17 Co 366/2022-120 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% od , datum, do zaplacení (výrok I.), že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, se zamítá (výrok II.) a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši , částka, a částky , částka, jako náhrady újmy za narušení dovolené, s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou zastoupenou cestovní agenturou , právnická osoba, . (dále jen „, právnická osoba, “) smlouvu o zájezdu do Egypta v ceně , částka, pro žalobkyni a další dvě osoby běloruské státní příslušnosti, přes přímý dotaz nebyla žalobkyně prodejcem zájezdu informována o nutnosti mít u sebe platné vízum, a v den odletu nebyly žalobkyně a její dvě spolucestující z důvodu, že neměly platné vízum do Egypta, vpuštěny do letadla a zájezdu se nemohly zúčastnit.3. Soud I. stupně vzal za prokázané, že mezi žalobkyní coby zákazníkem a žalovanou coby cestovní kanceláří byla prostřednictvím cestovní agentury , právnická osoba, přes internet uzavřena smlouva o zájezdu č. , hodnota, , jejímž předmětem byl závazek žalované poskytnout žalobkyni zájezd pro tři osoby s ubytováním v destinaci Egypt, , jméno FO, , v termínu od , datum, do , datum, . Žalobkyně uhradila celkovou cenu zájezdu , částka, . V den odletu, který se měl realizovat , datum, v 1:10 hod., nebyla žalobkyně společně se svými dvěma spolucestujícími vpuštěna do letadla, protože v cestovním pase neměly platné vízum pro vstup do Egypta. Nedílnou součástí smlouvy o zájezdu byly obchodní podmínky , právnická osoba, , dle jejichž čl. 4.1. je zákazník povinen ověřit si důležité informace související se vstupem do vybrané destinace a vízové formality si musí zajistit zákazník sám ještě před vycestováním, na což je současně s pasovými požadavky před uzavřením smlouvy upozorněn. Z výpovědi žalobkyně a svědkyně , Anonymizováno, (spolucestující žalobkyně) soud zjistil, že žalobkyně si před platbou zájezdu u prodejce zájezdu telefonicky ověřovala vízové požadavky a bylo jí sděleno, že potřebuje pouze „pas a test“. Státní příslušnost a země vydání cestovního pasu cestujících (, Anonymizováno, ) byly při podpisu smlouvy prodejci zájezdu známy. Žalobkyni byla e-mailem z , datum, zaslána Smlouva o zájezdu, přílohou e-mailu byly Všeobecné smluvní podmínky („VSP“) žalované a Všeobecné informace. V č. , hodnota, odst. 6.5 VSP je cestujícím doporučeno si před odjezdem ověřit podmínky vstupu do zamýšlené destinace, případně si informace ověřit na stránkách , Anonymizováno, nebo na zastupitelských úřadech, případně kontaktovat žalovanou na adrese , e-mail, nebo na telefonním čísle , tel. číslo, . Na webových stránkách žalované je uvedeno, že cestující s cestovním dokladem, který nebyl vydán Českou republikou, má ohledně pasové a vízové povinnosti či podmínek vstupu do Egypta kontaktovat CK , právnická osoba, . Byly prokázány útrapy cestujících způsobené tím, že žalobkyně s ohledem na pracovní vytížení kupovala zájezd na poslední chvíli, před zakoupením zájezdu kontaktovala prodejce s dotazem, zda je nutné mít vyřízené nějaké vízové požadavky, let do cílové destinace byl operován v noci a žalobkyni a spolucestujícím byl let pro absenci víz nečekaně odepřen. Žalobkyně neměla možnost řešit problém na místě, ráno s absencí spánku se k ní v kanceláři prodejce chovali neuctivě, pokusila se hledat náhradní řešení a do destinace doletět později, což se pro technické problémy nepodařilo. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou z , datum, . Důkazní návrhy žalované k prokázání, že žalobkyně byla dostatečně informována o tom, že se měla o pasových a vízových povinnostech informovat u zastupitelského úřadu, případně na telefonické lince žalované, soud zamítl, neboť je považoval za nevýznamné. Soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dle § 2521 a násl. o.z. uzavřena smlouva o zájezdu a dospěl k závěru, že žaloba je v části nároku na náhradu škody způsobené porušením povinnosti dle § 2528 odst. 1 písm. e) o.z., příp. dle § 9a odst. 2 písm. f) zákona č. 159/1999 Sb. důvodná. Žalobkyně při objednání zájezdu uvedla informaci o státu, který vydal cestovní doklad a explicitně se dotázala na vízové povinnosti u prodejce zájezdu, žalovaná však nesplnila svoji povinnost