13 Co 261/2024-153 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky , částka, s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení částku , částka, rovněž do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši od , datum, jakožto dne následujícího po doručení stanoviska žalované k předběžně uplatněnému nároku až do zaplacení) jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky konkursního řízení vedeného (v prvním stupni) u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „konkursní soud“), jehož byl účastníkem jako konkursní věřitel (dále jen „namítané řízení“).3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil u žalované nárok na odškodnění dne , datum, , že žalovaná plnila ve stanovisku ze dne , datum, dáním zadostiučinění v nepeněžní formě (konstatováním porušení práva), že namítané řízení, jehož průběh podrobně popsal, bylo z žalobcova pohledu zahájeno dne , datum, přihlášením jeho pohledávky ve výši , částka, a skončeno dne , datum, , kdy mu byla podle rozvrhového usnesení , název, soudu ze dne , datum, vyplacena na jeho pohledávku částka , částka, .4. Takto zjištěnou délku namítaného řízení (20 let a 5 měsíců) soud prvního stupně zhodnotil po rozebrání kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Dále dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích.5. Výši peněžního odškodnění soud prvního stupně určil, vycházeje i pro účely tohoto závěru z hledisek vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní částku odškodnění, činící za celé řízení , částka, a určenou součinem roční částky odškodnění ve výši , částka, (resp. poloviční částky za první dva roky řízení; údaj o základní roční částce odškodnění ve výši , částka, je pod bodem 23 odůvodnění napadeného rozsudku uveden zjevně omylem – pozn. odvolacího soudu) a doby trvání řízení, snížil předně o 50% z důvodu složitosti věci. K dalšímu snížení o 40% soud prvního stupně přistoupil s ohledem na již typově nižší význam řízení pro žalobce. Z důvodu deficitů v postupu konkursního soudu naopak odškodnění zvýšil o 10%. Pro jakoukoliv další modifikaci základní částky odškodnění již neshledal důvod.6. Proto soud prvního stupně stanovil výslednou částku odškodnění za celé řízení na , částka, , které uložil žalované zaplatit spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení. K němu s poukazem na § 15 odst. 2 OdpŠk sice uvedl, že žalobce se může domáhat náhrady škody u soudu tehdy, pokud nedojde k uspokojení jeho nároku do šesti měsíců od uplatnění, následně ale pokračoval, že pokud žalobce uplatnil nárok u žalované dne , datum, a žalovaná vydala stanovisko dne , datum, , je přiznání úroku z prodlení až od , datum, pro žalovanou „výhodnější“ (což evidentně není, uplynula-li v § 15 OdpŠk zakotvená šestiměsíční pariční lhůta až k , datum, ; k tomu viz níže – poznámka odvolacího soudu).7. Ve zbytku soud prvního stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), a vyhlášky č. 398/2023 Sb., podle nichž vyčíslil výši nákladů v řízení ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu plně úspěšného žalobce, včetně cestovních výdajů jeho zástupce.8. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku o věci samé včasným a přípustným odvoláním. Namítla, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, pokud nepřisvědčil její argumentaci o dostatečnosti jí dobrovolně poskytnutého morálního odškodnění, souladné s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, který ve věcech , název, poškozených průtažným namítaným řízením již opakovaně rozhodoval (žalovaná citovala 15 rozhodnutí) a shledal odškodnění ve formě konstatování porušení práva s ohledem na nepatrný význam řízení pro poškozené dostatečným. S poukazem na ustanovení § 13 o. z. proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v odvoláním dotčeném vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítne i ve zde uvedeném rozsahu.9. Žalobce s odvoláním nesouhlasil, maje za to, že v něm prosazované závěry o nepatrném významu řízení jakožto okolnosti opodstatňující zadostiučinění konkursních věřitelů za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou namítaného řízení toliko v morální formě nemohou nadále obstát vzhledem k sjednocování dosud rozkolísané soudní praxe rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vydanými ve věcech jiných poškozených konkursního věřitelů, účastníků téhož namítaného řízení, na které judikatura zdejšího odvolacího soudu aktuálně reaguje ve prospěch poškozených v rozsudcích ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud zamítl odvolání žalované jako nedůvodné (což nicméně občanský soudní řád odvolacímu soudu neumožňuje – pozn. odvolacího soudu) a potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný.10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu žalovanou podaného odvolání a v jím vytyčených mezích (tj. předně ve vyhovujícím výroku o věci samé) napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání důvodným.11. Soud prvního stupně učinil z obsahu spisu , název, soudu správná skutková zjištění o průběhu namítaného řízení, o nichž ostatně nebylo mezi účastníky sporu. Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně o průběhu namítaného řízení se tak odvolací soud ztotožňuje jako správnými a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.12. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, pokud na zjištěný skutkový stav věci aplikoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež citoval v odůvodnění napadeného rozsudku.13. Stran právního posouzení věci tak odvolací soud předně sdílí závěr soudu prvního stupně (potud shodný i se stanoviskem žalované), podle nějž v namítaném řízení došlo k porušení žalobcova práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.14. Správné jsou i úsudky soudu prvního stupně, že v důsledku porušení práva na přiměřenou dobu řízení vznikla žalobci nemajetková újma (žalovaná presumovaný vznik újmy nevyvracela, odškodňujíc ji sama morálně) a že takto vzniklou újmu je nutno odškodnit v penězích, jak shledal zdejší odvolací soud v řízení o žalobě jiného , název, v téže , název, věci, vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , a to po , název, , k němuž došlo právě – žalobcem citovaným – rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V něm dovolací soud ve věci, v níž měl , název, podle rozvrhového usnesení obdržet částku ve výši zhruba , částka, , nepřisvědčil (žalovanou i nyní prosazovanému) názoru o nepatrném významu namítaného řízení a zdůraznil nutnost zvážení mj. a zejm. předpokládané výše uspokojení , název, přihlášené pohledávky. V intencích tohoto závěru pak odvolací soud přiznal rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tomuto , název, odškodnění v penězích, přičemž akcentoval, že tento nijak nepřispěl k délce namítaného řízení, že částka, kterou ve výsledku obdržel podle rozvrhového usnesení (, částka, jako 10,3% přihlášené pohledávky), není bagatelní a že více než dvacet let trvající konkursní řízení negativně zasáhlo jeho , podezřelý výraz, sféru. Uvedené závěry plně dopadají i na souzenou věc (v níž ani částku , částka, připadající na uspokojení žalobcovy pohledávky jistě nelze kvalifikovat jako bagatelní), a proto odvolací soud nemá co vytknout závěru soudu prvního stupně o adekvátnosti peněžní satisfakce, jež je v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení primárním prostředkem zadostiučinění.15. Odvolací soud souhlasí s odvolatelkou provedeným zdůrazněním principu legitimního očekávání „řešení téhož stejně“, zakotveného v § 13 o. z. Jelikož ale v odvolání nesnesla přesvědčivou argumentaci, pro kterou by měl odvolací soud posuzovat právně výz