17 Co 232/2024-234 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen platit žalobkyni od , datum, výživné , částka, měsíčně (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, (výrok II.).2. Takto rozhodl o návrhu žalobkyně, která se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala výživného pro nerozvedenou manželku ve výši , částka, měsíčně. Tvrdila, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, ve Vietnamu, manželé bydlí trvale v České republice, za trvání manželství se narodili dva synové. Žalovaný se k ní chová hrubě, slovně i fyzicky ji napadal. Žalobkyně zajišťuje péči o domácnost včetně péče o děti, žalovaný podniká, provozuje prodejnu potravin, neposkytuje jí žádné finanční prostředky, platí náklady spojené s bydlením a na provoz prodejny, jeho výdělek žalobkyně nezná, žalovaný však pronajímá bytovou jednotku, která byla koupena za trvání manželství. Sama žalobkyně pracuje příležitostně s výdělkem , částka, měsíčně, které dává do domácnosti, z důvodu péče o domácnost není schopna dosahovat větších výdělků. Manželství účastníků spěje k rozvodu, požadovaná částka výživného odpovídá v zásadě stejné hmotné a kulturní úrovni manželů.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že podle rozhodného vietnamského práva nárok na výživné pro žalobkyni jako nerozvedenou manželku není dán, že žalobkyně se ani o domácnost ani o děti nestará, starší syn účastníků je zletilý, soběstačný, s žalobkyní má negativní vztah, mladší syn je dlouhodobě ve Vietnamu u babičky z otcovy strany. Žalobkyně žije na jeho účet, bez snahy o zajištění vlastního příjmu, často a dlouhodobě cestuje do zahraničí, nemá žádná omezení, která by byla na překážku výdělečné činnosti, účastníci žijí fakticky mnoho let odděleně.4. Soud I. stupně dovodil, že je dána pravomoc soudů České republiky v souladu s ust. čl. 19 odst. 5 Smlouvy mezi ČSSR a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, publikované pod č. 98/1984 Sb., vyhláška ministra zahraničních věcí (dále jen Smlouva), že rozhodným právem je právo vietnamské, dle čl. 19 odst. 1 Smlouvy.5. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, , nejsou rozvedeni, žalobkyně v roce 2021 odletěla do Vietnamu, kde byla 8 měsíců a vrátila se v dubnu 2022. Po návratu již nemohla, tak jako dříve, pomáhat žalovanému v prodejně, kterou provozoval, neboť prodejnu pronajal. Žalobkyně byla v roce 2022 v Singapuru a Malajsii, v roce 2023 byla v Koreji a v Řecku, pracuje pro agenturu se sídlem v Singapuru, která jí platí letenky, hotely a stravu při cestách do zahraničí a v případě, že žalobkyně prodá produkty této agentury, pak získá odměnu, která v roce 2023 do září činila , částka, . Manželé vedli společnou domácnost do července 2021, kdy žalobkyně odletěla na dlouhodobý pobyt do Vietnamu, po jejím návratu již společná domácnost obnovena nebyla. Žalobkyně, pokud je v Česku, bydlí v domě společně se žalobcem, zletilým synem účastníků a synem žalovaného z předchozího vztahu, až na naprosté výjimky nevykonává žádné práce v domácnosti. Žalovanému nepřispívá na bydlení ani na splátky hypotečního úvěru, který byl poskytnut na základě smlouvy podepsané žalobkyní i žalovaným jako společnými dlužníky. Žalobkyně uvedla, že již před dubnem 2022 začala pracovat pro agenturu, současně, že od dubna 2022 do června 2023 byla bez příjmu, od června 2023 má brigádu (úklid) s příjmem , částka, až , částka, měsíčně. Synům žádné výživné neposkytuje, , částka, měsíčně potřebuje pro svoji potřebu (jídlo, telefon, výdaje na dopravu, na diplomatické věci, například na svatby).6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně po právní stránce podle čl. 17, 19, 107, 110 až 115 zákona o rodině a manželství Vietnamské socialistické republiky ze dne , datum, v platném znění (dále také jen Zákon). Dospěl k závěru, že podle platného znění Zákona není možné žalobkyni nárok jako výživné pro nerozvedenou manželku přiznat, neboť čl. 107 odst. 1 Zákona sice stanoví vyživovací povinnost mimo jiné mezi manželi, avšak ze systematiky dalších ustanovení čl. 110 – 115 je zjevné, že tato další ustanovení Zákona postupně upravují jednotlivé vyživovací povinnosti vyjmenované v čl. 107 odst. 1, přičemž v čl. 115 je upravena vyživovací povinnost mezi manželem a manželkou až po rozvodu manželství. Vzhledem k tomu, že žádné ustanovení Zákona výživné mezi manželem a manželkou do rozvodu