14 Co 232/2024-76 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu ohledně částky 23 409,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 409,80 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení [výrok I], uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 27 283,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 283,70 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok II] a konečně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [výrok III].2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované , Orgán veřejné moci, nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného před , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, a posléze u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 152/2019. Řízení před , Orgán veřejné moci, zahájil žalobce coby spotřebitel dne 13. 2. 2017 proti společnosti , právnická osoba, [dále jen „Instituce“]. Předmětem řízení bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně úroku z prodlení. , Orgán veřejné moci, rozhodl nálezem ze dne 30. 4. 2019, č. j. , spisová značka, , kterým návrhu žalobce částečně vyhověl a částečně ho zamítl. Žalobce i Instituce podali proti nálezu námitky, o kterých , Orgán veřejné moci, rozhodl rozhodnutím ze dne 26. 6. 2019, č. j. , spisová značka, - námitky zamítnul a nález potvrdil. Řízení před , Orgán veřejné moci, trvalo od 13. 2. 2017 do 26. 6. 2019. Žalobce podal dne 26. 8. 2019 proti rozhodnutí , Orgán veřejné moci, k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu; žalobu podala rovněž Instituce. Obvodní soud pro Prahu 1 spojil řízení o žalobách ke společnému projednání a rozhodl dne 13. 9. 2021 rozsudkem č. j. 13 C 152/2019-95, kterým řízení o žalobě Instituce s ohledem na její zpětvzetí zastavil a žalobu žalobce zamítl. Žalobce podal proti rozsudku dne 27. 10. 2021 odvolání, Instituce však plnění požadované žalobcem uhradila, žalobce vzal proto žalobu zpět a odvolací Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 2012 řízení zastavil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 16. 11. 2022. Řízení trvalo celkem 5 let a 9 měsíců. Jak v řízení před , Orgán veřejné moci, , tak i v řízení před soudy docházelo k průtahům. Žalobce svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou celého řízení před podáním žaloby u žalované uplatnil, žalovaná nárok shledala důvodným, avšak poskytla žalobci zadostiučinění jen ve výši 34 931,50 Kč. Odpovídajícím zadostiučiněním je však dle žalobce částka 92 625 Kč. Rozdílu ve výši 50 693,50 Kč se proto žalobce domáhal žalobou.3. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobce předběžně uplatnil nárok na finanční zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení vedeného před , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, a posléze u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 152/2019. V rámci předběžného projednání shledala žalovaná délku předmětného řízení ve svém stanovisku z 16. 6. 2023 vskutku nepřiměřenou a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 34 931,50 Kč, když řízení před , Anonymizováno, bylo plynulé a složité, avšak řízení před soudy trvalo celkem 38 měsíců a u Obvodního soudu pro Prahu 1 došlo k průtahům. Již poskytnuté zadostiučinění však zcela odpovídá nemajetkové újmě vzniklé žalobci, žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby.4. Soud I. stupně zjistil, že žalobce u žalované uplatnil dne 21. 12. 2022 nárok na odškodnění nemajetkové újmy v celkové výši 92 625 Kč a že žalovaná ve stanovisku ze dne 16. 6. 2023 shledala žalobcovu žádost důvodnou s tím, že adekvátním finančním zadostiučiněním je částka 34 931,50 Kč, kterou žalobci uhradila.5. Soud I. stupně dále popsal v bodu 28 odůvodnění napadeného rozsudku skutková zjištění, která učinil ze spisu , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , jakož i ze spisu o navazujícím soudním řízení sp. zn. 13 C 152/2019, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 (včetně připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 23 C 149/2019). Soud I. stupně zejména zjistil, že řízení trvalo od 13. 2. 2017, kdy žalobce podal u , Orgán veřejné moci, návrh, až do 22. 11. