13 Co 241/2024-389 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zrušení věcného břemene „práva průjezdu domem č. p. , číslo, – přes pozemek , číslo, na pozemek , číslo, , blíže specifikováno ve smlouvě odst. VI, ve prospěch oprávněného , p.o.2, ., , jméno FO, , IČO: , IČO, , zapsané na listu vlastnictví č. , číslo, a listu vlastnictví č. , číslo, v katastru nemovitostí vedeném , správní orgán, , Katastrální pracoviště , místo, , katastrální území , adresa, , zřízené na základě článku VI. kupní smlouvy ze dne 24. 5. 1996“ (výrok I) a uložil žalobci a vedlejšímu účastníku na jeho straně zaplatit společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení žalované částku 37 631 Kč (výrok II) a vedlejšímu účastníku na její straně částku 30 492 Kč (výrok III), oběma k rukám jejich zástupců a do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce, podporovaný v řízení vedlejším účastníkem, domáhal zrušení uvedeného věcného břemene na podkladě tvrzení, že:- je vlastníkem nemovitostí zatížených věcným břemenem (pozemku p. č. , číslo, , jehož součástí je budova č. p. , číslo, , a pozemku p. č. , číslo, , vše v katastrálním území , adresa, a obci , místo, – dále společně jen „zatížené nemovitosti“);- věcné břemeno bylo zřízeno dohodou obsaženou v kupní smlouvě, kterou nabyl právní předchůdce žalobce (nyní vedlejší účastník na jeho straně) jako kupující vlastnictví k zatíženým nemovitostem od žalované (t. č. pod obchodní firmou , společnost 3, ) jako prodávající;- věcné břemeno bylo zřízeno ve prospěch třetí osoby (in personam), společnosti , společnost, , IČ: , IČO, , jako tehdejšímu provozovateli maloobchodní prodejny potravinářského zboží na adrese , adresa, (dále i jen „prodejna“), zásobované z vnitrobloku přístupného přes zatížené nemovitosti, a to na 99 let;- při zápisu věcného břemene do katastru nemovitostí došlo k chybám, když jako oprávněná z věcného břemene byla, podle žalobce pod vlivem zmatečného článku VII kupní smlouvy, zapsána katastrálním úřadem prodávající (, společnost 3, , IČ: , IČO, ), v jejíž prospěch však věcné břemeno zřízeno nebylo a která zásobovanou prodejnu nikdy neprovozovala; pozemek, k němuž věcné břemeno zřizovalo přístup, pak byl v katastru nemovitostí označen p. č. , číslo, , ač se jednalo o pozemek p. č. , číslo, ;- , společnost, přestala vykonávat obchodní činnost v České republice nejpozději v roce 2003, předmětnou potravinářskou prodejnu tedy neprovozuje více než deset let;- při zásobování prodejny, provozované vedlejším účastníkem na straně žalované, přes zatížené nemovitosti vznikají žalobci škody, ve vnitrobloku se vyskytují potkani, v průjezdu byla zřízena brána zabraňující vstupu, od níž žalobce nemá klíče.3. Na podkladě takto v podstatných obrysech zreprodukovaného žalobního skutku (tvrzení ad poslední odrážka shora žalobce doplnil až při jednání soudu prvního stupně) žalobce dovozuje jednak na neurčitost právního úkonu, jímž bylo věcné břemeno zřízeno, pročež „nikdy nemělo být zasláno do katastru nemovitostí“, a pokud zapsáno bylo a má knihovně svědčit žalované, kterou proto žalobce o jeho zrušení žaluje, pak je podle žalobce vzhledem k ustanovení § 632 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) promlčené. Proto se žalobce s poukazem na ustanovení § 618 a § 1299 odst. 2 o. z. domáhá zrušení věcného břemene, jsa přesvědčen, že jeho promlčení zakládá posledním zákonným ustanovením předvídaný hrubý nepoměr mezi výhodou oprávněného a zatížením služebné věci a že tento nepoměr je důvodem pro požadované (konstitutivní) soudní rozhodnutí.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, jehož výsledky přiblížil uvedením dílčích skutkových zjištění pod body 9 až 14 odůvodnění napadeného rozsudku, ve skutkové rovině věci uzavřel, že kupní smlouvou uzavřenou dne 24. 5. 1996 žalovaná pod tehdejší obchodní firmou , společnost 3, prodala vedlejšímu účastníku na straně žalobce pozemek p. č. , číslo, a dům č. p. , číslo, v kat. území , adresa, , obec , místo, a zároveň „zřídila“ (správně zjevně smluvní strany zřídily; žalovaná sama nic zřídit nemohla – pozn. odvolacího soudu) věcné právo průjezdu domem č. p. , číslo, přes pozemky p. č. , číslo, na pozemek p. č. , číslo, , na dobu 99 let ve prospěch společnosti , společnost, Ta je však ve smlouvě označena identifikačním číslem prodávající, v jejíž prospěch pak katastrální úřad věcné břemeno chybně zapsal. Smluvní strany nicméně nečinily žádné kroky k nápravě, majíce za nesporné, že oprávněnou z věcného břemene je , společnost, (IČ: , IČO, ). Jejím právním nástupcem se co do oprávnění z věcného břemene stala v roce 2000 žalovaná (stále pod obchodní firmou , společnost 3, ), která dne 30. 