12 Co 224/2024-143 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, s tím, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci 193 927 Kč (výrok I) a uložil žalobcům zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jen jednoho ze žalobců zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalobce.2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali ušlého majetkového zisku původně ve výši 211 927 Kč s příslušenstvím z důvodu nesprávného úředního postupu , Orgán veřejné moci, (dále jen „, Orgán veřejné moci, “) ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 C 187/2014. V odůvodnění žaloby žalobci uvedli, že v uvedené věci bylo řízení zahájeno v roce 2014 (správně 28. 11. 2013, jak vyplývá z obsahu spisu - pozn. odvolacího soudu) a z důvodu nečinnosti , Orgán veřejné moci, řízení skončilo vydáním rozsudku č. j. 8 C 187/2014-335 až dne 26. 6. 2020. Podstatou žaloby v uvedeném řízení směřujícím proti žalované , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , bylo uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene. Žalovaná užívala pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, (dále také jen „předmětný pozemek“), který byl v podílovém spoluvlastnictví žalobců. Žalobci se proto v předmětném řízení domáhali, aby soud žalované uložil povinnost uhradit žalobcům jednorázovou kompenzaci za zatížení a znehodnocení předmětného pozemku ve výši 720 000 Kč. Znaleckým posudkem ze dne 20. 11. 2019 byla určena obvyklá cena věcného břemene ke dni 19. 2. 2018 na částku ve výši 178 820 Kč, přičemž cena pozemku bez zatížení věcným břemenem k uvedenému dni 19. 2. 2018 činila 2 059 200 Kč a s věcným břemenem umístění kanalizace částku 1 880 380 Kč. , Orgán veřejné moci, rozsudkem ze dne 26. 6. 2020 žalobu zamítl a uložil žalobci a) a vedlejšímu účastníkovi nahradit společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 17 860 Kč, a žalobkyni b) a vedlejšímu účastníkovi nahradit společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 7 387 Kč, tj. celkem částku ve výši 33 107 Kč. Usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne 8. 9. 2016, č. j. 49 E 59/2001-1606, které bylo potvrzeno usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne 20. 12. 2017, č. j. 14 Co 1119/2016-1891 byla provedena dražba předmětného pozemku a byl udělen příklep třetí osobě. Tato skutečnost se pak promítla do zamítavého rozsudku ze dne 26. 6. 2020, č. j. 8 C 187/2014-335 tak, že , Orgán veřejné moci, v jeho odůvodnění uvedl, že nárok žalobců podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona by byl dán, pouze tehdy, pokud by žalobci byli stále vlastníky dílem zatíženého pozemku. Pokud by soud rozhodl před tím, než žalobci v dražbě pozbyli vlastnické právo k předmětnému pozemku jejich nároku na jednorázovou kompenzaci (nikoliv na nucené uzavření smlouvy, a nikoliv v žalobci požadované výši) by bylo možné vyhovět, situace však byla specifická tím, že žalobci nepozbyli vlastnické právo na základě svého dobrovolného právního jednání. Vinou , Orgán veřejné moci, , který v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 187/2014 činil průtahy v řízení, byli žalobci poškozeni o částku ve výši 178 820 Kč představující ušlý zisk, který by jim jinak náležel. Žalobci byli v uvedeném sporu neúspěšní pouze v důsledku liknavosti , Orgán veřejné moci, . S ohledem na uvedené skutečnosti se tak žalobci na žalované domáhali náhrady škody v celkové výši 211 927 Kč (tj. částky 178 820 Kč coby kompenzace za věcné břemeno a částky 33 107 Kč představují náklady řízení, které bylo žalobcům uloženo zaplatit v řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. 8 C 187/2014.)3. Podáním doručeným soudu I. stupně dne 9. 11. 2023 vzali žalobci žalobu částečně zpět o částku 18 000 Kč, soud I. stupně tedy řízení usnesením ze dne 30. 11. 2023 v odpovídajícím rozsahu částečně zastavil a předmětem řízení zůstala částka 193 927 Kč.4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Za nesporné považovala, že u ní žalobci dne 25. 3. 2022 uplatnili nárok na poskytnutí náhrady škody ve výši 211 927 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Sama žalovaná zjistila období nečinnosti soudu (období 6/2014-6/2015, 10/2015-4/2016, 6/2016-6/2017 a 1/2017-1/2018), v jejichž důsledku nelze celkovou délku posuzovaného řízení považovat za přiměřenou a při projednání žádosti dne 31. 5. 