informovat žalobkyni, že na cestu do Egypta potřebuje mít již při odletu v cestovním dokladu platné vízum. Obrana žalované, že žalobkyně nesplnila své povinnosti dle VSP a Všeobecných informací neobstojí, neboť formu povinnosti má pouze povinnost žalobkyní splněná, veškeré další pokyny jsou ve formě doporučení. S ohledem na to, že se jednalo o zakoupení celého zájezdu a mezi zakoupením zájezdu a odletem byla časová prodleva méně než 48 hodin (parametry vízové povinnosti se za takovou dobu mohly změnit velmi nepravděpodobně), byl přímý dotaz žalobkyně na prodejce zájezdu ohledně vízových podmínek zcela adekvátní, žalovaná se nemůže zákonné informační povinnosti zprostit jen s odkazem na absenci ověření vízových povinností u zastupitelského úřadu nebo na telefonní lince přímo žalované, obzvlášť pokud se žalobkyně na vízovou povinnost informovala u prodejce. Žalobkyně je spotřebitelem a je chráněna jako slabší strana smluvního vztahu, bylo na žalované, aby žalobkyni jako spotřebitele provedla spletitými pravidly pasových a vízových podmínek. Obecnou informací dle § 2528 odst. 1 písm. e) o.z. nemůže být pokyn zákazníkovi si vízové povinnosti sám zjistit, ale musí to být informace, zda je nutné splnit vízovou povinnost či nikoliv. Žalovaná porušila povinnosti dle § 2528 odst. 1 písm. e) o.z. a § 9a odst. 2 písm. f) zákona č. 159/1999 Sb. a dle § 2542 odst. 1 o.z. odpovídá žalobkyni za splnění povinností obstarat jí zájezd. Žalobkyni vznikla škoda v ceně zájezdu , částka, . Žalobkyně též utrpěla duševní útrapy spojené s negativními okolnostmi neuskutečnění zájezdu a vznikl jí nárok na kompenzaci nepříjemností vzniklých s nenastoupenou dovolenou. Zákazník spotřebitel od zájezdu očekává zejména odpočinek a rekreaci, poznání nových míst a zážitky, při zakoupení zájezdu investuje finanční prostředky a vyhrazuje mu svůj volný čas (dovolenou), který je mnohdy nejintenzivnějším obdobím na zážitky v roce. Žalobkyně však není legitimována požadovat náhradu této újmy za další cestující a samotné žalobkyni vykompenzuje vzniklou psychickou újmu částka , částka, , jak určil soud na základě své úvahy podle § 136 o. s. ř., když cena zájezdu pro žalobkyni činila , částka, a přiznaná částka představuje 31 % této částky. Nárok žalobkyně je tedy důvodný co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. od , datum, , když splatnost nároku nastala na základě výzvy k plnění dne , datum, .4. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a soud přiznal žalobkyni plnou výši nákladů, když vycházel z tarifní hodnoty , částka, jakožto skutečně přiznaného plnění (srov. usnesení Nejv. soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek , částka, , odměna dle advokátního tarifu (a.t.) za 6 úkonů právní služby po , částka, , 6 paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení.5. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítla, že neporušila žádnou svou zákonnou ani smluvní povinnost. Informační povinnost ve smyslu § 2528 odst. 1 o.z., resp. § 9a odst. 2 písm. f) zákona č. 159/1999 Sb. se nevztahuje na občany všech států světa, ale pouze na občany států Evropského hospodářského prostoru, což žalovaná od počátku namítala, ale soud se s tím nevypořádal. Splnění informační povinnosti ve vztahu ke všem státům světa není možné po žalované spravedlivě požadovat, bylo by to neúměrné zatížení podnikatele a bylo by i nereálné takovou povinnost plnit, zvlášť v době pandemie covidu 19, kdy se vstupní podmínky do cizích zemí hekticky měnily. Shodný výklad informační povinnosti zastává i , právnická osoba, (, Anonymizováno, ), výslovně to sdělilo na semináři k novele o.z. a zákona č. 159/1999 Sb., kterou došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne , datum, . Nelze klást na českou cestovní kancelář povinnost, aby zjišťovala např. vízové podmínky indonéských občanů, jelikož takové informace objektivně zjistit nelze. V ČR ani nejsou zastupitelské úřady všech států světa. Na písemný dotaz žalované , Anonymizováno, potvrdilo své stanovisko, že není možné spravedlivě požadovat po CK aby informovala o všech vízových povinnostech a že je možné řešit odkazem na , Anonymizováno, . I komentářová literatura uvádí, že „ve vztahu k vízům platí, že pořadatel, resp. prodejce, musí