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 a řízení o žalobě žalobce zastaveno. Řízení tak celkem trvalo 5 let 9 měsíců a 9 dnů. Na skutková zjištění ohledně průběhu řízení, která učinil a popsal soud I. stupně, odvolací soud pro stručnost odkazuje.6. Nárok žalobce soud I. stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem [dále jen „OdpŠk“], zejména § 13 a § 31a, a podle zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.7. Soud I. stupně uzavřel, že řízení před , Orgán veřejné moci, splňuje kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť předmětem posuzovaného řízení před , Orgán veřejné moci, bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení a je nepochybné, že se jedná o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva, a že toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu. Jde tak o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu za nepřiměřenou délku řízení. Na řízení před , Orgán veřejné moci, navazovalo řízení soudní, když žalobce i Instituce podali proti rozhodnutí , Orgán veřejné moci, žalobu a domáhali se soudního přezkumu jeho rozhodnutí. Soud I. stupně proto hodnotil řízení před , Orgán veřejné moci, a navazující soudní řízení jako jeden celek.8. Řízení bylo dle názoru soudu I. stupně hmotněprávně složité, když byla řešena otázka platnosti investičního životního pojištění, které má zpravidla charakter pojistného produktu, avšak pro konkrétní účely vykazuje též prvky typické pro produkty kapitálového trhu, přičemž předmětná smlouva byla navíc uzavřena ještě před rekodifikací soukromého práva a byla plněna v relativně dlouhém časovém období, během kterého se právní úprava zásadním způsobem proměnila, tudíž bylo třeba se vypořádat nejenom se složitostí právní úpravy jako takové, ale i s jejími podstatnými změnami v čase včetně aplikace intertemporálních ustanovení. Řízení vykazovalo i významnější složitost procesní, zejména s ohledem na dvojinstančnost řízení správního i následného řízení soudního. Jde-li o postup žalobce, dle soudu I. stupně podal vadný návrh, pročež jej bylo třeba vyzývat k odstranění vad, dále neinformoval , Orgán veřejné moci, o ukončení smluv a výplatě odstupného. , Orgán veřejné moci, však reagoval v krátkých lhůtách, pročež postup žalobce řízení významně neprodloužil. Postup , Orgán veřejné moci, a zejména postup Obvodního soudu pro Prahu 1 nebyl dle soudu I. stupně plynulý, naopak byl zatížen nedůvodnou nečinností. Význam předmětu řízení pro žalobce shledal soud I. stupně standardním. Soud I. stupně proto řízení jako celek shledal nepřiměřeně dlouhým. Žalobce má tudíž právo na přiměřené finanční zadostiučinění. Soud I. stupně vyšel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky 15 000 Kč za každý rok řízení, za první dva roky z částky poloviční. Základní částku tak stanovil ve výši 69 128 Kč. Hodnotil jednotlivá kritéria podle § 31a odst. 3 OdpŠk a navýšil základní částku o 10 % z důvodu průtahů v řízení před , Orgán veřejné moci, (prodlevy ve fázi shromažďování podkladů před vydáním nálezu) i Obvodním soudem pro Prahu 1 (zejména prodleva mezi podáním žaloby a nařízením jednání a dále prodleva s předložením věci Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání). Soud I. stupně základní částku naopak ponížil o 20 % s ohledem na zjištěnou složitost řízení. Význam předmětu řízení hodnotil soud I. stupně jako standardní a k další moderaci neshledal v projednávané věci důvody. Soud I. stupně uzavřel, že odpovídajícím finančním zadostiučiněním je částka 62 215,20 Kč. Zohlednil však skutečnost, že žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 34 931,50 Kč, a přiznal žalobci toliko rozdíl, tj. dalších 27 283,50 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.9. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč.10. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Odvoláním napadla toliko vyhovující výrok II a akcesorický nákladový výrok III. Žalovaná nesouhlasila s tím, jak soud I. stupně posoudil jednotlivá kritéria dle § 31a odst. 3 OdpŠk. Ponížení základní částky z důvodu složitosti o 20 % je nepřiměřeně nízké a neodpovídá ani rozhodovací praxi odvolacího soudu. Žalovaná odkazovala na rozsudky odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2022, č. j. 20 Co 154/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 21 Co 401/2021, či ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 16 Co 402/2020, dle jejichž odůvodnění byla základní čá