11 Co 294/2024-213 — Městský soud v Praze

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši , částka, (výrok II.) a dále povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši , částka, (výrok III.).2. Po provedeném dokazování vycházel ze zjištění, že žalobce a žalovaná jsou spoluvlastníky pozemku parc. , číslo, , jehož součástí je stavba , číslo, , a pozemku parc. , číslo, , vše v k. ú. , adresa, , se spoluvlastnickým podílem 1/3 náležející žalobci a 2/3 náležející žalované, nemovitost nabyli na základě usnesení soudu, jímž bylo skončeno pozůstalostní řízení po zesnulé matce účastníků zemřelé dne , datum, . V řízení o pozůstalosti bylo jednáno se třemi dědici na základě zákonné posloupnosti, a to s žalobcem, žalovanou a otcem účastníků (pozůstalým manželem), otec uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o zcizení dědického práva, jíž převedl na žalovanou celé své dědické právo odpovídající jeho podílu na pozůstalosti po matce účastníků ve výši 1/3. Otec účastníků zemřel dne , datum, , pozůstalostní řízení po něm není dosud skončeno. Po smrti matky účastníků užíval otec účastníků výlučně soubor místností v přízemí domu kromě chodby se schodištěm a nebytových prostor, žalovaná se členy své domácnosti (zejména synem a jeho družkou) výlučně užívali byt v prvním patře, v současnosti žalovaná užívá byt v prvním patře, nebytové prostory v přízemí domu užívá syn žalované se svojí družkou. Po smrti otce účastníků byly jím užívané obytné prostory zaplněny movitými věcmi z jeho pozůstalosti. Žalobce až do prosince 2021 akceptoval stav užívání nemovitostí, kdy nemovitosti užívala žalovaná, její rodina a otec účastníků, o užívání nebytových prostor synem žalované žalobce věděl, aby tyto prostory užíval, bylo přáním otce účastníků, toto přání žalobce respektoval stejně jako to, že byt bezplatně užíval jeho otec, jednalo se o status quo. Žalobce disponuje klíčem od vchodu do domu, k půdním prostorům nemá přístup. Žalobce poprvé žalovanou vyzval k tomu, že chce užívat nemovitosti, dne , datum, . Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 1115 a násl. OZ, která citoval, a § 2991 OZ a judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a uvedl, že v předmětném domě v rozhodném období (, datum, - , datum, ) bydlela žalovaná, její syn s družkou a po převážnou část rozhodného období (do své smrti , datum, ) otec účastníků. Žalovaná bydlela v místnostech v druhém nadzemním podlaží o celkové ploše 103 m², nejméně do konce roku 2019 zde bydlel i její syn s družkou, žalovaná spolu s bytem užívá terasu o výměře 45 m² a půdu o výměře 100 m², obojí přístupné pouze z jí užívaného bytu pod uzamčením. Syn žalované spolu s družkou se v roce 2020 přestěhoval do dvou místností v prvním nadzemním podlaží domu původně využívaných ke skladování věcí, které v roce 2020 zrekonstruoval za účelem bydlení, tyto místnosti mají výměru 38 m². Otec účastníků až do své smrti bydlel v místnostech v prvním nadzemním podlaží o celkové ploše 106 m², žalobce nesporoval způsob užívání, věděl o něm, otec účastníků užíval byt bezplatně, což žalobce akceptoval, mezi účastníky tak byla uzavřena konkludentní dohoda o tom, že otec účastníků v rozhodném období, resp. do své smrti, užíval bezplatně tuto část nemovitosti. Celková plocha předmětného domu je dle znaleckého posudku 532 m², žalovaná spolu s rodinou do konce roku 2019 užívala část domu o výměře 248 m², v roce 2020 pak 286 m², vzhledem k výši spoluvlastnických podílů byla oprávněna užívat 354,6 m² a žalobce 177 m², za tohoto stavu rozsah užívání žalovanou nedosahuje výše spoluvlastnického podílu, na straně žalované tak nedošlo k nadužívání nemovitostí a žalobci nevznikl nárok na náhradu za omezení rozsahu jeho práva užívání těchto nemovitostí. Veden těmito závěry soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř.3. Rozsudek napadl odvoláním žalobce. Namítal, že soud prvního stupně aplikoval pouze právní úpravu týkající se spoluvlastnictví a bezdůvodného obohacení, účastníci se sice stali spoluvlastníky nemovitosti s uvedenými podíly na základě dědického rozhodnutí s účinky ke dni úmrtí jejich matky dne , datum, , z toho však nelze dovodit, že by se nakládání s nemovitostmi po dobu pozůstalostního řízení mělo řídit právní úpravou o spoluvlastnictví, pozůstalostní řízení probíhalo do , datum, , v jeho průběhu se měnil počet dědiců, když otec účastníků převedl smlouvou o zcizení