91 CO 317/2022-145 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 11. 5. 2022, ve spojení s opravným usnesením ze dne 12. 1. 2023 a ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 12. 1. 2023 (dále jen napadený rozsudek) zamítl soud I. stupně žalobu, aby žalovaný byl povinen platit na výživu žalobce částku 4 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám zástupkyně žalobce [jméno] [příjmení], počínaje dnem [datum] (výrok I.). Současně zamítl žalobu na změnu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 49 339,80 Kč k rukám advokáta žalovaného (výrok III.), rozhodl o přiznání náhrady nákladů právního zastoupení opatrovníkovi žalobce samostatným usnesením (výrok IV.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náklady vynaložené na ustanoveného opatrovníka žalobce, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení (výrok V.). 2. Takto rozhodl o návrhu žalobce jakožto zletilého syna žalovaného na zvýšení výživného na jeho osobu z částky 500 Kč měsíčně na částku 4 000 Kč měsíčně, požadovanou s účinností od [datum]. Žalobce tento svůj nárok odůvodňoval změnou majetkových poměrů na straně žalovaného spočívající v tom, že žalovaný obdržel částku 500 000 Kč jakožto náhradu škody na zdraví. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil s odůvodněním, že je mu sice postupně (v pěti splátkách) hrazena náhrada škody v podobě újmy na jeho zdraví způsobená škůdcem již v roce 2015, tato však slouží jako náhrada za jeho zdravotní obtíže a pro potřeby zmírnění jeho omezení. Současně od vydání posledního rozsudku u něho nedošlo k žádné změně okolností majících vliv na částku výživného. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že o výživném na žalobce bylo naposledy rozhodováno v řízení o návrhu na snížení výživného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo sníženo žalovanému výživné na žalobce z částky 2 200 Kč na částku 1 000 Kč měsíčně od [datum], a od [datum] na částku 500 Kč měsíčně. Soud I. stupně dále zjistil – pokud jde o žalobce, že tento pobírá invalidní důchod III. stupně ve výši 12 200 Kč měsíčně a dále příspěvek na péči 4 400 Kč měsíčně. Od narození trpí středně těžkou mentální retardací a dalšími zdravotními problémy. Dle posudku o zdravotním stavu k datu [datum] je žalobce považován za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled a péči jiné fyzické osoby. Žalobce žije ve společné domácnosti se svou matkou, která je příjemcem starobního důchodu ve výši 15 000 Kč měsíčně. K poměrům žalovaného bylo zjištěno, že je od [datum] příjemcem starobního důchodu ve výši 4 375 Kč měsíčně, po valorizaci ve výši 5 036 Kč měsíčně. Dle posudku o invaliditě ze dne [datum] byl žalovaný uznán invalidním invaliditou III. stupně od [datum], kdy z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 70 % v souvislosti s úrazem ze dne [datum]. Žalovaný žije 25 let ve společné domácnosti s přítelkyní [celé jméno svědkyně]. V době, kdy žalovaný utrpěl úraz – tedy od roku [rok] až do roku [rok] své přítelkyni na domácnost ničím nepřispíval, od doby přiznání starobního důchodu přispívá částkou 4 000 Kč měsíčně. Přítelkyně žalobce pracuje jako prodavačka s příjmem 20 000 Kč měsíčně čistého. Žalovaný v rámci soudního řízení o náhradu škody na zdraví v důsledku fyzického napadení utrpěného v roce 2015 – na základě uzavřeného soudního smíru obdržel v průběhu roku [rok] a [rok] postupně 5x 100 000 Kč, tedy v součtu 500 000 Kč. 4. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ust. § 911, § 913, § 915 a § 921 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Dospěl k závěru, že z hlediska žalovanému vyplacené částky ve výši 500 000 Kč a s nárokem na ni vzniklým již v roce [rok], se jedná o částku určenou ke kompenzaci následků úrazu žalovaného. Tato částka byla vynaložena na živobytí a byla jí rovněž kompenzována částka, kterou za žalovaného vynakládala jeho přítelkyně v době, kdy žalovaný neměl žádný příjem. Soud I. stupně tak uzavřel, že žalovanému vyplacená částka neodůvodňuje zvýšení výživného na žalobce, neboť nedošlo k podstatné změně okolností, které by odůvodňovaly zvýšení výživného a změnu rozsudku z roku [rok]. 5. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) podle úspěchu ve věci a přiznal žalovanému náhradu nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby, 3x režijní paušál včetně jízdného, náhrady za ztrátu času a 21 % DPH, to vše v celkové výši 49 339,80 Kč. 6. Rozsudek napadl včasným a přípustným odvoláním žalobce, nesouhlasíc se zamítnutím návrhu na zvýšení výživného i s uložením povinnosti žalobci k náhradě nákladů řízení žalovanému. Soudu I. stupně vytkl nesprávná a neúplná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Dle žalobce je zcela nedůvodnou argumentace žalovaného, že právě jeho zdravotní stav způsobený úrazem je příčinou jeho špatné současné ekonomické situace. Žalobce uvedl, že pracovní morálka žalovaného byla i před tímto poškozením zdraví velice chabá. Ani po poškození zdraví však nebyly pracovní schopnosti žalovaného zcela vymizelé a na trhu práce by jistě uplatnění našel, pokud by o něj vážně usiloval. Vyživovací povinnost žalovaného k jeho synovi pak zcela nepochybně předchází jeho povinnosti ke splnění těch závazků – dluhu u přítelkyně (která ho v uplynulých letech živila) a investicím do cizího majetku, byly-li by v řízení prokázány. Žalobce rovněž namítl, že při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky měl soud postupovat ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. s ohledem na existenci hned několika důvodů zvláštního zřetele hodných. Dle žalobce se žalovaný předně dlouhodobě brání plnit svoji vyživovací povinnost v zákonné výši. Žalobce je rovněž invalidní osobou III. stupně bez jakýchkoli úspor finančních prostředků a taktéž se jedná o spor mezi blízkými příbuznými – otcem a synem. 7. Z vyložených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil ve výrocích I., II. a III. a žalobě o zvýšení výživného vyhověl. 8. Žalovaný se ve svém vyjádření k odvolání žalobce plně ztotožnil s odůvodněním rozsudku soudu I. stupně, které považuje za správné. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku v plném rozsahu. 9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Poté, kdy podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování oznámeními [obec] správy sociálního zabezpečení o zvýšení vypláceného invalidního důchodu žalobce v roce 2022 a 2023, výší vypláceného příspěvku na péči v témže období i aktuálními zprávami o zdravotním stavu žalovaného, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 10. Z jednotlivých oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení o zvýšení vypláceného důchodu ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že výše invalidního důchodu žalobce pro invaliditu III. stupně činila od [datum] částku 13 043 Kč měsíčně, od [datum] částku 13 793 Kč měsíčně, od [datum] částku 14 308 Kč měsíčně a od [datum] částku 14 979 Kč měsíčně. Z ústřižků složenek o výplatě příspěvku na péči žalobci od odesílatele Úřadu práce ČR v jednotlivých měsících roku 2022 a v 1. čtvrtletí roku 2023 bylo zjištěno, že žalobce pobírá příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně. Žalovaný sám doložil aktuální lékařské zprávy o svém zdravotním stavu, když konkrétně ze zprávy všeobecné ambulance [anonymizována čtyři slova] v [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný i nadále trpí chronickým oboustranným tinnitem po úrazu po napadení v roce [rok], kdy se dne [datum] dostavil k lékaři pro uváděné zhoršení stavu. 11. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 12. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 13. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 14. Podle § 914 o. z. je-li více o