2022 konstatovala že, v řízení u , Orgán veřejné moci, došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 OdpŠk, ale nárok na náhradu škody ve výši 211 927 Kč nebyl shledán důvodným, neboť není v příčinné souvislosti se zjištěným nesprávným úředním postupem. Je sice pravdou, že , Orgán veřejné moci, v rozsudku ze dne 26. 6. 2020 uvedl, že pokud by žalobci byli vlastníky předmětného pozemku ke dni vyhlášení rozhodnutí, bylo by možné jejich nároku na jednorázovou kompenzaci vyhovět, zároveň však dodal, že nikoliv v požadované výši, a z rozsudku bylo rovněž patrné, že nebylo možné vyhovět ostatním žalobou uplatněným nárokům (nucené uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene). Spornou také zůstala otázka výše případně přiznaného nároku. Z uvedeného, je zároveň zřejmé, že žalobci by ve vztahu k náhradě nákladů řízení mohli být úspěšní pouze částečně a navíc neprokázali, že k náhradě nákladů řízení skutečně došlo.5. Soud I. stupně učinil skutková zjištění ze spisu , Orgán veřejné moci, sp. zn. 8 C 177/2014 z nichž vyplývá, že řízení bylo zahájeno dne 28. 11. 2023 a skončeno v prosinci 2020, trvalo tedy sedm let. Žalobci na začátku řízení nezaplatili soudní poplatek, z tohoto důvodu bylo řízení původně dne 7. 2. 2014 zastaveno, následně bylo usnesení o zastavení řízení zrušeno 24. 3. 2014, neboť poplatek byl v mezidobí zaplacen. Žalobci žádali dne 11. 9. 2014, dne 19. 11. 2014, dne 11. 2. 2015, dne 30. 12. 2015 a dne 26. 2. 2018 o sdělení předpokládaného termínu jednání. Ve věci se konalo jednání u soudu I. stupně dne 17. 5. 2016, dne 21. 9. 2018 dne 19. 6. 2020, dne 26. 7. 2020, kdy byl vyhlášen rozsudek. V průběhu řízení došlo k záměně účastníků na straně žalované dne 17. 5. 2016, žalobci rovněž učinili návrh na delegaci vhodnou, a to dne 8. 9. 2017. V průběhu řízení bylo zjištěno, že usnesením , Orgán veřejné moci, soudu ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 43 K 1001/2006-1917 byl na majetek žalobce a) dlužníka, advokáta , Jméno zainteresované osoby 0/0, , prohlášen konkurs. Při ústním jednání dne 21. 9. 2018 bylo účastníkům řízení sděleno, že řízení ve vztahu k žalobci má ze zákona z důvodu prohlášení konkurzu přerušeno, usneseními ze dne 21. 11. 2008 bylo rozhodnuto, že se v řízení pokračuje. Dne 3. 1. 2019 byl ustanoven znalec a následně byl vypracován znalecký posudek, z něhož bylo zjištěno, že věcné břemeno žalované omezovalo užívání předmětného pozemku žalobců, přičemž obvyklou cenu předmětného pozemku ke dni 19. 2. 2018 snižovalo o částku 178 820 Kč, a to z částky 2 059 200 Kč na částku 1 880 380 Kč. K odvolání žalobců proti rozsudku soudu I. stupně vyhlášenému dne 26. 7. 2020 bylo odmítnuto usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne 1. 12. 2020.6. Soud I. stupně s odkazem na ust. § 1, § 5 písm. a) a b), § 1 a § 26 OdpŠk a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva dovodil, že v řízení před , Orgán veřejné moci, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, ale dospěl k závěru, že nelze shledat příčinnou souvislost mezi škodou a nepřiměřenou délkou řízení zaviněnou žalovanou. Poukázal na skutečnost, že pokud , Orgán veřejné moci, v posuzovaném řízení v rozsudku zmínil možnost, že kdyby rozhodl v době, ve které žalobci ještě byli vlastníky předmětného pozemku, bylo by možné žalobě vyhovět, neznamenalo to, že by bylo možné s jistotou uzavřít, že by se tak stalo v žalobci požadované výši, a zároveň by bylo sporným, v jaké výši by jim soud přisoudil jednorázové odškodnění, zda ve znalcem určené výši nebo v jiné výši. Navíc šlo pouze o názor soudu I. stupně, který by mohl, ale nemusel by být potvrzen odvolacím soudem, úvaha žalobců tak byla spekulativní. I pokud by byli žalobci v řízení úspěšní, bylo by otázkou, jak by bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Na straně žalobců tedy chyběl také vznik škody. Navíc důvodů pro zamítnutí žaloby v posuzovaném řízení bylo více, neboť , Orgán veřejné moci, v rozsudku ze dne 26. 6. 2020, také uvedl, že: „i kdyby snad žalobci vlastníky dotčeného pozemku byli, nemohlo by být jejich žalobě vyhověno, protože by v takovém případě plynulo legální věcné břemeno na umístění kanalizačního potrubí včetně tří kanálových šachet na pozemku parc. č. , hodnota, přímo z § 59a zák. 254/2001 Sb., tudíž by nebylo zapotřebí věcné břemeno, jakkoliv deklarovat.“ S ohledem na uvedené důvody proto soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve prospěch ve věci úspěšné žalované tak, že žalobcům uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalované dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a