pozůstalosti svůj dědický podíl na žalovanou. Na správu nemovitostí po dobu pozůstalostního řízení nelze aplikovat právní úpravu spoluvlastnictví, neboť pak by postrádala smyslu právní regulace správy a nakládání s pozůstalostí ve smyslu § 1677 a násl. OZ a společenství dědiců podle § 1236 a násl. OZ. Dále namítal, že podle judikatury v obdobných věcech k posouzení nároku nepostačuje pouhá výměra užívaných ploch nemovitosti, soud se musí zabývat i kvalitou užívané části. Z hlediska kvalitativního jsou nejlepší bytové prostory v obou nadzemních podlažích a nebytový prostor v prvním nadzemním podlaží předmětné nemovitosti, na těchto prostorách žalobce uživatelsky v rozhodném období vůbec neparticipoval. Není pravdou, že by neprojevil zájem o užívání některých prostor v domě, neboť měl zájem o užívání nebytového prostoru v prvním nadzemním podlaží, ale otec účastníků byl proti s tím, že je bude užívat syn žalované. Žalobce tak v rozhodném období neužíval a neměl reálnou možnost užívat dům v rozsahu ve smyslu kvality a kvantity odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu. Nesouhlasil ani se závěrem soudu, že mu nebylo bráněno v užívání předmětné nemovitosti, v řízení byly provedeny důkazy ohledně tvrzení žalobce, že po část žalovaného období od června 2021 se nemohl do nemovitosti ani svým klíčem dostat. Závěr soudu prvního stupně ohledně konkludentního uzavření dohody o užívání nemovitosti nemá oporu v provedeném dokazování, ze strany žalobce se nejednalo o souhlas či konkludentní dohodu, ale jen o přijetí stávajícího stavu jako faktického do skončení pozůstalostního řízení po matce. Je obtížně představitelné, že by žalobce o uzavření podobné pro něj nevýhodné dohody usiloval, nebo že by naopak v rozporu se zásadami slušnosti požadoval po svém starém a nemocném otci, popř. po sestře s rodinou, aby se uskromnili a umožnili mu část jimi užívaných prostor užívat. Z dokazování nevyplývá, že by měl otec účastníků podle konkludentní dohody užívat nemovitost bezplatně, pouze skutečnost, že žalobce po dobu pozůstalostního řízení ničeho po otci či žalované nepožadoval, neosvědčuje konkludentní dohodu o užívání nemovitosti otcem, navíc bezplatně. Po část žalovaného období spolu navíc žalobce a žalovaná nekomunikovali, od června 2021 se žalobcem nekomunikoval otec účastníků. Nesouhlasil ani s výrokem o nákladech řízení, neboť všechny úkony označené jako porada s klientem nebyly uplatněny důvodně. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, eventuálně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že žalobce ji poprvé vyzval ohledně možnosti užívání předmětných prostor , datum, , na straně žalované nedošlo k nadužívání prostor v předmětném domě, půda o výměře 100 m² je sice přístupná jen z bytu žalované, vždy však sloužila k odkládání nepotřebných věcí, pokud by žalobce projevil zájem, měl možnost si na půdě své věci uložit. Pokud by žalobce skutečně chtěl předmětné nemovitosti užívat, mohl tak činit po smrti matky účastníků v rozsahu svého spoluvlastnického podílu společně se svým otcem. Žalobce však zájem nemovitosti užívat, natož společně bydlet s otcem, neměl, neboť by se o něho musel plnohodnotně starat stejně, jako o něho pečovala žalovaná, a to i na úkor svého zaměstnání. V řízení bylo prokázáno, že s výjimkou jediného případu dne , datum, žalobce do předmětné nemovitosti opakovaně vstupoval, žalovaná mu v tom nebránila, vždy disponoval klíči od nemovitosti. Uzavření dohody o užívání nemovitostí otcem účastníků žalobce sám v řízení potvrdil. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.5. Žalobce v následném vyjádření uvedl, že na žalovanou přešla veškerá práva a povinnosti s dědickým podílem otce účastníků, zopakoval, že v průběhu dědického řízení se měnil počet dědiců, soud musí při posouzení, zda spoluvlastník užívá věc v rámci svého podílu, vzít v úvahu všechny okolnosti, musí se tedy zabývat i kvalitou užívané části. Žalobce v rozhodném období nemovitost neužíval, a neměl ani reálnou možnost tak činit, bytová situace syna žalované byla vyřešena na úkor žalobce. V řízení nebyl prokázán souhlas žalobce s bezplatným užíváním nemovitosti otcem účastníků ani uzavření konkludentní dohody v tomto smyslu. Žalobce měl klíč toliko od jednoho z vchodů do domu, ten mu umožňoval jen vstup na chodbu, další prostory – byty a nebytový prostor byly pod uzamčením či uzavřením, od těchto klíče neměl.6. Odvolací s