neupravuje, žalobkyni takový nárok nevznikl a ani vzniknout nemohl.7. Pokud by bylo možno hypoteticky nárok žalobkyně dovodit podle čl. 19 odst. 1 Zákona, dle nějž se manželé mají navzájem o sebe starat a pomáhat si, tak i v tom případě žalobkyně nárok na výživné nemá, neboť dlouhodobě opouštěla společnou domácnost účastníků, jak před podáním žaloby, tak i následně, důvodem její dlouhodobé nepřítomnosti byly jednak dovolené, jednak pracovní pobyty v Singapuru, Koreji, Malajsii, přičemž společnost, se kterou žalobkyně nejpozději od dubna 2022 spolupracovala za účelem prezentace a prodeje jejich produktů, žalobkyni hradila letenky, náklady na hotely a stravu, a v případě, že žalobkyně prodala produkty, dostala i finanční odměnu. Dle výpovědi žalobkyně její odměna měla činit do září 2023 pouze částku , částka, , avšak i ostatní hrazené náklady (letenky, hotely, strava apod.) je nutno započítat žalobkyni jako příjem. I kdyby žalobkyni nárok na výživné v řádech několika málo tisíc Kč vznikl, žalovaný tuto svoji povinnost plní tím, že za žalobkyni zcela hradí náklady v souvislosti s bydlením, pokud je žalobkyně v Česku a hradí za oba úvěr. Pokud je žalobkyně v Česku, chodí na brigády s příjmem asi , částka, až , částka, měsíčně, má provizi za případný prodej produktů agentury. Dle čl. 19 odst. 1 Zákona mají manželé mj. také povinnost společně sdílet a vykonávat práce v rodině, přičemž tyto povinnosti žalobkyně neplní.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.), úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení, jejichž rozsah a výši specifikoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška). Vycházel z tarifní hodnoty ve výši , částka, (pětinásobek ročního plnění), tomu odpovídající odměnu za úkon právní služby ve výši , částka, dle § 12 odst. 1 vyhlášky zvýšil na dvojnásobek, tj. , částka, za úkon. Za 10 úkonů (§ 11 odst. 1 vyhlášky), dva tzv. půlúkony právní služby (§ 11 odst. 2 vyhlášky), dvanáct paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 vyhlášky, 21 % daň z přidané hodnoty ve výši , částka, , náhrady za zmeškaný čas na cestě k jednání soudu mimo sídlo advokátní kanceláře, a za cestovné právního zástupce žalovaného v souvislosti s účastí u jednání soudu, stanovil celkovou výši nákladů řízení částkou , částka, . Dodal, že by nebylo ve vztahu k žalovanému správné, aby mu případně náhrada nákladů řízení nebyla nepřiznána, neboť žalobkyně, ač právně zastoupena, nesprávně vyhodnotila rozhodné právo, naopak žalovaný žalobkyní uplatněný nárok aktivně vyvracel, a to včetně argumentace cizím právem.9. Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním. Namítala, že dle vietnamského zákona o rodině a manželství má nárok na výživné manželky a to podle čl. 107 Zákona, když dle bodu 1. tohoto ustanovení existuje vyživovací povinnost mezi manželi a podle bodu 2. v případech, že se osoba mající vyživovací povinnost této povinnosti vyhýbá, zaváže soud tuto osobu platnou tímto zákonem a stanoví vyživovací povinnost. Měla za to, že soud I. stupně nevzal v úvahu čl. 2 bod 1 Zákona, dle něhož jsou si manželé v manželství rovni a čl. 17 Zákona, dle něhož jsou si manžel a manželka rovni a mají stejná práva a povinnosti ve všech rodinných záležitostech. Dovozovala, že příliš restriktivní výklad čl. 107 Zákona by vedl k diskriminaci manželky na úkor jiných oprávněných osob. Uvedla, ve vztahu k čl. 19 Zákona, že ji manžel fyzicky napadal a když v dubnu 2022 zjistil, že podala návrh na svěření nezletilého syna do péče a návrh na rozvod, pronajal bez jejího souhlasu prodejnu potravin a tím jí znemožnil výdělek. Pokud manžel platí hypotéku, má za pronájem prodejny , částka, měsíčně, byly mu vráceny vysoké přeplatky za elektřinu a plyn za rok 2023 a má příjem z podnikání jako fyzická osoba a ze společnosti , právnická osoba, . Namítala, že do jejích příjmů nelze započítávat letenky, stravu a ubytování, neboť to bylo placeno agenturou. Výslovně nesouhlasila s výší přiznaných nákladů řízení žalovanému, s tím, že měl-li soud za to, že nárok na výživné jí podle Zákona nesvědčí, mohl žalobu zamítnout při prvním jednání, nebylo třeba dalších devíti jednání, nesouhlasila se zvýšením odměny na dvojnásobek, neboť nešlo o úkony mimořádně obtížné, ani o použití cizího práva, když Zákon byl přeložen do českého jazyka, dvě porady v , adresa, (, datum, a , datum, ) mohly být provedeny t