9. 2005 smluvně převedla všechny své prodejny a „všechna práva k nim“ na vedlejšího účastníka na straně žalované. Tomu korespondující zápis v katastru nemovitostí však proveden nebyl. Práva z věcného břemene jsou vykonávána každodenně od roku 1996 až dosud, s ohledem na pokračující provoz prodejny vedlejším účastníkem na straně žalované.5. Po právním posouzení uvedených zjištění soud prvního stupně formuloval čtyři důvody, jimiž byl veden k zamítnutí žaloby jako nedůvodné.6. první důvod: Soud prvního stupně předně konstatoval, že i když bylo věcné břemeno v katastru nemovitostí nesprávně zapsáno ve prospěch žalované (t. č. jako , společnost 3, ) namísto , společnost, , IČ: , IČO, , vzhledem k tomu, že prvně jmenovaná se v roce 2000 stala právním nástupcem druhé jmenované, odpovídal od tohoto roku zápis v katastru nemovitostí „právně i fakticky správnému stavu“. Proto došlo smlouvou ze dne 30. 9. 2005, soudem prvního stupně hodnocenou jako smlouva o prodeji podniku, k přechodu oprávnění z věcného břemene na vedlejšího účastníka na straně žalované, který od tohoto data až dosud oprávnění z věcného břemene vykonává; v této souvislosti soud prvního stupně odkázal na § 151p odst. 4 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“).7. druhý důvod: (Zjevně) pro případ, že by tento jeho závěr (o smluvním nabytí práv z věcného břemene vedlejším účastníkem na straně žalované) neměl obstát, soud prvního stupně s poukazem na § 134 odst. 1 obč. zák. a § 3036 o. z. konstatoval, že ke dni 30. 9. 2015 uplynula desetiletá vydržecí doba, a tedy by – zjevně – vedlejší účastník na straně žalované právo z věcného břemene vydržel.8. třetí důvod: Vedle shora uvedených důvodů, bránících žalovanému zrušení věcného břemene jako promlčeného, neboť po právu svědčícího a vykonávaného od žalované odlišnou osobou, soud prvního stupně dále shledal, že žalobě (by) nebylo možné vyhovět i proto, že je v ní formulován požadavek na zrušení služebnosti konstitutivním soudním rozhodnutím, ač vlastník nemovitosti zatížené věcným břemenem může s tvrzením o jeho promlčení podat žalobu na (deklaratorní) určení, že věcné břemeno již netrvá.9. čtvrtý důvod: (Zjevně) in eventum nesprávnosti posledně uvedeného úsudku soud prvního stupně rovněž uzavřel, že žaloba (by) neobstála i proto, že žalobce nespojil žalobní požadavek s nabídkou v § 1299 odst. 2 o. z. předvídané přiměřené náhrady a současně netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti svědčící o tom, že došlo k trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby (tedy – v kontextu důvodů napadeného rozsudku zřetelně – vyjma promlčení, které však podle soudu prvního stupně takovou skutečností není).10. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalované a vedlejšímu účastníku na její straně na jejich plnou náhradu částky odpovídající nákladům jejich zastoupení advokáty, vyčísleným podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“).11. Žalobce napadl rozsudek včasným a přípustným odvoláním. Předně namítl jeho nepřezkoumatelnost, neboť z jeho odůvodnění není zřejmé, z jakého důvodu (z více formulovaných) soud prvního stupně žalobu zamítl. Absentuje rovněž odůvodnění, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že věcné břemeno bylo vůbec kdy skutečně zřízeno, vzniká-li podle § 151o odst. 1 obč. zák. až zápisem do katastru nemovitostí a bylo-li katastrálním úřadem „chybně zapsáno pro jinou společnost a k jiným pozemkům“. Soud prvního stupně rovněž nijak blíže nezdůvodnil svůj úsudek o naplnění podmínek pro vydržení věcného břemene, nezabýval se otázkami titulu pro vydržení a dobré víry vedlejšího účastníka na straně žalované jako údajného vydržitele (spokojil se pouze s faktem uplynutí desetileté vydržecí lhůty) a nijak nepřiblížil význam údajného vydržení věcného břemene od žalované odlišnou osobou z pohledu žalobního požadavku na zrušení věcného břemene svědčícího knihovně žalované. Soud prvního stupně dále podle žalobce zatížil řízení vadou, která mohla mít (a měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud žalobce podle § 43 odst. 1 o. s. ř. nevyzval k „úpravě“ žaloby stran žalobního petitu (podle soudu prvního stupně nesprávného; k tomu žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019,