem prohlášen až [datum], tedy až po vydání napadeného rozsudku soudu I. stupně ([datum]). 5. V napadeném rozsudku vyšel soud I. stupně ze zjištění, žalovaná měla v době zahájení řízení ([datum]) bydliště na území České republiky na adrese [adresa]. Od [datum] do [datum] byla zaměstnankyní společnosti [právnická osoba], [obec], žila v tuzemsku přinejmenším 8 let, měla zde rodinu a trvalé zázemí. Na výše uvedené adrese v [obec] přebírala též poštu. S ohledem na okolnost, že předmětem řízení byl dluh žalované z úvěrové smlouvy, soud I. stupně dovodil, že pravomoc soudu České republiky je s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 44/2001 založena. 6. Ve věci samé vyšel soud I. stupně ze zjištění, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovanou byla dne [datum] sjednána smlouva o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] [právnická osoba] byla při tomto právním jednání zastoupena [právnická osoba] car s.r.o. Předmětem úvěrové smlouvy byl úvěr poskytnutý žalované na nákup ojetého vozidla tov. zn. Peugeot 206 v ceně [částka]. Výše poskytnutého úvěru činila pouze [částka], neboť se jednalo o rozdíl mezi cenou vozidla ([částka]) a částku zaplacenou klientem ([částka]). 7. Podle doplněného žalobního tvrzení měla být součástí této smlouvy ze dne [datum] pod [číslo] další (původně v žalobě označená) smlouva o revolvingovém úvěru a o vydání a užívání platební karty [číslo] ze dne [datum]. Soud I. stupně v této souvislosti konstatoval, že ve smlouvě ze dne [datum] bylo na str. 4 tiskopisu obsaženo ustanovení s názvem smlouva o revolvingovém úvěru a o vydání užívání kreditní karty, ve kterém bylo uvedeno, že právní předchůdce se žalovanou zároveň podpisem smlouvy o úvěru na kupní cenu vozidla uzavírají úvěrovou smlouvu a žalovaná žádá o poskytnutí úvěrového rámce až do výše [částka] a dále otevření účtu a vydání kreditní karty. V této souvislosti však soud I. stupně dovodil, že žalobce v řízení neprokázal spojitost mezi uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na společném formuláři se smlouvou o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla pod [číslo] neprokázal ani poskytnutí finančních prostředků na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je totiž údaj, do jaké částky je věřitelem dlužníkovi poskytován úvěr. Podle žalobních tvrzení měla být žalované ke smlouvě [číslo] poskytnuta úvěrová částka do výše [částka]. Soud I. stupně zdůraznil, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se žalovaná se [právnická osoba] Money Multiservis dohodla na úvěru do částky [částka], přičemž soudu nebylo doloženo, že by se nedílnou součástí úvěrové smlouvy stalo oznámení ze strany GE Money Multiservis o výši poskytnutého úvěru v této částce. 8. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyla úvěrová smlouva [číslo] vůbec uzavřena. Sjednána byla nepochybně pouze smlouva o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla pod [číslo] ze dne [datum]. Nebylo pochyb, že žalovaná na základě kreditní karty čerpala určité finanční prostředky, kdy část těchto finančních prostředků uhradila, nezpochybňovala tedy použití platební karty a potvrdila, že čerpala [částka] od [datum] do [datum]. Zpět na účet GE Money bank vložila za období od [datum] do [datum] částku [částka]. Neuhrazeno tedy zůstalo [částka]. V této souvislosti však poukázal soud I. stupně též na okolnost, že dne [datum] bylo na základě rozhodnutí konkursního soudu žalobci uhrazeno [částka] (tuto částku si žalobce následně započetl na jím požadované příslušenství, přičemž podáním ze dne